Žigul projel Bolívii a Chile, měl problémy s benzinem

ČESTICE/JIŽNÍ AMERIKA – Publikujeme další informace o výpravě Kolem světa žigulem, které se účastní dva cestovatelé z Čestic.

N

Jsme v pohodě. Jsme z Čestic.
Foto: Kolem světa žigulem

Bolívie je rozlehlá jihoamerická země ve vysokých horách. V administrativním hlavním městě jsou pro městskou hromadnou dopravu dokonce využívány především lanovky. I my jsme je využili při cestě do La Pazu, protože v Peru, které jsem projeli předtím, nás žigulík ve vysokých horách dost zlobil. Ve výškách kolem 4500 metrů nad mořem chyběl kyslík a navíc se rychle přehříval.

Bolívií jsme se snažili projet rychle do následujícího Chile a dostat se do příjemnějších výšek. Bolívie patří mezi chudší země. Cena benzinu tu je státem řízená a velmi nízká. Litr benzinu vychází přibližně na tři bolívijské boliviány, to je asi 10 Kč. Cena ale platí jen pro auta s místní poznávací značkou. Pro cizí auta to je za trojnásobek. Takové prostředí nahrává kšeftování a smlouvání.

Na cenu benzinu dohlížel policista

U většiny benzinek nám nechtěli prodat ani kapku benzinu nebo pouze za cenu pro cizince. Jednou na nás dokonce přišel policista a dohlížel, abychom nedostali benzin levněji. Odjeli jsme tedy k další benzince a tam jsme drobnou slevu usmlouvali. Jednou se nám dokonce podařilo získat benzin za cenu pro domácí, ale museli jsme být velmi opatrní, abychom nenarazili na policii. Smlouvání a hledání správných míst stálo mnoho úsilí, ale ušetřené peníze za to stály.

Projížděli jsme jen západní částí Bolívie a do vyšších hor po špatných cestách jsme se raději nepouštěli. Suchou kopcovitou krajinou jsme dojeli až k bílému „moři“. Salar de Uyuni je největší solnou plání na světě v nadmořské výšce 3650 metrů. Má o něco větší rozlohu než celá Česká republika, je dokonale rovná a zářivě bílá. Jízda po takové pláni, kdy pod koly křupou solné krystalky, všude kolem je bílo a horizont je dokonale rovný, je zajímavý zážitek. Objevili jsme tu několik zajímavostí. Je tu „slaný“ hotel ze solných bloků a hora vlajek z různých zemí světa. Sem tam tady někdo z České republiky nechá českou vlajku, ale ta pokaždé brzy zmizí. Nikdo neví proč. Jedna z teorií je, že „někdo nebo něco české vlajky žere“. Pro nás byl ale největší zajímavostí památník Dakaru. I s naším modrým speciálem jsme se dostali na místa, kam jezdí ty závodní dakarské.

Pouštní oblast Bolívie mimo jiné ukrývá i jeden ztracený poklad. Před mnoha lety ustala v horách těžba nerostných surovin a již nepotřebné parní lokomotivy, a celé vlaky byly odstaveny do pouště a ponechány svému osudu.

Téměř sto let se vlaky postupně propadají a pomalu je zavívá písek a čas. Na „hřbitově vlaků“ jsou lokomotivy zčásti rozebrané, zčásti rozpadlé a rezaté. Toto magické místo kazí pouze jedna věc, a to hromady odpadků kolem.

Odpadky jsou v podobných zemích kolem cest a měst všude a znamenají velký problém.

Hraniční přechod mezi Bolívií a Chile se nachází v horském sedle. Horská cesta, která k němu vede, byla rozbitá a dlouhá, a my jsme měli dost času na dojedení banánů a melounu. V Chile totiž platí přísný zákaz dovozu čerstvého ovoce, zeleniny a čerstvých potravin a toto opatření zvláště přísně vymáhají. V Bolívii byli celníci moc flegmatičtí, a dokonce jsme si i sami museli otevřít na přechodu. V Chile zato vzali prohlídku našeho žigulíka důkladně a stálo nás to slupky od banánů, ty jsme zapomněli vyhodit, a dřevěné klacky na přístřešek nad stan. Ty jsme vezli až z Kolumbie, ale protože se dřevo do Chile také nesmí vozit, dojely pouze sem.

Krásná nudle

Chile je moc krásná země ve tvaru nudle. Táhne se 4500 kilometrů ze severu na jih při pobřeží Tichého oceánu s průměrnou šířkou území 150 kilometrů. Při cestě ze severu na jih člověk jede nejdřív rudou pouští, která vypadá jako povrch Marsu, později se dostane ke krásnému mořskému pobřeží a přes úrodná a zemědělsky využívaná území dojede do chladných lesů a o kus více na jih až do nehostinných studených ledovcových oblastí.

Během naší cesty jsme potkali mnoho zajímavých lidí a dostali jsme zajímavé dárky. Zrovna tak tomu bylo v jedné malé rybářské vesnici, kde jsme se náhodou zastavili na svačinu. Přišel za námi vysoký mladík, začal na nás mluvit česky a nakonec na sebe Martin prozradil, že je mistrem světa v jízdě na raftu a tady v Jižní Americe byl na závodech. Vyhrál několik medailí, a abychom na něj nezapomněli, na památku nám jednu zlatou nechal.

Ve středním Chile nedaleko hlavního města Santiaga je velmi úrodná půda a mnoho farem. Na jednu malou jsme zavítali. Jmenuje se Don Nelson a je to česko-chilský rodinný podnik. Chovají tu krávy a z mléka vyrábějí sýry a jogurty podle rodinných receptů. Jak to tak bývá, Míla z Čech byl ve světě na zkušenou, našel si chilskou dívku a s tou založili podnik a rodinu.

Bylo moc krásné si opět povídat v češtině a na chvíli si od cestování odpočinout. Ale už není daleko do chladné Patagonie na jižní konec světa a k hlavnímu cíli naší cesty kolem světa.

FILIP VOGEL, PETR JAVŮREK

Čtenářská diskuze