Vladimír Růžička: „Nagano je pro mě historie“

JB517105_50106315Když trenér Ivan Hlinka oznámil nominaci pro Nagano, bylo v ní překvapivě i jméno Vladimíra Růžičky. Tím pádem bylo jasné, kdo ponese kapitánské céčko. Kapitánství dovedl k dokonalosti po první třetině čtvrtfinále s Amerikou.

HRADEC KRÁLOVÉ - Česko hrálo bídně, soupeř vedl 1:0, tak si vzal „Růža“ slovo. Američané se nestačili divit. A ještě jinou úlohu měl současný trenér Chomutova. Po osmi letech se vrátil do nároďáku, aby zkrotil a kočíroval Jágra.

I když má v současné době starost, aby Chomutov protlačil do desítky zaručující play off, čemuž mu nepomohla ani těsná prohra 0:1 v Hradci Králové, kapitán zlatých hochů z Nagana na turnaj vzpomíná rád. „Je zajímavé, jak tyhle věci dají český národ dohromady,“ říká Vladimír Růžička. Podle něj by to bylo potřeba hlavně dnes.

Bude to 20 let, co se čeští hokejisté nezapomenutelně zapsali do olympijských dějin. Na hrách v Naganu vyhráli Turnaj století. „Ten pocit, když nám předávali medaile, byl úžasný,“ vzpomíná kapitán olympijských vítězů z roku 1998 VLADIMÍR RŮŽIČKA (54). „Ale už nad tím nepřemýšlím, je to pro mě historie. A tím já se nezabývám,“ dodává.

IMG_1817Když se řekne Nagano, co si vybavíte jako první?

Předávání medailí, hymnu, obrovské nadšení. A pak mě napadá to šílenství lidí v republice během turnaje a potom, když jsme se vrátili. Nagano vzalo i lidi, kteří nesledují hokej. Bez debaty šlo o Turnaj století. Přivítání na Staromáku bylo úžasné.

Před pěti lety se sešla zlatá parta z Nagana. Kolikátý sraz od Nagana to byl?

Byl to první sraz. Teda úplně první byl nějaký zápas v létě hned po Naganu. Ale jinak se nescházíme.

Jaké to je být součástí úspěchu, který si celý národ připomíná i po tolika letech?

Je to dobrý. Hlavně rád vzpomínám na to, když jsme se tenkrát vrátili. Ale jinak nevím, moc historií nežiju. Mě zajímá, co je teď, to je pro mě důležitý. Ale jinak na Nagano lidi určitě rádi vzpomínají, protože to bylo něco úžasného, nikdo s tím moc nepočítal.

Věděli jste už v průběhu turnaje, co jste doma způsobili za hokejové šílenství?

Chodily nám faxy, nebo jsme byli na telefonu, takže jsme věděli, že to lidi u nás začali hodně sledovat.

Po návratu lidi dokonce vyzývali, aby už na Staroměstské náměstí přestali chodit.

Bylo jich tam strašně moc, bylo to opravdu super. Olympiáda nám vyšla, vzalo to hodně lidí. I ty, co se předtím o hokej moc nezajímali. Tyhle návraty, když uděláte nějaký titul, jsou krásný. A tohle bylo úplně neskutečný. Všichni tady tím žili. A nejen ten večer, kdy jsme se vrátili, ale tak dva tři dny potom. Je zajímavé, jak tyhle věci umí dát český národ dohromady. Lidi zapomenou na každodenní trable. Bylo potom vidět, jak se k sobě dobře chovali. Chtělo by to takových úspěchů víc, aby nás to dalo víc dohromady. Protože ta doba teď je taková divná.

732254-img-import-vladimira-ruzicku-privitali-na-letisti-tehdy-devitilety-syna-manzelka-eva-v0

Nevyrazilo vám přivítání dech?

Tak trochu. Nás hlavně překvapilo, kolik jsme dostali faxů. Teprve z nich jsme zjistili, jak to všechny doma bere. Já dostal i jeden od zubaře, abych přivezl zlato, že ho budu potřebovat. Tak jsme vyhráli, abych si mohl nechat udělat jeden zub. (směje se)

Nagano bylo specifické v mnoha ohledech. Bylo tam něco, na co vy sám nejraději vzpomínáte?

