Žigul ve střední Americe

ČESTICE/STŘEDNÍ AMERIKA – Posádka nezdolného žigulu z Čestic nám poslala další postřehy ze své cesty kolem světa.

1

Přibývají kilometry, ale také délka vousů. Filip Vogel (vlevo) a Petr Javůrek.
Kolem světa žigulem

Přejet most přes hraniční řeku Rio Grande z Texasu do Mexika bylo velmi jednoduché, ale rázem se vše změnilo. Vjeli jsme přímo do mexického hraničního města Lareda. Na silnicích se objevily obrovské retardéry a díry. Jednoznačné dopravní značení zmizelo a vjeli jsme přímo do chaosu severního Mexika.

Putování pokračuje

V jednosměrkách Lareda jsme následovali blikající auto celníka, který nás doprovázel na stanici pro vyřízení vstupních dokumentů. V dopravním zmatku Petr přehlédl stopku, vjel do křižovatky a náš žigulík se srazil s béžovým Nissanem. Nic velkého, pouze ťukanec. Žigulík je pořádný stroj, takže měl jenom trochu pomačkaný přední levý blatník. U Nissanu to odnesl celý nárazník. Ale co teď? Jak nehodu řešit? My jsme ještě neměli vyřízené dokumenty pro vjezd žigulíka do Mexika, takže jsme neměli na silnici co dělat. Náš celní doprovod řekl, že se zbraní nemůže ven z auta a po chvíli odjel. K tomu se k nám seběhl dav lidí a ti na nás pokřikovali španělsky. Někteří mluvili trochu anglicky: „Vítejte v Mexiku, ale stopka tam byla.“

Policii jsme ani nevolali a snažili jsme se nějak domluvit. S pomoci místních jsme se domluvili na ceně a vše vyřešily dolary. Blatník Petr vyrovnal ocelovou tyčí, trochu jsme se vzpamatovali, vyřídili jsme si dokumenty a vjeli jsme do Střední Ameriky.

Mexiko je obrovská země plná kontrastů. Projížděli jsme přes malé vesničky a obrovská velkoměsta. Bohatá a čistá centra měst prudce kontrastovala se špinavými a chudšími oblastmi plechových domků. Dostali jsme se na vysoké a chladné hory v okolí hlavního města a druhý den jsme sjížděli do rozpálených políček středního Mexika. Největší lákadlo v Mexiku pro nás byl turisticky atraktivní poloostrov Yucatán.
Ne všechna místa jsou okupována stánkaři a turisty. Jedno z nejzajímavějších míst bylo mayské město Tikal, které je skryto hluboko v Guatemalském tropickém lese. V korunách vysokých stromů se tu prohánějí opice a hnízdí tu tukani a další krásně barevní papoušci.

Extrémní počasí

Nijak jsme to neplánovali, ale cestou jsme zajížděli do míst, kde řádilo extrémní počasí. V Texasu jsme ujížděli před hurikánem a celou střední Ameriku jsme projížděli za období dešťů, v tomto roce s extrémně vysokým úhrnem srážek. Nejen že jsme sušili spacáky a všechny věci, museli jsme sušit i auto. Deště byly ještě v pohodě. Jednou v noci nás ale probudilo vlnění jako na moři. Vyskočili jsme ze stanu a za deště se rozhlíželi kolem sebe. Koukali jsme na kopce nad sebe a bylo ticho, nic se nedělo, jen na nás dopadaly kapky deště. „Asi nějaké zemětřesení“ jsme si řekli a zalezli jsme zpět do spacáků a až druhý den z internetu jsme zjistili, jak ničivé zemětřesení to v našem okolí bylo.

Mnoho malých zemí

Během jízdy přes Střední Ameriku jsme projeli mnoho malých zemí. Po velkém Mexiku to bylo Belize, Guatemala, Honduras, Nikaragua, Kostarika a nakonec Panama. Země jsou malé a většinou jsme se v nich zdrželi dva nebo tři dny. Překračování hranic se nám stalo běžným rituálem. Na všech hranicích panoval zmatek a chaos.

V Hondurasu jsme se raději moc nezdržovali, protože podle Ministerstva zahraničních věcí ČR byl nejnebezpečnější zemí celé naší cesty kolem světa. V Hondurasu jsme strávili dva dny a nebezpečný se nám až tak nezdál, možná to je tím, že se nám nic zlého nestalo. Na policajty s výstrojí a výzbrojí vojáků s obrovskými samopaly nebo brokovnicemi jsme si zvykli už v Mexiku.

Nikaragua a Kostarika jsou dvě tropické země, kam se jezdí na exotické dovolené. Tomu jsou ovšem přizpůsobené poplatky a vstupné do parků a do turistických cílů. Pro cizince bývá několikanásobně (až deseti nebo patnáctinásobně) vyšší než pro místní. V Nikaraguy jsme vyjeli na vrchol aktivní sopky Masayo. Z ochozu jícnu byla vidět rudá láva a stoupající komín dýmu.

Naše putování po Střední Americe jsme zakončili v Panamě u Panamského průplavu. I když Panama přímo sousedí s Kolumbií, není možné do Kolumbie po souši dojet, protože přes úzkou oblast Darien Gap se kvůli neprostupným vysokým horám a drogovým gangům nedá dostat. Na atlantické straně průplavu je přístavní město Colon a tam jsme naložili žigulíka do plechového kontejneru a poslali jsme ho na týdenní plavbu do Jižní Ameriky, do Kolumbie.

FILIP VOGEL, PETR JAVŮREK

 

Čtenářská diskuze