Vladimír Šmicer: „Tohle se mi u Pelty opravdu nelíbilo“

VLADIMÍRA ŠMICERA snad ani není potřeba fotbalovým fanouškům představovat. Věčně usměvavého a dobrou náladou hýřícího bývalého fotbalistu provázela po celou jeho kariéru přezdívka „Štístko“.

vladimir-smicerPRAHA – Jeho jméno je spjato především s pražskou Slavií a anglickým Liverpoolem FC. Za svoji kariéru byl u mnoha klubových a reprezentačních úspěchů. Kam přišel, tam sbíral trofeje a z toho také vznikla výše zmíněná přezdívka.

Ale poslední dva rozchody, z pozice manažera reprezentace a asistenta trenéra Pastoora ve Slavii, následovaly po týmovém neúspěchu.

„Každý se snaží najít vinu nebo viníka, kdo za to může. Připadalo mi to, že jsem byl nejjednodušší oběť na odstřel,“ říká o konci v pozici reprezentačního manažera.

ANT2f053f_p200911090846401

VLADIMÍR ŠMICER (41) - bývalý fotbalista, internacionál a hráč Slavie Praha, Racingu Lens, Liverpoolu FC a Girondins Bordeaux. Společně s Milanem Barošem se stal v roce 2005 prvním českým vítězem prestižní Ligy mistrů. V roce 2008 zvítězil v české anketě Fotbalista roku v kategorii Osobnost ligy.

Je trojnásobným vítězem české ligy se Slavií Praha (1996, 2008, 2009), jeden titul získal s francouzským Racingem Lens (1998), je vítězem Poháru UEFA (2001) a Ligy mistrů (2005) s Liverpoolem FC a osmdesátinásobným reprezentantem České republiky, s níž vybojoval stříbro na EURO 1996 a bronz na EURO 2004. 

Je ženatý s dcerou internacionála Ladislava Vízka Pavlínou. S ní má dceru Natálii a syna Jiřího.

V minulém roce jste po jarní sezoně skončil ve Slavii společně s nizozemským trenérem Alexem Pastoorem, kterému jste dělal asistenta. Co jste od té doby dělal, jaké jste měl aktivity a angažoval jste se nějakým způsobem ve fotbale?

V té době, což byl konec května 2014, kdy končila sezona, jsem si řekl, že si od fotbalu odpočinu, protože toho bylo už hodně. Po skončení hráčské kariéry ve Slavii jsem nastoupil k reprezentaci a pak jako asistent do Slavie a neměl jsem prakticky žádné volno. Navíc konec u reprezentace i ve Slavii byl hodně těžký, protože se jak reprezentaci, tak Slavii nedařilo. Chtěl jsem si odpočinout, proto jsem se minulý půlrok do ničeho nepouštěl a nikde se neangažoval, myslím ve fotbale trenérsky nebo manažersky.

Věnoval jsem se jedenáctiletému synovi Jirkovi a snažil se mu nahradit trošku ten čas, který mi chyběl, když jsem hrál, nebo byl u reprezentace a ve Slavii. Jezdil jsem s ním na tréninky a zápasy a hrozně si to užíval. (usmívá se)

A fotbal jste hrál, nebo jste opravdu ten půlrok odpočíval?

Fotbal je můj život. Hrál jsem různé exhibice, a hrozně si ty zápasy bez nervů vychutnával. Jezdil jsem především se starou gardou Liverpoolu po celém světě. To byla moje celá fotbalová činnost. (směje se)

Takže takový příjemný fotbalový „důchod“…

Ano, přesně. (směje se) Je obrovská výhoda, že stará garda Liverpoolu je tak akční. Pořád chce hrát, scházet se a opravdu jsme toho projeli s ní dost. Každý rok máme dvě tři akce v zahraničí, většinou v Asii. Ono to není o dvou třech dnech, ale zabere mi to třeba čtrnáct dnů a to mi zpříjemňuje, jak říkáte, ten můj fotbalový „důchod“. (znovu se směje)

Věková hranice je nad 35 let ve staré gardě Liverpoolu? To určitě vzpomínáte na společná hráčská léta a mnoho zážitků i mimo zelený trávník, ne?