Byla to má poslední olympiáda z pohledu hráče. Ale bylo to něco úplně jiného. V Japonsku jsem hrál už dvakrát předtím, takže jsem věděl, do čeho jdu. Ale olympiádu jsem si úplně neuměl představit, jak udělají. Ale oni jsou v tomhle hodně dokonalí, takže na to vzpomínám rád.

Co vám tedy nejvíc utkvělo v paměti?

Určitě to, že jsme to vyhráli. Když vám předávají medaile, tak to není samozřejmě každý den, ani každý rok. Je to něco neskutečného. Navíc na olympiádě to byla pro český hokej první zlatá medaile. Takže určitě se to prožívalo. Byl to veliký turnaj, který splnil očekávání, a nám se to podařilo vyhrát. Myslím, že jsme udělali velkou čáru přes rozpočet mužstvům jako Kanada, Amerika, Rusko.

Vadilo vám něco na Japoncích?

Jo, jak se tam jezdilo pomalu. Najedou na dálnici a všichni frčí sedmdesátkou. Tam bych se zbláznil, vyskočil z auta. Pořád jsme čekali, kdy to šofér rozjede. A jel furt stejně. Jednou jsme ho chtěli vyhecovat. Nedal se. No, možná malinko přidal. (směje se)

Jaká byla cesta z Japonska?

Výborná, jelo se s medailemi. A pak hlavně dlouhá, tak jsme si ji museli nějak zkrátit. Pilot nás umravňoval, moc jsme mu hejbali s předkem. Ale po Staromáku já už nepil, nevydržím slavit týden. To bych umřel. (směje se)

0f10817d301497815a025f93c72d_w1247_h840_g60cfa4fceead11e59e52002590604f2eKde máte medaili z Nagana schovanou?

Mám ji v trezoru, nekoukám se na ni. Já na to nejsem.

Pro vás to byl velký návrat. Osm let předtím jste nehrál za národní tým. Až v olympijské sezoně vás vzal kouč Hlinka na turnaj do Finska a Ruska…

Prostě za mnou přišel Ivan a řekl mi, že uvažuje o tom, že bych mohl jet. Že záleží, jak budu hrát v lize. Pak musím jet na nějakou mezinárodní akci, to bylo logické.

Kdy vám to Hlinka řekl?

Když jsme byli na golfu, tam jsem se to dozvěděl. Pokud budu hrát dobře v lize, tak mě vyzkouší.

Bral jste to tehdy jako životní zkoušku?

Víte co, já jsem o tom vůbec nepřemýšlel. Mě to ani nenapadlo, ale pak mi to docela šlo. Tak mě pozvali na turnaj do Ruska a tam mi řekli, že pojedu.

Vrátil byste se do reprezentace, kdyby ji netrénoval Ivan Hlinka?

To je dobrá otázka. Myslím si, že pokud by vedl reprezentaci někdo jiný, šance by byla malá. Většina trenérů by mě nevzala. S Ivanem jsme se dohodli, že se uvidí podle toho, jak mi to půjde v lize.

Tehdy vám bylo 34 a psalo se o vás jako o veteránovi, jehož kariéra je u konce…

Tak je už jiná doba, záleží, jak je na tom hráč zdravotně. Já v průběhu kariéry zranění moc neměl. V době před Naganem už se ale začaly ozývat třísla a záda. Ono se to nezdá, ale od šestnácti jsem hrál za všechny nároďáky, sedmnáctky, osmnáctky, dvacítky. Odehraného jsem toho měl dost.

Co vás tedy nakoplo, že to ještě zkusíte?

Protože tomu nikdo moc nevěřil. Zkusil jsem to. Říkal jsem si, že by to bylo super zahrát si na závěr kariéry olympiádu, navíc s takovými hráči.

Hrál jste olympiádu s vědomím, že bojujete i za Hlinku, který šel vaší nominací s kůží na trh?

Ivan mě vzal na velký turnaj, když jsem osm let v nároďáku nebyl. Během olympiády jsem o tom nepřemýšlel. Ale když si člověk uvědomil, co by bylo v případě neúspěchu… Věděl jsem, že když to dopadne špatně, hoděj mu to na hlavu. To se tak dělá vždycky.“

Jak se zrodilo, že vy budete centr k Jágrovi?

To bylo předem daný. Pokud pojedu, tak budu hrát s Jardou. Asi to vyhovovalo i jemu.

Během olympiády jste řekl, že s Jardou Jágrem by hrál dobře každý. Platí to?

