Velorexy se sjely do rodného kraje, jeden dojel až z Holandska

BYSTRÉ/ORLICKÉ HORY – Infekční oddělení v Bystrém, chirurgie Domašín, záchranná služba Lhota Netřeba, ortopedie Prázova bouda, urologie Kounov, gynekologie a porodnice Bystré – to byla témata osmého ročníku velorexového srazu. Ten se letos konal v polovině července s podtitulem Nemocnice Bystré.

velorex

Velorexy se sjely do rodného kraje.
Foto: Irena Voříšková

Osmý ročník PodOrlického srazu velorexů se uskutečnil opět na koupališti v Bystrém u Dobrušky. Nechyběla jízda velorexů po Rychnovsku, při které motoristé plnili různé soutěžní úkoly.

„Na infekčním oddělení se házelo injekčními stříkačkami na terče, což byly obrázky částí těla, kam se běžně očkuje, na porodnici se zase lovilo v porodních cestách miminko, které se musí zavinout do zavinovačky – na čas.

V Kounově na urologii stříkali soutěžící injekčními stříkačkami vodu do otvoru bažanta, na Prázově boudě zase běhali o berlích na čas. Ve Lhotě Netřeba přepravovali zafačovaného figuranta a v Domašíně zašívali ránu.

Všichni účastníci srazu se letos pěkně vyblbli a užili si,“ řekla organizátorka srazu Zuzana Blažková.

Letošní ročník měl rekordní účast, oproti obvyklým as padesáti soutěžním posádkám to letos bylo 65 posádek velorexů. Nejvzdálenější účastníci srazu dorazili až z Holandska, s velorexem prý už jezdí dlouho.

Jízda ve velorexu se musí zažít

Na srazu byli ale i úplní nováčci, nebo ti, kteří si velorexy oblíbili teprve nedávno, jako například Jiří Kysela z Trutnovska.

„Jelo se úplně fantasticky, moc jsem si to užil, úkoly byly parádní, počasí nám také vyšlo. Všem doporučuji si velorex vyzkoušet. Já jsem měl vůz půjčený od pořadatelů, věnuji se spíš starým motorkám – veteránům. Ale velorexy se mi líbí, stroj bych si do budoucna rád pořídil vlastní. Pomáhám zatím s údržbou velorexů kamarádovi. Nedaleko odsud je expozice velorexů na novoměstském zámku. Byli jsme se tam podívat a moc se nám líbila, je to pěkná myšlenka, ale s jízdou ve velorexu se to nedá srovnat, to se musí prostě zažít. Já jsem se projel poprvé ve velorexu zhruba před třemi roky, když si ho pořídil kamarád. Ale společně se tomu věnujeme asi od roku 2008, ještě na základní škole. Něco jsme sehnali po půdách na vesnici, hlavně součástky a zajímají nás i dobové fotografie, články v časopisech a další materiály, snažíme se dozvědět o velorexech co nejvíc. Nyli jsme kdysi i v Kvasinách, potkali jsme se dokonce s panem Stránských a sehnali jsme k tomuto tématu i knížky,“ prozradil Jiří Kysela.

Velorex je původně tříkolové vozítko s trubkovým rámem potaženým koženkou, jedná se o jediné homologované vozidlo s plátěnou karoserií na světě. Jeho konstruktéry jsou bratři Stránští z České Třebové, a to František (*20. 9. 1914 – 23. 1. 1954, zemřel při havárii ve svém Velorexu) a Mojmír (* 29. 6. 1924 – 13. 6. 2011). Velorex byl vyráběn původně jako malosériová výroba bratrů Stránských, později po znárodnění ve Velodružstvu Hradec Králové, ve střediscích Solnice a Rychnov nad Kněžnou, jako vozítko pro invalidy. Při sériové výrobě tříkolových vozítek Velorex byl prováděn vývoj čtyřkolového vozítka. V Solnici byl již v roce 1960 vyvinut typ z laminátu a jeho střecha byla plátěná. Tříkolových velorexů bylo vyrobeno asi 15 tisíc kusů, čtyřkolek asi 1500 kusů. Výroba definitivně skončila v roce 1973.

Čtenářská diskuze