Z Lična až do Francie, pohádka Jaroslava Plašila

LIČNO – Česká legenda, medailista z ME 2004, finalista Ligy mistrů, vítěz francouzského poháru a Superpoháru, fotbalista z Lična nedávno oslavil 39 let.

Tři bratři, zleva Honza, Jaroslav a Marek Plašilovi na hřišti v Černíkovicích.  Archiv - Honza Plašil

Tři bratři, zleva Honza, Jaroslav a Marek Plašilovi na hřišti v Černíkovicích.
Archiv: Honza Plašil

Na lavičce francouzského Bordeaux dává v aktuální sezoně 2020/21 pokyny hráčům v roli asistenta bývalý český reprezentant Jaroslav PLAŠIL (*5. ledna 1982). Rodák z Opočna ukončil na konci minulé sezony kariéru právě v Bordeaux, kde se stal legendou. V klubu má velké jméno, vždyť zde působí již od roku 2009.

Vaše úžasná hráčská kariéra skončila, ale nenudíte se, jak vás to baví na lavičce?
„Být trenérem je úplně něco jiného, ale jsem rád, že můžu pokračovat v klubu, kde už jsem 11 let a mohu se učit od skvělého trenéra. Když je člověk na hřišti, může nějaké věci změnit, ale být na lavičce a trenérem je velká změna. Chce to čas a hlavně se učit od lidí se zkušenostmi.“

Jak jste spokojen s hrou a umístěním Girondins Bordeaux?
„Před Vánocemi jsme byli na 13. místě. Ale od Nového roku jsme udělali bodovou šňůru. Hra a výsledky jsou podstatně lepší a jsme aktuálně uprostřed tabulky. Všichni doufáme, že skončíme co nejvýše, aby byli spokojeni všichni, co mají rádi klub.“

Francie se vám asi hodně líbí, v Bordeaux žijete už 11 let, že?
„Ano, líbí se mi tady. Po příchodu do Bordeaux jsem si nemyslel, že bych se tady mohl usadit na stálo. Bordeaux je nádherné město a region také se svými vinicemi. Atlantský oceán je jen necelou hodinu cesty autem.“

Merci Jaro

Když jste se minulou sezonu loučil s fotbalem, tribuny dlouho vyvolávaly Jaro, vaše jméno, tekly vám slzičky?
„Měl jsem velké štěstí, že jsem se mohl rozloučit před mými rodiči. Bráchové mi chyběli, ale až se ta pandemie uklidní, doufám, že budeme moci zorganizovat nějaký poslední zápas a určitě chybět nebudou. Slzy jsem měl, protože člověku v tu chvíli projede v hlavě celá kariéra a prostě mě to dostalo.“

Fanoušci asi nezapomněli na vašich 367 zápasů za jejich tým?
„Zase budu říkat, že jsem měl štěstí odehrát tolik zápasů za Bordeaux. Fanoušci za mnou vždy stáli. Za to jim patří můj velký dík. Vždy jsem dělal maximum pro to, aby můj klub byl co nejvýše a dělat mu dobré jméno. Snad se to povedlo.“

Plánujete jednou návrat domů, do Čech?
„V plánu to zatím není, ale člověk nikdy neví, co se může v životě stát.“

Jak se vám líbila návštěva malých fotbalistů z Černíkovic ve Francii?
„Myslím, že jim to udělalo radost, tak jako mně. Jsem rád, že mohli vidět zápas na novém stadionu a že jsme se mohli pobavit jak o fotbale, tak o osobním životě.“

Začátky v Černíkovicích

Zavzpomínejte, jaké byly vaše začátky právě v Sokolu Černíkovice?
„Parádní. S bratry jsme hráli v jednom týmu a fotbalem se moc bavili. Chodili jsme na zápasy taťky a fotbal nás tak vzal, že jsme do něj spadli všichni tři. Měli jsme parádní trenéry, pana Hanouska a pana Duška.“

Reprezentoval jste Česko již jako patnáctiletý, který trenér vás objevil?
„Když jsem byl v Hradci, trénoval tam pan Černík starší. Ten mi dal možnost dostat se do reprezentace. To nejvíc, co fotbalista může dokázat, je hrát za svou zemi.“

Následně jste se v Hradci Králové moc neohřál a přestoupil už v 16 letech do Monaka, jak k tomu došlo?
„Hráli jsme s reprezentací do 16 let Mistrovství Evropy doma v Čechách. Měl jsem tu čest být součástí týmu. Skončili jsme čtvrtí. Byli tam skauti z celé Evropy. Byla to šance pro každého. Já jsem dostal nabídku z Monaka a díky mojim rodičům jsem mohl odejít, i když jsem nebyl plnoletý.“
Dnes máme mobily, What´s App, to ale dřív neexistovalo, začátky pro tak mladého kluka byly asi hodně těžké, že?
„Máte pravdu, začátky nebyly jednoduché. Hlavně komunikace s rodinou.“

Sedm let v Monaku

Důležitá je v začátcích řeč, jak jste na tom byl s francouzštinou?
„Když jsem odcházel, tak jsem uměl akorát bonjour (bonžúr). Byl jsem mladý a naučil se řeč docela rychle.“