Je to nad 35 let, ale v týmu jsou zastoupeni jak hráči okolo těch pětatřiceti, ale i ti, kterým je šedesát. Ty exhibice jsou bezvadné. Ze starších tam třeba je John Barnes a z mladších jezdí Robbie Fowler, Steve McManaman. Já vyrážím s Patrikem Bergerem a máme výhodu, že jezdíme ve dvou a rychleji nám utíkají hlavně ty dlouhé lety. Ale zápasy nás baví moc.

Jak vypadají exhibiční zápasy? Jsou hodně prestižní? Samozřejmě se hrají pro lidi, ale každý fotbalista má v sobě touhu vítězit. Jak je to u zápasů Liverpoolu?

Jasně, že hrajeme na vítězství. My se zúčastňujeme i halových turnajů, kde hraje třeba Manchester United a další týmy Premier League, a o prestiž jde vždycky, i když to jsou jen staré gardy. Jsme také schopní prohrát. Ale třeba proti Asiatům na velkém hřišti jsme ještě neprohráli. To jsou taky výběry na 35 let a byla by asi ostuda prohrát. Ne přímo ostuda, ale když někam letíme takovou dálku, tak vždycky chceme vyhrát! Je to sice exhibice, ale rozhodně nechceme utkání jen odehrát. Když zápas vyhrajete, je to pak určitě příjemnější.

smicer1

Za sebou máte kariéru s mnoha úspěchy a získanými trofejemi. Nezapomenutelné je finále s Liverpoolem proti AC Milan, kdy jste po poločase prohrávali 0:3, dokázali jste vyrovnat a na penalty jste „ušák“ získali. Ale nechybí vám titul v Premier League?

Chybí, určitě mi chybí. A Liverpool přes dvacet let anglický titul nezískal. Byl to náš sen, všech kluků v týmu. Máme pohárové trofeje, ale titul nám chybí. My jsme hráli výborně poháry – Anglický, Ligový nebo evropské poháry. Hlavně ty evropské byly zpestřením sezony. Liga nás ale mrzí doteď. My jsme jednou byli druzí a jednou třetí. Bohužel v té době měl výborný tým Manchester United s Beckhamem, Giggsem, Keanem, Scholesem, Yorkem, Colem a také Arsenal s Henrym, Piresem… bylo obrovsky těžké tato mužstva porazit a my jsme většinou tahali za kratší konec.

Zažil jste v Anglii vyprodané stadiony a úžasnou atmosféru. Myslíte, že je ji možné překonat, třeba ve Španělsku?

Myslím si, že v Evropě je atmosférou těžko překonatelná. Co se týká kvality, tak ve Španělsku je Real a Barcelona a dalších asi pět týmů, jinak to je lepší průměr. Mně se hrozně líbí bundesliga, protože to tam dělají rozumně, nevynakládají zbytečně a nesmyslně prostředky na přestupy, když na to nemají. Kluby jsou většinou v plusových číslech, což je super. A taky na bundesligu chodí mraky lidí, skoro všude je vyprodáno a atmosféra je výborná. Tam je největší průměrná návštěva v Evropě. Co se týká kvality, tak jednoznačně Anglie a Španělsko, ty jsou odskočené od ostatních soutěží. Itálie, Francie a i to Německo je trošku jinde.

V Liverpoolu jste se sešli tři Češi, vy, ještě Patrik Berger a Milan Baroš. To je trošku rarita, tři Češi v top týmu. Myslíte si, že si na novou generaci Nedvědů, Šmicerů, Kollerů budeme muset zase počkat?

