Vlci v Orlických horách. Ano, nebo ne?

ORLICKÉ HORY – Vlci začínají v poslední době přecházet v malých skupinách z polských oblastí hor na české území. Zatím byli viděni jen na hřebenech v hraničních oblastech. Je však otázkou času, kdy se dostanou dál do vnitrozemí.

O vlcích a o tom, co je na tomto tématu v poslední době znepokojující, jsme si povídali s ředitelem Muzea zimních sportů v Deštném v Orlických horách Bohumírem Dragounem.

wolf-725388

O vlcích v Orlických horách se můžete více dozvědět ve středu 27. února, kdy se v Muzeu zimních sportů a řemesel v Deštném v Orlických horách koná od 19 hodin beseda pracovníka CHKO Orlické hory Rudolfa Remeše na téma Vlci za dveřmi – budeme si vědět rady?
Foto: Pixabay.com

Proč si myslíte, pane řediteli, že se jedná o v dnešní době ne právě klidné téma?
„Dle mého názoru je to téma velmi ošemetné. Sledujete-li média, zjistíte, že většina reakcí na vlka, např. na internetu, je pozitivních. Lidé, kteří se tématem zabývají, nám vysvětlují, jak jsou vlci skvělí, jak napravují krajinu, zkrátka, jak je dobré přiblížit život v krajině původnímu přírodnímu systému. Já osobně se domnívám, že to zcela nelze. Měli bychom najít kompromis. Tedy pokud máme nyní např. na Broumovsku velké problémy s vlkem, kdy se chovatelé bojí o svá zvířata a lidé ve vesnicích jsou neklidní, stálo by za to o situaci více přemýšlet. Pozitivní pohled na vlka vytváří mediální svět. Ale v nás samozřejmě takové to negativní historické povědomí o tom, že vlk je problémové zvíře, existuje. Měli bychom tedy umět nalézt zlatou střední cestu, aby se vlci v Čechách v rozumné míře sice vyskytovali, a na druhou stranu aby lidé na venkově mohli dál žít tak, jak jsou zvyklí.“

Proč podle vás vytvářejí média pozitivní pohled na vlka?
„Tito predátoři jsou samozřejmě tématem velmi přitažlivým. Můžete je chodit stopovat nebo se zapojit do jejich monitorovacích systémů. Pro lidi je to zajímavé. Část starší generace to však vidí jinak. Je to dáno tím, že na příchod vlků nejsme připraveni. Svět venkova funguje trochu jinak než ten městský. Takovéto silné vnímání je podle mě projev městského liberalismu. Jsou však jiná, alarmující témata, kterým média pozornost příliš nevěnují. Vezměte si, že naše republika má v současné době problém s úbytkem hmyzu. U nás tedy alespoň podle internetových serverů, které jsem měl možnost číst, dochází údajně k nejvyššímu úbytku hmyzu na světě, ale zatím se tím nikdo vážně nezabývá. Jednou z výjimek jsou v našem kraji obětaví odborníci a aktivisté z lokality Plachta v Hradci Králové. Jsou to lidé, kteří do tamních míst vrací život, jenž tu kdysi byl, a této práci obětují svůj čas.“

Jak silná vlčí populace se podle vás v Orlických horách nyní vyskytuje?
„Pokud byste se zeptali pracovníků z Chráněné krajinné oblasti Orlické hory, řekli by vám, že vlk se tady již čas od času vyskytne. Letos na jaře byly jeho stopy zaznamenány na hřebeni Orlických hor. Ve větším počtu by se k nám měl dostat během jednoho nebo dvou let. Přijít by měl nejspíše z Polska nebo z Broumovska. Je jasné, že když např. na Broumovsku nějaké vlčí smečky jsou a mají štěňata, je následně tlak na hledání nového území, kde by se mohly usídlit a uživit, značný.“

Jaká by měla platit bezpečnostní opatření při setkání s vlkem?
„V novodobé historii nemáme doklady o útoku vlka na člověka. Je však metlou pro drobné hospodáře, kteří se na něj musí připravit. Samozřejmě, že ekologové nebo ochránci přírody budou tvrdit, že vlci loví domácí zvířata minimálně, na Broumovsku to tak však nevypadá. Zatím nejsme na situaci připraveni, takže farmáři a chovatelé nemají ohradníky určitých daných parametrů s elektrickým ochranným vedením. Měli bychom mít na paměti, že vlk nepůjde lovit lesní zvěř, nebezpečná divoká prasata nebo srnčí, ale zajde si do „supermarketu“ k farmáři nebo k chovateli, kde si velmi lehce, v uvozovkách, nakoupí a stát to v podstatě zaplatí. Tak, jak si doma chováme pejsky a kočičky, financuje stát chov vlka. Následky vlčího stravovacího systému napravuje stát tím, že hradí škody na hospodářských zvířatech chovatelům. Vlk je zvláštní chráněný druh, který by neměl být likvidován. Je to však problém, protože, jak vidíte, když se jeho počet nějakým způsobem množstevně změní, může to způsobit opravdu velké škody. Někdy před dvě stě padesáti lety zmizeli poslední vlci z české kotliny a to tady tehdy žilo tři a půl milionu lidí. Dnes je nás deset milionů, krajina je intenzívně využívána, a pokud si namlouváme, že naše lesy jsou lesy přirozené, je to jen mýtus. Ale to je pochopitelné. Jsme na něco zvyklí, ale než si zvykneme na další, chvíli to potrvá.“

V kterých částech Evropy bychom se mohli s vlčími smečkami setkat nejčastěji?
„Vlci jsou přemnoženi v Rusku a v Polsku, část jich pochází z našich domácích chovů. Žijí také ve Francii nebo v Německu. Někdo si pořídí vlčka, následně neví, co s ním, tak ho vypustí do krajiny. Pokud jde o výskyt vlka, jedná se o jakýsi dějinný paradox. Vždy, když přicházel nějaký zvrat či krize, tito predátoři se rozšiřovali. Když se společnost ustálila, zmizeli nebo ubyli. My se nyní nacházíme ve fázi, kdy se v tomto smyslu zřejmě nejedná o záležitost ekonomickou, ale duchovní nebo filozofickou, a kdy si musíme říci, zda je naše krajina vhodná pro velké predátory, nebo není.“

Je možné počty jedinců vlka na jednotlivých územích regulovat?
„Postupem času by mělo dojít ke zdravé regulaci a zdravému kompromisu, kdy si všechny dotčené strany společně sednou a řeknou, počty vlka už jsou neudržitelné, není možné je krmit našimi chovanými dobytčaty, ovcemi, kozami, koňmi nebo krávami. Na druhou stranu odlovit vlka nebude nic jednoduchého. Představíme-li si, že za Marie Terezie byla divoká prasata zavřena v oborách a po roce 1945 byli divočáci natlačeni z válečných front do českých zemí, nedivím se, že dnes neumíme počet těchto zvířat regulovat. Uvažme, že vlk je daleko chytřejší, i to na kolik procent je zvíře, co dnes běhá v české kotlině, vlk a nakolik pes.“

Čtenářská diskuze