Už třetí léto organizuje Muzeum a galerie Orlických hor z Rychnova nad Kněžnou záchranný archeologický výzkum pohřebiště lidu popelnicových polí nedaleko Vojenic.
VOJENICE – „Existence pohřebiště kultury popelnicových polí u Vojenic, které je datováno od mladší doby bronzové do starší doby železné (cca 1 200 – 500 př. n. l.), je známo už od třicátých let minulého století,“ začíná své vyprávění archeoložka rychnovského muzea Martina Beková.
Několik let se u Vojenic dělaly povrchové sběry ve spolupráci s detektoráři, kteří působí právě kolem muzea v Rychnově nad Kněžnou. Přímo na tomto poli ale nic nebylo, což znamená, že hroby byly bezpečně skryté pod zemí a neporušily se.
„Před třemi a půl lety bylo pluhem porušeno podloží a na povrch byly vytaženy kusy nádob, lidské kosti, ale i předměty z bronzu. Na základě toho zde byl otevřen záchranný archeologický výzkum, který provádí Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, do kterého také všechny nálezy patří,“ upřesňuje historii výzkumu rychnovská archeoložka.
Některé hroby ale naneštěstí hlubší orbě neunikly, a byly porušeny. V přilehlém lese jsou navíc mohyly amatérsky narušené v 50. a 70. letech minulého století. Jejich relikty jsou patrné dodnes.
Věnce mohyl
„Hodně keramiky bylo vlivem orby rozbito, ale v laboratoři se leccos dá dohromady. Jsme alespoň schopni určit, kolik nádob se v jednotlivém hrobu nacházelo. Na místě jsou i kameny, které tvořily věnce jednotlivých mohyl,“ říká Martina Beková, která se na výzkumu může opřít o studenty hned tří vysokých škol.
První rok na výzkumu pomáhali studenti z Prahy a Hradce Králové, loni a letos se navíc přidala Olomouc. Studenti se výzkumem ve Vojenicích připravují na svou budoucí praxi, jak Orlickému týdeníku potvrdila Lucie Maříková, studentka prvního ročníku bakalářského studia archeologie a čínské filologie v Olomouci.
„Máme povinnou třítýdenní praxi a ve škole nám nabídli různé lokality kolem Olomouce. Vzhledem k tomu, že jsem z Rychnova nad Kněžnou, tak mi přišlo vhodné zúčastnit se výzkumu v rodném regionu, více poznat zdejší krajinu a místní archeologická naleziště,“ prozradila dívka, která v době novinářské návštěvy právě odkrývala část mohylového pohřebiště, kde se objevují již zmíněné věnce kamenů.
Studenti a jejich odborný dohled v hrobech pomalou a pečlivou prací přivádějí zpět na světlo nádoby s ostatky spálených lidských těl, ale také další keramické nádoby nebo bronzové předměty, které sloužily jako milodary. U Vojenic se našlo také žároviště, na kterém se pohřby přímo prováděly. Vše se dokumentuje nejenom fotografií, ale musí se co nejlépe zakreslit na milimetrový papír. Kvůli lepší orientaci se dokumentují i devastující orebné zásahy.
Nepřítel déšť
Velkým nepřítelem archeologických výzkumů je déšť, který může během několika minut zničit mnohadenní práci.
„Prostor je na zešikmené ploše, proto jsme proti dešti museli hroby překrýt velkými plachtami a na spodní části, kde jsou nejsložitější situace, máme zapůjčené stany od královéhradeckého muzea. Pod nimi můžeme v klidu pracovat,“ vysvětlila Martina Beková opatření proti nechtěnému mokru.
A jaký význam má třítýdenní praxe pro přítomné studenty? Lucie Maříková má jasno.
„Jako velký problém vnímám, že je studium ve škole velmi teoretické. Přestože jsme měli předmět teorie archeologického výzkumu, tak jsme se o této problematice skoro nic nedozvěděli. Potřebné znalosti a propojení teorie s praxí jsem získala až ve Vojenicích.“
Studenti budou moci praktickou stránku svého oboru prohlubovat i v příštím roce, protože se s nájemcem i majitelem pole podařilo vyjednat pokračování výzkumu.