Momentálně si počkat budeme muset, protože je to vidět i na zájmu zahraničních klubů o naše hráče. Velký rozhodně není, nebo to můžeme i porovnat v tom, jak se hráči v zahraničí prosazují ve svých klubech. Nároďák momentálně těží z hráčů z naší ligy, protože ven nemá trenér Vrba kam sáhnout. Krajánků moc nemáme, a když jo, tak ve svých klubech nehrají, nebo jen pár z nich. Ta doba se změnila. Pamatuju si, když jsme hráli my, tak Karel Poborský byl v Manchesteru United, Patrik Berger, „Bary“ (Milan Baroš) a já v Liverpoolu, „Méďa“ (Pavel Nedvěd) v Juventusu. V obraně Ujfaluši ve Fiorentině, Jankulovski v AC Milan, Grygera v Ajaxu a pak v Juventusu. To bylo nabité mužstvo. To nám teď chybí, ale věřím, že se to v budoucnu zlepší, i když nevím, jestli v takové míře.

Ikonou Liverpoolu je Steven Gerrard. Jste spolu v kontaktu nebo i s jinými bývalými spoluhráči?

Abych řekl pravdu, tak s žádným hráčem z Liverpoolu nejsem v kontaktu. Myslím tím, že bychom si volali a psali, to ne. Ze současného Liverpoolu jsem vlastně hrál už jen s Gerrardem. Byli jsme kamarádi, a když přijedu do Liverpoolu a potkáme se, tak není problém si s ním popovídat. Většina těch kluků, co jsem s nimi hrál, už nastupuje za starou gardu. Je vždy sranda, když si po zápase sedneme a bavíme se, co je nového, vzpomínáme na staré historky. Je to příjemný. Znáte ty životní příběhy. (směje se) Dozvíme se, kdo se rozvedl, kdo má novou babu… Teď, jak jsme byli v Bangkoku a Singapuru, hrál za nás Emile Heskey a za měsíc podepsal v šestatřiceti profesionální smlouvu v druholigovém Boltonu. To jsme se museli smát.

Ale jak říká Jarda Jágr, věk je jenom číslo…

To má pravdu, záleží hlavně na zdraví. Obzvlášť Jarda, jak je stavěný a dobře trénuje, to tělo má silný a zranění se mu vyhýbají. Zase u fotbalistů vydržet v tomhle věku je už výjimka. Ne, že by fotbalisti víc trénovali, ale asi jsou na zranění náchylnější. No, a Jarda je speciální úkaz. (směje se) Jeho srovnávat s někým nejde, protože v jeho letech hrát špičkově NHL je úžasné.

Ve své kariéře jste si zahrál na mistrovství Evropy, hrál evropské poháry a potkal spoustu skvělých spoluhráčů i protihráčů. V současné době se mluví především o Ronaldovi a Messim, ale kdo byl pro vás top fotbalista?

Jeden z těch nejlepších, a proti komu jsem hrál docela často, byl Zinedine Zidane. To byl neuvěřitelný hráč a ten co uměl, bylo neskutečné. To byl famózní hráč, byl to dirigent, dával góly… Já ho potkal poprvé se Slavií, když hrál za Bordeaux a v semifinále poháru UEFA nás vyřadili. Pak jsme na sebe několikrát narazili při repre zápasech proti Francii a taky, když hrál za Real. To byl zážitek se na něj koukat. Pokud mám říct jednoho hráče, tak to byl on.

15231883744a11ce291243d_-var-www-vhosts-ceskydomov-cz-httpdocs-uploads-temp-6400117554a11ce2910e81-_IMG_5745-jpgZ Liverpoolu jste se přes Bordeaux vrátil do Slavie. Nebyl pro vás šok, když jste najednou nastoupil do ligového zápasu a kulisu tvořilo patnáct stovek fanoušků? Nejde to porovnat s Anglií, ale je pak těžké se nabudit do utkání, když se diváci v ochozech ztrácí?

