Z Olešnice na Nový Zéland

Každý z nás má své tajné sny, přání a nápady. Mě osobně pohltila touha cestovat.

5xWC

NOVÝ ZÉLAND/OLEŠNICE V O. H. – Možná na tom mají podíl i moji kamarádi, kteří už ve světě byli nebo stále jsou. Uchvátila mě jejich vypravování z cest, zážitky, poznávání nových míst, národů, zvyků, kultur atd. Rozhodl jsem se tedy „zvednout kotvy“ a vyrazit do světa. Původně jsem chtěl do Kanady, ale to bohužel nevyšlo, a tak vyhrál Nový Zéland (dále NZ). Účastnil jsem se programu Working Holiday (pracovní prázdniny), ve kterém má člověk možnost si po dobu jednoho roku přivydělávat na své cestování po NZ. Vyřídil jsem si tedy potřebné formality a v říjnu roku 2014 odletěl.

Hned na začátku svého vyprávění musím přiznat, že v době odletu jsem o NZ věděl jenom to, že ho tvoří dva ostrovy – Severní, který je lidnatější, průmyslovější a vyskytuje se zde vulkanická činnost. Naproti tomu Jižní ostrov je méně zalidněný, je divočejší a prochází jím Jižní Alpy. Nachází se asi 2000 km od Austrálie, úředním jazykem je angličtina, platí se zde novozélandským dolarem a osidluje ho kolem 4,5 milionu obyvatel. Později jsem si přečetl, že z jedné strany břehy NZ omývá Tichý oceán a z druhé strany Tasmanovo moře. Obyvatelstvo je tvořeno ze tří čtvrtin potomky přistěhovalců z Evropy, zbytek jsou Maorové (původní obyvatelé), Asiati a ostatní národy. Prvním Evropanem, který roku 1642 objevil NZ, byl holandský mořeplavec Abel Tasman. Další návštěvník z Evropy sem dorazil roku 1769 a byl to kapitán James Cook. Na Novém Zélandě panuje mírné klima a střídají se zde čtyři roční období jako u nás – jen obráceně. Hlavní město je Wellington. Nejvyšším vrcholem Jižních Alp je Mt. Cook (3754 m. n. m.).

Stopování je populární

Moje první kroky po příletu vedly do města Queenstown, kde jsem měl pár kontaktů od kamarádů pro tzv. rozkoukání. Po několika dnech strávených v tomto kopci a jezerem obklopeném městě mi bylo doporučeno zkusit štěstí na vinicích v městě Blenheim. Vydal jsem se tedy na cestu stopem, a v tu chvíli jsem neměl vůbec tušení, že zmiňované město je vzdálené přes 750 km. Během stopování, které je na NZ opravdu populární a velmi fajn, mě potkala opravdu spousta krásných zážitků v podobě štědrých darů, od jídla poskytnutého od domorodců po přebalování a kojení dětí během jízdy, přespání v opravdu luxusním hotelu za super cenu (sleva ze $180 na $40), kterou mi usmlouval místní týpek, ale také spousty zápletek kvůli jazykové bariéře, jelikož má angličtina byla v začátcích.

Město Blenheim se na pár měsíců stalo mým domovem. Vyřídil jsem si zde formality potřebné pro práci na NZ – založení bankovního účtu a čísla IRD. Moje první práce byla na vinici. Pracoval jsem s kluky z Tongy. Jelikož já v té době auto ještě nevlastnil, vozili mě každé ráno do práce svou dodávkou. Byl to opravdu nevšední zážitek. Jsou to nesmírně hodní lidé, kteří se neustále smějí, pořád vám něco nabízí k jídlu a neustále vymýšlí nějaké „bejkárny“. Náplní naší práce byl tzv. budrubbing (očišťování mladých i starších rostlinek od výhonků a nežádoucích lístečků) a posléze tzv. wire lifting (zdvihání drátů, které podpírají výhonky vinné révy). Tahle práce byla fyzicky celkem náročná a člověk se za ten den pěkně nachodil. Placený jsem byl u obou prací hodinově, čili $14,75 na hodinu. Když se moje konto úspěšně naplnilo, koupil jsem auto. Bylo na čase vyrazit na cestu, kterou bylo potřeba naplánovat tak, aby člověk nevynechal důležitá a zajímavá místa, jichž NZ nabízí nespočet.

Země ovcí

Pro tento účel jsem volil tzv. wwoofing, Podstatou této činnosti je, že si vyberete buď na internetu, či v brožurách takovou farmu, jejíž nabídka se vám líbí. U každé farmy je kontakt, na který zavoláte a domluvíte si pobyt. Většinou se jedná o pobyt dlouhý minimálně tři dny a maximálně týden nebo dva. Záleží na farmáři a na vás, jak si padnete do oka, a jaká bude vaše pozdější domluva. Podmínkou wwoofingu je, že za dobrovolnou práci 4–6 hodin denně dostanete ubytování a tři jídla denně zdarma. Co by to bylo za cestování po NZ, kdybych si nezkusil práci kolem ovcí.

Vybral jsem si tedy farmu, která čítala přes 3500 ovcí. Náplň mé práce spočívala v nahánění, rozdělování a třídění ovcí, ošetřování kopýtek a v malých zemních úpravách kolem farmy. Ve volných chvílích jsem začal s plánováním cestování po Jižním ostrově.

Pokračování příště

Adam Bachura

 

Čtenářská diskuze