Zážitek jako v Carnegie Hall

Když pan Andrew Carnegie postavil roku 1891 na newyorské Sedmé avenue koncertní budovu, asi netušil, že se jednou stane Mekkou všech hudebníků všech hudebních žánrů. Koncertovat v ní je jejich toužebným snem i měřítkem kvality jejich umění.

klavir_piano_koncert

Ilustrační foto.

Český klavírní virtuoz Lukáš Vondráček (1986) v této slavné koncertní síni vystupoval poprvé už v roce 2003, tedy ve svých sedmnácti letech. Předtím i potom vystupoval v mnoha jiných koncertních síní světa, s mnoha významnými uměleckými tělesy a špičkovými dirigenty. V lednu roku 2016 vyhrál klavírní soutěž královny Alžběty, která je považována za nejprestižnější světové klání na tento nástroj. V současnosti se v tomto oboru řadí mezi světovou interpretační špičku.

V neděli 28. dubna 2019 vystoupil spolu s Novoměstskou filharmonií ve zcela vyprodaném sále dobrušského kina. Přednesl v mistrovském podání klavírní koncert b moll č. 1 pro klavír a orchestr Petra Iljiče Čajkovského, jedno z nejslavnějších děl světové klavírní tvorby. Už první takty první věty, ono slavné Ty tytotóó to tóó to tóó to toto tóó… v posluchači navodí stav, kdy jste zcela zahlceni zvukem orchestru i klavíru, tóny, které ve vás navodí stav euforie, či dojetí, kdy tzv. vám jde mráz po zádech. Alespoň já to tak vnímám. Lukášovo klavírní umění jako by nabudilo doprovázející Novoměstskou filharmonii ke strhujícímu výkonu, takže byla velmi dobrým partnerem skvělého interpreta. Ostatně už v první části koncertu nám neprofesionální hudebníci předvedli, že své pověsti nezůstanou nic dlužni. Zvláště Šostakovičův valčík č. 2 z Jazz Suite a Chačaturjanův Šavlový tanec z baletu Gajané předvedl orchestr v plném lesku. Jeho smyčcová sekce je skutečně skvělá. Tím nechci v žádném případě říci, že by snad dechová byla horší. Byli jsme prostě svědky krásného hudebního zážitku, který se v našem provinciálním prostředí každý den nepotká.

Když potom Mistr nadšené publikum odměnil třemi přídavky, byl večer plný nádherné hudby završen měrou vrchovatou. Však se jemu i orchestru také posluchači odměnili dlouhotrvajícím standing ovation.

Sluší se zmínit, že Lukáš Vondráček hrál na špičkový nástroj firmy Bechstein – D 282, jehož hodnota dosahuje částky 3,75 milionu korun, zapůjčený hradeckým závodem firmy sponzorsky pro tento koncert zdarma.

A sluší se také v neposlední řadě poděkovat řediteli kina Pavlu Štěpánovi, který má hlavní zásluhu na tom, že se tento koncert uskutečnil.

Carnegie Hall je pro nás přece jenom trochu z ruky. Je štěstí, že někdy nám stejný zážitek poskytne i kino v Dobrušce.

Čtenářská diskuze