Je to rozdíl, to určitě. Ale já měl štěstí, že když jsem se vracel, tak jakoby se fanoušci na to těšili, hlavně slávističtí, a na naše zápasy na Strahově chodilo docela dost lidí. Hodně nám taky pomohlo, že jsme se dostali do Champions League.  Nálada se zvedla a také na naše zápasy venku přišlo hodně lidí, protože jsme hráli dobrý fotbal. Mně se to strašně líbilo, i naše liga byla dobrá. Taky aby ne, když jsme dvakrát za sebou udělali titul. (směje se)

My jsme měli dobrý tým. Opravdu jsem si dobře zahrál, trénoval nás Karel Jarolím, který si to srovnal. Byl na nás pes, ale mělo to hlavu a patu. Tréninky i zápasy byly super. Mně se to líbilo a já bych neskončil, kdybych neměl zdravotní problémy s kolenem. Končil jsem v šestatřiceti a mrzelo mě to. Věřím tomu, že kdyby mě nezlobilo koleno, protože nemám sklony k přibírání váhy, tak bych si to užíval dál.

Jste spolu s tchánem Ladislavem Vízkem a Patrikem Bergerem registrovaný v Dolních Chabrech. Hrajete ještě za ně?

Jo, hraju pořád. (usmívá se) Jsme v I.A třídě a vlastně ji hraju už pátým rokem. To už je dlouho. (směje se). S fotbalem jsem ještě neseknul, baví mě a navíc se musím udržovat, když pak jedu s Liverpoolem, abych na to stačil.

Po skončení hráčské kariéry jste byl u reprezentace vedené Michalem Bílkem jako manažer. V konci vašeho působení se v médiích objevila kritika předsedy FAČR (Fotbalová asociace České republiky) Pelty na vaši práci. Jak jste to vnímal, byla oprávněná? Nebo to byla typická česká vlastnost: „Musíme najít viníka a na někoho to hodit“?

Samozřejmě jsem to registroval. Pokud se něco nepovede, měli bychom se z toho poučit a najít věci, které by šly zlepšit. Vždy, když se nepodaří postoupit z kvalifikace, hodnotí se to jako neúspěch. Zažil jsem to jako hráč a teď jako člen realizačního týmu, tak vím, co se pak okolo nebo uvnitř toho týmu děje. To se stalo i teď. Každý se snaží najít vinu nebo viníka, kdo za to může. Připadalo mi to, že jsem byl nejjednodušší oběť na odstřel, protože mně u nároďáku končila smlouva. Já jsem to měl s Míšou Bílkem postavené tak, že buď se postoupí a budeme pokračovat, jako tomu bylo po kvalifikaci na mistrovství Evropy 2012 do Polska, nebo se to nepovede a my skončíme.

Pak se z toho udělalo to, že se nám jako neobnoví smlouva, která nám stejně končila po kvalifikaci. Najednou se všude psalo, že jsem byl vyhozen, což je blbost. Následně se objevily ty věci ohledně komunikace. Myslím si, že máslo na hlavě měli všichni, nebylo to o jednom člověku. Tak, jak jsme všichni vyhrávali, tak jsme i všichni prohrávali. Nejde říct, že za špatnou kvalifikaci může jeden člověk, jeden hráč nebo jeden funkcionář. To je nesmysl! Fotbal dělám hodně dlouho a vím, že to takhle nefunguje.

1386428-img-sport-reprezentace-fotbal-cesko-smicer-crop-crop-crop

Co vás hlavně překvapilo?

Mě překvapilo, proč ty chyby, které tam údajně byly, neřešil někdo dřív, nebo nepřišel a neupozornil na to.

My jsme to dělali pořád stejně, jako před dvěma lety, když jsme postoupili do Polska na mistrovství Evropy. Tam bylo vše v pořádku a najednou, když se nepostoupí, je všechno špatně.

Reprezentace je pořád na stejném hotelu, jako jsme byli. Na něj taky mířila kritika, tak vidíte, že třeba o hotelu to taky nebylo. Já to beru, něco se lidem a fanouškům muselo říct a terčem jsem byl já. Vím, jak to chodí, a myslím si o tom své.

Pelta vám řekl svoji kritiku ohledně  vaší „špatné“ práce jako manažera do očí, nebo jste se všechno, co se mu nelíbilo, dozvěděl až z novin?