Stoprocentně. Jarda pořád dokazuje, že je jeden z nejlepších hráčů všech dob. Nám hodně pomohlo, že jsme spolu hráli za Jágr Team. Docela nám to spolu tehdy sedlo. S Jardou jsme stejná krevní skupina, samá srandička, seděli jsme si i mimo led. Ale nešlo o žádné krocení, jak se psalo.

Jágr a jeho centr je téma dodnes. V několika klubech NHL, kde hrál, to řešili pořád…

Tak jasně, je to specifický hráč. Chtěli jsme na olympiádě využít jeho předností.

To jste mohl těm klubům NHL poradit, jak se to dělá…

To není tak snadný. Centr se musí přizpůsobit Jardově hře, to každý neumí.

Vám to nedělalo problém? Na takovou roli jste nebyl příliš zvyklý, přece jen jste rád řídil hru spíš vy sám.

To jo, ale když jsem hrál s Jardou, tak jsem to nechal na něm. Byl a je to jeden z nejlepších hráčů na světě. Věděli jsme, že se to vyplatí.

Trenéři si od vás slibovali, že budete vzorem pro ostatní. Třeba že si nebudete stěžovat na podmínky. V Rusku na jídlo, v Naganu na malé pokoje, říkalo se jim pokoje pro panenky. Vzpomínáte?

Ivan říkal, že když to budu dělat já, tak to budou dělat všichni. Dalo se to vydržet. Ale neznamenalo to, že budu někoho nějak srovnávat. Všichni jsme věděli, proč v Naganu jsme.

Jak je důležité, teď už to můžete posoudit i jako trenér, mít takový pevný bod týmu, jako jste byl v Naganu vy?

Asi to důležité je. Ale to záleží na trenérovi, některý to chce, jiný ne.

Přitom Hlinka na vás byl naštvaný, že jste se ze zámoří nevrátil do Litvínova a šel jste do Slavie. Kdy jste se udobřili?

Tak naštvanej… Tenkrát on byl v Litvínově manažer. Řekl jsem si o podmínky a ty mi nesplnili. Lépe řečeno, byly mi nabídnuty podmínky, které jsem nepřijmul. A kývnul jsem Slavii. A dodneška jsem rád, že to takhle dopadlo. Naše rodina žila v Praze. Dneska si nedovedu představit, že bychom bydleli v Litvínově. Je pravda, že předtím to bylo opačně. Teď bydlím kousek od Chomutova.

To, co se vám ve Slavii povedlo vybudovat, to by v Litvínově bylo těžší?

Říkal jsem, že do Slavie nejdu na rok nebo na dva. Kdybych se vrátil do Litvínova, tak by to bylo také tak. Většinu času bych trávil na stadionu, to je stejné, jako když jsem byl malý kluk.

Jak se díváte na Slavii dnes, když hraje o patro níž WSM ligu?

To je kapitola, která je už pro mě minulostí a víc se k tomu vyjadřovat nechci.

Co jste si jako kouč vzal od Ivana Hlinky?

Těžko říct, to musí posoudit ten, kdo mě zná. Ivan Hlinka byl jen jeden.

Kolem triumfu v Naganu bylo několik záhad. Jednou z nich byla keramická kostka na vašem nočním stolku. Kde se vzala?

Tu jsem si přivezl s sebou, to byl talisman od první manželky Evy. Ale vidíte, na to už jsem úplně zapomněl.

Byla šestkou nahoru. To jste tak položil schválně?

Ne, prostě jsem ji tak položil a zůstala tak celou olympiádu. Já jsem ji nějak nosil u sebe, ale pak jsem ji položil na stůl. Od té doby, co jsme vyhráli první a druhé utkání, tak tam byla. A už jsem se jí nedotkl. Bydleli jsme s Pepíkem Beránkem. Nikdo jiný o tom nevěděl.

A vy ji máte údajně dodnes doma šestkou nahoru. Znovu s ní nehýbáte?

Ne, ne, to už jsem s ní párkrát hnul (smích).

Ale uspěli jste. I díky vašemu proslovu po první třetině čtvrtfinále. Pamatujete si, co jste říkal?

Na to se ptá hodně lidí. Jenže kdybych si měl pamatovat všechno, co klukům v kabině řeknu… (zakroutí hlavou) Určitě se to ale neotočilo tím, že jsem řval. To teď jako trenér můžu potvrdit. Bylo to štěstí, Hašan v první třetině chytil snad pět tutovejch gólů a my pak nějaký dali. Bez něj bychom nic nevyhráli. Ale byla to normální řeč, jako v každém jiným zápase. Já už ale ani nevím, co jsem říkal. Já říkám pořád něco. Ten, kdo mě zná, tak ví, že mluvím furt. (směje se).

