RYCHNOV N. K./PRAHA – Absolvoval jsem tiché zastavení u hrobu na vinohradském hřbitově v Praze před blížícím se výročím Jiřího Šlitra (zemřel 26. prosince 1969). Deska s podobiznou byla rozbita a takto nahrazena jménem, daty a melodií Jó, to jsem ještě žil.
Připojím slova Jana Wericha:
„Já sám mám od něho obrázek, který jsem dostal poštou loni k Vánocům. Bylo to den po tom, kdy jsem se dozvěděl, že Šlitr umřel. Otevíral jsem vánoční poštu a mezi ní jsem našel od Šlitra obrázek takového vousatého pána v buřince, vousy mu jdou až na podlahu a pod tím bylo napsáno a stále je napsáno: Všecko nejlepší, pane Wérich (s dlouhým é). Šlitr. A tu už byl… to už tady nebyl, když jsem tohle otvíral. Bylo mně moc smutno, protože jsem byl na Šlitra fanda, když hrál, tak jsem se mu vždycky smál, tomu jeho nehybnému obličeji.“
Josef Krám