My jsme se spolu bavili spíše obecně, on si řekl k tomu své a já taky, co si o tom myslím. Mohl jsem si to dovolit, protože mi končila smlouva a věděl jsem, že skončím. Měl jsem názor na některé hráče i jiné věci… Tímto to pro mě skončilo.

Byl jsem překvapený, že to pak ventiloval do novin. Mohlo se klidně říct: „Šmicer končí, nepostoupilo se, končí mu kontrakt a nebude mu prodloužen, tečka!“ Ale pak na někoho házet špínu a vinu, nevím…

Ono to je podobné, jako když předminulý předseda FAČR Košťál prohlásí po vyřazení v základní skupině na EURO 2008 ve Švýcarsku: „Mně ten balon z ruky nevypadl.“ Čímž hodil vinu na brankáře Čecha, ale vždy po úspěchu se všude nechával fotit a veškerou slávu si přisvojoval…

Přesně tak, to je stejné. U úspěchu i neúspěchu jsme tam všichni. Tohle se mi u Pelty opravdu nelíbilo. Pokud chtěl dát něco do novin, měla se udělat analýza celé kvalifikace a časem to vyhodnotit. Jenže jeho prohlášení a kritika přišla po zápase na Maltě a zároveň před naším posledním zápasem v Bulharsku. (kroutí hlavou) Bylo to podle mě od něho blbě načasovaný. A to taky zapříčinilo ten divný konec u reprezentace.

Odcházel jste zklamaný?

Samozřejmě, že trochu ano. Ale na druhou stranu jsem tam prožil krásný čtyři roky, jen mě mrzí, asi jako každého, že jsme nepostoupili na mistrovství světa do Brazílie. Super šampionát, na který jsme se chtěli nejen podívat, ale i zahrát si ho. Bohužel…

Co bylo příčinou neúspěšné kvalifikace?

Nebyli jsme dobří v domácích zápasech. My jsme prakticky neporazili nikoho, ať vezmu Itálii, Dánsko, Arménii i Bulharsko. Když nevyhrajete tolik zápasů doma, tak nemáte šanci postoupit. Naopak venku jsme uhráli, myslím, stejně bodů jako Itálie.

Hlavním trenérem reprezentace byl Michal Bílek, který měl hodně špatný mediální obraz a novináři i fanoušci mu to dávali hodně „sežrat“. Teď nastoupil k reprezentaci trenér Vrba, jenž měl a má být spasitelem. Začátek mu také nevyšel, ale jak novináři, tak fanoušci ho podrželi. Byla vina špatného mediálního obrazu jen nekomunikace Michala Bílka, nebo na tom měli podíl i novináři?

Asi největším problémem, jak říkáte, byla komunikace Michala s novináři. Míšovi to zezačátku moc nešlo, zatímco Vrba je vstřícný, dělá různé akce pro lidi, objevuje se více v médiích. Michal se v začátku tomu bránil, protože cítil, že veřejnost vnímala jeho dosazení k nároďáku jen službu od kamaráda Ivana Haška, tehdejšího předsedy FAČR.

Ani novinářům to nešlo moc pod vousy, že si všude dosazuje kamarády, jak psali. Negativní atmosféra byla i mezi lidmi a Michal se tomu chtěl vyhnout. Zavřel se do sebe a tam začala vznikat nelibost fanoušků vůči němu. Snažili jsme se to pak narovnat, ale už to nešlo. Vše se pak začalo odvíjet od výsledku. Když nebyl, bylo všechno špatně.

Nakonec se to vyhrotilo tak, že když jsme do patnácté, dvacáté minuty nevedli, začali fanoušci pískat a skandovat, ani ne tak na hráče jako na Michala: „Bílek ven!“ To bylo nepříjemné a stejně se to přenášelo i na kluky na hřišti. Za trenéra Vrby se to teď zlepšilo a tým má větší klid na práci. Za Michala byl ten tlak neustále.