Takové proslovy si člověk promýšlí dopředu, nebo je to záležitostí daného momentu?

Mluvím tak, jak to cítím. Tam nejde o žádné rady, šlo o to, abychom se to pokusili obrátit. Hašan chytal úžasně, díky němu jsme prohrávali jen 0:1, jinak jsme jich dostali pět.

A vy jste šel příkladem. Ve druhé třetině jste srovnal na 1:1.

Ale to byla náhoda, nějak se to ode mě odrazilo.

Vám se o tom moc bavit nechce, ale pro český hokej to byla velká událost. Jedinečná událost.

Jo, jo. Ale vy už ty podrobnosti znáte víc než já. Já už si to do takových podrobností nepamatuji.

Vy už tedy o Naganu vůbec nepřemýšlíte?

Já radši sedím na gauči a přemýšlím o Chomutovu. Jak budeme hrát, co budeme dělat, jak budeme trénovat. Z Nagana něco doma na památku mám, ale jediné, co jsem si za těch deset let pouštěl, bylo to, jak jsme přijeli na ten Staromák.

c15145ba37e9be2b86eb8403bf08_w1176_h891_g9aff49fa6a0a11e285360025900fea04Na půlnoční tiskovou konferenci už jste se znovu nedíval?

Tu jsem viděl jednou taky. To bylo dobrý. (usmívá se)

A myslíte si, že český hokej dokázal toho úspěchu náležitě využít?

Já byl tehdy ještě hráč. Ale je možné, že se to mohlo lépe prodat.

Američané o vítězství na olympijských hrách v Lake Placid v roce 1980 natočili i film. O vás zase vznikla opera…

Ta byla asi úžasná. (směje se).

Vy jste ji ne viděl?

Ne… zaplaťpánbůh. (směje se)

Jak vidíte šance našeho výběru na letošní olympiádě v Koreji, a mohl by současný tým zopakovat zlato z Nagana?

Ono je to strašně těžké odhadovat a tipovat. Každý ví, že poprvé od Nagana se olympiády nezúčastní hokejisté z NHL. Jako jednoznačného favorita vidím v Rusku, i když u nich ani výborná jména na papíře nezaručí úspěch. Záleží, jak jim bude fungovat chemie v týmu. Nám se povedl poslední turnaj v Rusku, který naznačil, že bychom v Koreji nemuseli hrát druhé housle, ale vše se ukáže na ledě a pokud postoupíme ze skupiny, o čemž nepochybuji, tak zase bude záležet na čtvrtfinále. Ale klidně náš tým může Nagano zopakovat.

Stejně jako vy v Naganu má působit v roli lídra zkušený Martin Erat, kterému je ještě o dva roky více, než vám bylo v Naganu. Nevidíte v tom jistou paralelu?

Já byl ale v jiné situaci. Martin hrál v reprezentaci na mistrovství světa 2015 v Praze, byl na olympiádě v Soči 2014, kdežto já před Naganem nebyl v repre osm let, jak jsem už zmínil. Ale asi ta paralela, že je v týmu zkušený hráč, určitě je.

11_ruza

Hodně se přetřásalo, zda má trenér Jandač vzít do Koreje mladého Nečase z Komety. V Naganu byl tím benjamínkem Milan Hejduk, jenž následně udělal kariéru v NHL. Jak se na to díváte vy?

Nominace je vždy věcí trenéra a ten si vybírá hráče, kterým věří. Ono je úplně jedno, jestli je hráči osmnáct nebo čtyřicet, záleží na momentální formě. Trenér svým výběrem dává hlavu na špalek, jako to byl v mém případě Ivan Hlinka. Nečas je šikovný hokejista, ale nerad bych víc spekuloval, jestli měl být nominován a pak také na úkor koho.

Budete sledovat přímé přenosy?

Abych pravdu řekl, tak teď mám v hlavě především Chomutov, protože se potřebujeme dostat do desítky. Ani jsem ještě nekoukal, v jakých časech jsou zápasy reprezentace. Samozřejmě, že olympiádu sledovat budu, ať přímý přenos nebo záznam.

Foto: čtk

Čtenářská diskuze