Monacké knížectví, riviéra, kasino, rychlá auta, měl jste myšlenky opravdu jen na fotbal?
„Když jsme viděli Monako poprvé, tak to je opravdu změna oproti Česku. Ten luxus a vše co s Monakem souvisí. Ale myslím, že mi rodiče dali dobré vychování a nic to se mnou neudělalo. Šel jsem do Monaka, abych byl profi fotbalista a to se mi povedlo. Díky rodičům, bráchům a celé mé rodině.“

Potkal jste se někdy osobně s knížetem Albertem II.?
„Ano, několikrát jsem měl tu čest. Je to velký fanoušek klubu, chodil a stále chodí na většinu domácích zápasů.“

V sezoně 2003/04 jste se s Monakem dostali až do finále Ligy mistrů, k tomu nominace na Euro 2004 za A-tým ČR, co to s 22 letým klukem dělá?
„V tu chvíli si to člověk moc neuvědomuje, ale byl to rok, co mi asi nejvíce změnil kariéru. Finále Ligy mistrů a hlavně Euro 2004 v Portugalsku s vynikajícími hráči, co jsme měli v reprezentaci. Vidět každodenní práci hvězd, jak v klubu, tak v reprezentaci mi dalo strašně moc do budoucna.“

V šatně s Brücknerem a Nedvědem

Jak jste oslavil první reprezentační gól, který jste dal už ve druhém zápase proti Bulharsku ještě před ME?
„Nebyl čas slavit, ale prát se o místo na ME. Byl jsem ale moc rád, že se mi to povedlo a třeba i díky tomu jsem se dostal na Euro.“

Najednou jste byl podle mě v nejlepším týmu světa, vedle vás Nedvěd, Poborský, Baroš, Koller a k tomu trenérský mág Brückner, věřili jste si, že můžete celé ME vyhrát?
„Myslím, že na celkové vítězství tenhle tým měl. Byla to skvělá parta, se skvělými hráči a skvělým trenérem.“
Jaký byl Pavel Nedvěd z Juventusu, toho času vítěz Zlatého míče? „Pavel byl dříč a vzor práce, k tomu skvělý človek a skvělý hráč. Měl jsem tu čest zahrát si s ním v jednom týmu.“

Česká reprezentace

V příštích letech jste už s Tomášem Rosickým táhli reprezentaci. Jak hodně si ceníte úspěchů s reprezentací?
„Reprezentaci táhl Tomáš, ale já určitě ne. Cením si toho, že jsem mohl reprezentovat svoji zemi a pro mě je to to nejvíc, co fotbalista může dokázat.“

Nastoupil jste ke 103 reprezentačním zápasům, na které z nich nejraději vzpomínáte?
„Nedá se zapomenout na první i poslední zápas, ale asi nejvíce na zápas v Německu, kde jsme vyhráli 3:0 a kde to od nás nikdo nečekal.“ (Kvalifikace na EURO 2008 – pozn.redakce)

Tipuji, že váš nejhezčí gól byl ten v Granadě v kvalifikaci na EURO 2012 proti mistrům světa ze Španělska?
„Ano, nejhezčí byl asi gól Španělsku, ale prohráli jsme, takže jsme byli nakonec zklamáni.“

Vraťme se do Francie, jak náročné bylo prosadit se v Bordeaux, u šestinásobného mistra Francie?
„Přišel jsem ze Španělska a nebylo jednoduché být hned ve formě. Musel jsem se dostat do dobré kondice a to mi trvalo 2-3 měsíce. Byl tady skvělý tým, ale měl jsem štěstí, že mě chtěli trenéři Laurent Blanc a Jean Louis Gasset.“

S kapitánskou páskou jste vyhrál Francouzský Superpohár a Francouzský pohár, dokázali to fanoušci ocenit v konkurenci Lyonu, Marseille a Paris St.Germain?
„Vždy je úspěch vyhrát trofej. Mám na Superpohár a Francouzský pohár moc hezké vzpomínky. A myslím si, že lidé to vždy ocenili. Přál jsem si jich vyhrát více, ale bohužel se to nepovedlo.“

Domov ve francouzském Bordeaux

S Bordeaux jste hráli i Ligu mistrů, jaké je pro fotbalistu slyšet tu její krásnou znělku?
„Byl to vynikající rok pro náš klub. Dostali jsme se do čtvrtfinále a hráli hezký fotbal. Když pak človek slyší na hřišti tu znělku, má husí kůži.“

Dnešní generace našich fotbalistů už tolik v cizině nezáří, čím to je?
Nevím, ale stále máme dobré fotbalisty, kteří se v cizině neztratí. Je pravda že nehrají v top klubech jako kdysi Nedvěd, Rosický, Baroš, Šmicer, Poborský, Jankulovski, Ujfaluši a ostatní. Mám na mysli Součka, Daridu, Vaclíka, Jankta a další.“

Máte další sen, který si chcete splnit?
„Jasně že mám další sny, které bych si chtěl splnit, ale to vám neřeknu, protože by se pak nesplnily.“

PAVEL KUMPOŠT

Čtenářská diskuze