Je dobře, že teď nároďáku vyšel začátek a kvalifikaci mají taky výborně rozehranou.

realizacni_tym_smicer

Pak jste se objevil ve Slavii, kde jste dělal asistenta Alexi Pastoorovi. Neříkal jste si, proč jsem tam vlezl, navíc, když se Slavie zachránila až v posledním kole?

Já jsem do Slavie šel tím způsobem, že jsem na tenise potkal Aleše Hřebíčka (majitel Slavie) a on mí říká: „Hele, nedaří se nám. Máme nového trenéra Pastoora, on neumí česky, ty anglicky umíš, nepomohl bys nám?“ Měl jsem pomoci i hráčům, ke kterým mám pořád blízko, aby je to nakoplo. Opak byl pravdou.

Alex byl nešťastný, protože měl jiné metody, které kluky začal učit, ale už byla rozehraná soutěž. Neměl čas jim to vysvětlit a naučit je to, co po nich chce. Tam pak docházelo k různým nepochopením a neshodám, čas utíkal a my neměli body. Ke konci jsem si říkal: „Se Slavií mám tři tituly, ale sestoupit s ní se mi nechce. To bych si neuměl ani představit.“ (směje se)

V závěru jsem už cítil, že jde do tuhého. V předposledním kole jsme neporazili doma Slovácko a čekala nás venku Ostrava. Opravdu jsem si říkal, že to už nezvládneme. Potřebovali jsme pomoct od ostatních a ty výsledky nám nakonec pomohly a my se udrželi.

Jaký byl Pastoor trenér?

Nebyl to špatný trenér, akorát byl ve špatný čas, na špatném místě. Kdyby přišel v létě nebo v zimě, udělal by si s mužstvem celou přípravu, vysvětlil hráčům, co po nich chce, bylo by to jiné. Taky potřeboval dva, tři hráče, aby bylo mužstvo kvalitnější. Slavie nemá tým, jaký měla dříve, když získala titul. Fanoušci jsou ale pořád stejně nároční. Bylo to vidět i na podzim. Alex tady není, kluci sice začali dobře, ale ke konci už to taky nebylo ideální.

Neudělala chybu Slavie špatným načasováním změny, když trenér Koubek udělal celou zimní přípravu a…

(skáče do řeči) Já si myslím, že to nebyl šťastný tah měnit trenéra po dvou zápasech. Ano, sice prohrála Slavie v Olomouci 5:1, ale pak porazila silnou Duklu. Bylo to nešťastné rozhodnutí. Alex neznal mentalitu českých hráčů, neznal české prostředí. Všechno se musel učit, na vše si zvykat, na to ale prostě nebyl čas, protože Slavie potřebovala body.

Po skončení ligy jste další nabídku od Slavie nedostal, nebo to bylo nastavené tak, že končí trenér Pastoor a s ním i celý realizační tým?

Měl jsem nabídku, abych tam zůstal v jiné roli, ale jak jsem říkal, já si chtěl odpočinout. Bylo to náročné psychicky, když se zachraňujete v posledním kole a čekáte, jestli stejně ohrožené týmy taky prohrají. Bylo to hodně smutný a neměl jsem chuť dál pokračovat, opravdu jsem si chtěl dát pohov.

V červnu bude u nás EURO 21 a ambasadorem je Pavel Nedvěd. Vy jste nedostal nějakou nabídku angažovat se?

Právě, že EURO je v červnu a já jsme v té době pryč. My máme hodně akcí s Liverpoolem a 14. června hrajeme v Madridu na Santiago Bernabéu s Realem. Já toho mám tolik, že v Čechách skoro nebudu. (směje se)

Máte jedenáctiletého syna Jiřího, který hraje v žácích Slavie. Fotbalové geny od vás určitě má. Vozíte ho na tréninky a zápasy. Vidíte v něm talent a pokračovatele rodu, že by jednou mohl hrát ligu? Děda Vízek by byl určitě také rád…

Děda Vízek by byl určitě rád a já samozřejmě taky. (směje se) Mě fotbal baví pořád a teď si užívám, když se chodím koukat na tyhle jedenáctiletý kluky, ať už na zápasy nebo tréninky. Pozoruju je a říkám si, kdo by mohl mít šanci v budoucnu něco dokázat, i když v jedenácti je ještě brzo.

