Žigul obdivoval krásy Kolumbie a Ekvádoru

ČESTICE/JIŽNÍ AMERIKA – Pokračujeme v cestopisném poznávání naší planety tak, jak ji vidí posádka čestického žigula.

13

V Ekvádoru žigul potkal dvě české holky, které potřebovaly svézt.
Foto: Kolem světa žigulem

Do Kolumbie z Panamy nevede žádná suchozemská cesta, takže žigulík do Jižní Ameriky doplul po vodě a my jsme přiletěli letadlem. Kolumbie je zvláštní, divoká země. Všude na ulicích nám nabízeli kokain, případně prostitutky. Loď s žigulíkem připlula do krásného barevného přístavního města Cartageny.

Tento přístav je cestovateli hodně navštěvovaný. Potkali jsme tu další cestovatele z Německa, Švýcarska, Spojených států a Ruska. Všichni společně jsme tři dny chodili po úřadech a vyřizovali dokumenty pro vyzvednutí. Bohužel, s našimi kontejnery přišlo varování, že se v nich mohou nacházet zbraně.

Když jsme konečně dostali auta ven, objevil se celník a všechna auta se musela opět naložit a zamknout. Doteď ani nevíme proč. Inspekce se musely opakovat a papíry už jednou vyplněné opět vyplnit. Po třech dnech snažení se podařilo dostat žigulíka na silnice Kolumbie a mohli jsme vyrazit.

Teplo, vlhko, déšť

Kolumbií jsme víceméně jen projížděli. V tropických oblastech jsme pobývali už dva měsíce, což znamenalo vysoké teploty, vlhko a prakticky každodenní deště. Několik stovek kilometrů Kolumbií jsme zase jeli upocení rovnou cestou mezi poli a bažinami. Jednoho dne z čista jasna se ale silnice „zlomila“ a my začali prudce stoupat do hor. Přineslo to kýžené ochlazení a první noc v horách jsme si moc užívali. Bylo konečně chladněji, nepršelo a spalo se nám moc dobře.

Bohužel silnice v hornaté části Kolumbie jsou velmi nebezpečné. Jsou úzké, silně přetížené a po strmých kopcích se kroutí jako hadi. A k tomu všemu je doprava chaotická. Pestrobarevná velká nákladní auta se pomalinku sunou do kopců, mezi nimi se proplétají ostatní auta a hodně motorkářů. Silnice jsou občas zasypány sesuvy a běžně na nich chybí svodidla. My jsme naštěstí projeli bez úhony, ale viděli jsme cestou mnoho dopravních nehod.

Říká se, že dvěma nejvýznamnějšími vývozními artikly Kolumbie jsou kokain a káva. My máme zkušenosti jenom s kávou, takže jsme se zaměřili na ni. Po Brazílii a Vietnamu je Kolumbie třetím největším exportérem kávy na světě. Zajeli jsme se na kávové plantáže podívat. V některých místech už kávové boby zrály a vybarvovaly se do červené nebo žluté barvy. Zúčastnili jsme se soutěže ve sběru třešní, zralých kávových bobů, a tu jsme vyhráli. Dozvěděli jsme se několik zajímavostí, například že někde mezi kávovými keři pěstují banány a to má vliv na sladkost kávy.

Nakonec jsme ochutnali čerstvou kávu, ale náš cestovní turek je stejně nejlepší.

Srážka s fiatem

Další zemí, kterou jsme v Jižní Americe navštívili, byl Ekvádor. Hned za hranicemi jsme doplatili na chaotickou dopravu. Červený fiat, který jel před námi, spustil výstražná světla, zpomalil u krajnice, a když jsme ho předjížděli, prudce odbočil doleva. Srazili jsme se. Na našem žigulíku byl pomačkaný pravý přední blatník a nárazník a také rozbité oba blinkry. Fiat to odnesl světlem a blatníkem. Opět začala probíhat diskuze ve španělštině, kdo za to může, začali jsme ji prohrávat. Naštěstí za námi jel taxikář a ten jako jasného viníka ukázal řidiče fiatu. Nárazník s blatníkem se vyrovnal a blinkry nám musel řidič fiatu zaplatit, i když se mu to vůbec nelíbilo. Petr je naštěstí velmi šikovný mechanik a z odrazek na kolo vytvořil blinkry nové.

Jméno země Ekvádor pochází ze slova equator, což znamená rovník. Zemský rovník prochází středem Ekvádoru a my jsme tady poprvé vkročili na jižní polokouli. Tento významný milník připomínají u hlavní silnice velké sluneční hodiny, nad nimiž slunce v průběhu roku obíhá a na než svítí ze všech stran. Ekvádor je také zemí vysokých hor a sopek. Dostali jsme se až ke kráterovým jezerům dávno vyhaslých sopek a také jsme jeli kolem nejvyšší hory na světě. Tou je sopka Chimborazo s nadmořskou výškou pouze 6310 metrů, kvůli zploštění Země je ale vzdálenost od středu Země k vrcholu hory zdaleka největší.

Dvě navíc

V žigulíku běžně jezdíme dva a to se tam vejdeme tak akorát. Dva měsíce ve třech lidech byly takové těsné. Tady v Ekvádoru jsme potkali dvě české holky, které potřebovaly svézt. Zkusili jsme jet pár dní ve čtyřech a bylo to dost natěsno. Žigulík drhnul zástěrkami a seděl na zemi. Holky na zadních sedačkách byly zarovnané věcmi až po strop. Je až s podivem, že tímto stylem žigulík s námi přejel půlku Ekvádoru přes vysoké hory a dostal nás až do Peru. Hned za hranicemi v Peru jsme se s děvčaty rozloučili a pokračovali jsme dál na jih sami.

FILIP VOGEL, PETR JAVŮREK

Čtenářská diskuze