Já si myslím, že se to láme mezi šestnáctým a osmnáctým rokem, tam se z kluků stávají chlapi a záleží na každém, jak se s tím popere.  Tam jsou různé nástrahy, můžou mít pohybové problémy, protože tělo se mění. Jsem rád, že Jirku fotbal baví a uvidíme, jestli to dotáhne třeba až do ligy. Něco v sobě má a jako otec bych byl určitě rád, kdyby pokračoval v mých šlépějích. (usmívá se) Nemusím ho do ničeho nutit, na tréninky a zápasy se těší. No, a stačí, když bude hrát ligu za Slavii, za Liverpool by ani nemusel. (směje se)

Zmínil jste, že ho vozíte na trénink, který pak sledujete. Trenéřina vás neláká?

Je pravda, že když koukám na tréninky, tihle jedenáctiletí kluci mě baví moc. Od desíti se dá s dětmi pracovat, protože jsou ještě poctivé a nezkažené. Baví je to, poslouchají, chtějí se učit. To by se mi líbilo, ale chlapy moc ne. (usmívá se) Asi mě poučila poslední zkušenost ve Slavii a ty hrozné nervy. (směje se).  Možná třeba dýl, teď se mi do toho moc nechce.

1774649-img-vizek-smicerJste podobný hračička jako váš tchán Láďa Vízek. On uvádí, že vás zatím poráží ve všem, kromě počítačových her. Je to pravda, nebo se ten poměr už otočil ve váš prospěch?

No jo, copak „Vizour“. (směje se) V golfu už ho porážím hodně dlouho, to už není jen o minulém roce. On řekne ve všem… (usmívá se). V tenise je dobrej, ale v ping pongu je to už tak padesát na padesát. Ono těch věcí tolik nebude, to pozor. (směje se) V hokeji už taky nestačí… na jeho obhajobu se musí říct, že to je i věkem. Mně je jedenačtyřicet a jemu šedesát. Klobouk dolů, jak se pořád drží.

V nedávné době jste se sešel s bývalým předsedou ČMFS, dnes už FAČR, Františkem Chvalovským, jenž by vás rád viděl v křesle předsedy asociace a také další bývalé hráče z vaší generace na různých postech, kde byste mohli českému fotbalu pomoci. Vidíte tam vaši budoucí aktivitu nebo realizaci?

Je to o práci a funkcionařině. My jsme byli dobří fotbalisti, ale lidé ve vedení FAČR jsou tam už dlouho a ví, do jakých mezí můžou až jít, komu zavolat a tak. Zkušenosti a kontakty oni mají.

Ty my momentálně nemáme. Ještě ten čas nenastal. Dalo by se nás pomalu do funkcionařiny zapojit, ale asi ne hned do té vrcholné. Je to vidět na Pavlovi Nedvědovi v Juventusu, jak se zapojil do vedení klubu a buduje si svou pozici. To je správné a dobré. Já momentálně nějakou funkci tady pro sebe nevidím, ani se do ničeho netlačím. To, že jsem byl manažerem u nároďáku, bylo spíš o nabídce od Ivana Haška. Znal jsem ho a věděl jsem, že budu mít v něm oporu, proto jsem do toho šel.

Vždy záleží na nabídce, nemůžu kategoricky říct ano nebo ne.

Spíše otázka budoucnosti…

Přesně tak. V budoucnu asi k něčemu takovému dojde, ale až budu mít více času a méně aktivit, tak možná dostanu chuť se v něčem takovém realizovat. Uměl bych si ale představit trénování u dětí. (usmívá se)

Foto: archiv Vladimíra Šmicera, Liverpool FC, SK Slavia Praha

Čtenářská diskuze