V Mokrém uctili válečné oběti

V den sedmdesátého výročí konce druhé světové války se v obci Mokré konala vzpomínka k uctění památky bojovníků tohoto konfliktu a Orlický týdeník byl u toho.

IMG_6400

MOKRÉ – Slunečné páteční odpoledne zastihlo obec Mokré u Opočna ve slavnostním. K malé budově místního obecního úřadu, kde také sídlí řadou ocenění ověnčená knihovna U Mokřinky, se před třetí hodinou začali scházet lidé. Většina se přátelsky pozdravila, protože se znají. Všichni se přišli podívat na udělení čestného občanství místnímu rodákovi a bojovníkovi proti fašismu Stanislavu Bašemu, ale také zavzpomínat na oběti druhé světové války, mezi které patřil mimo jiné také mokerský občan a příslušník RAF (britské královské letectvo) Václav Valeš.
„Dnes jsme se tu sešli především proto, abychom společně otevřeli výstavu originálních materiálů, válečných deníků a vyznamenání Stanislava Bašeho a Václava Valeše a dále udělili čestné občanství Stanislavu Bašemu in memoriam,“ zahájila starostka obce Mokré Blanka Kučerová slavnostní akt.

IMG_6424

Dcera vzpomíná

Na svého tatínka přijela zavzpomínat také Ludmila Gruntová, která obci Mokré věnovala množství různých materiálů, jež za svůj život její otec napsal a nashromáždil.
„Pepa Baše, jak ho Mokerští oslovovali, přestože se přestěhoval do Opočna, zůstal celý život tělem i duší Mokerákem. Dosvědčoval to svou celoživotní prací,“ začala vzpomínat na svého otce Ludmila Gruntová.
Stanislav Baše (* 14. září 1905 v Mokrém, † 11. února 1988 v Opočně) se narodil jako osmé dítě v rodině rolníka. Vystudoval obchodní akademii v Hradci Králové a začal pracovat jako úředník peněžního ústavu v Opočně, později ve státní spořitelně v Dobrušce.
Když se i zbytek Československa dostal v roce 1939 do područí hitlerovského Německa, Stanislav Baše se aktivně zapojil do odbojové organizace Obrana národa. Za svou činnost byl 3. června 1940 zatčen a prošel neuvěřitelným počtem německých věznic. Bylo jich osmnáct. Následky krutého zacházení nacistických bachařů trpěl po celý život.
Svou nezdolnou vůli projevil Stanislav Baše v dubnu roku 1945, kdy utekl z transportu smrti, který projížděl severními Čechami. Po návratu do Mokrého se musel léčit v opočenské nemocnici s tyfem. Po uzdravení se s veškerou silou pustil do obnovování válkou poničené země a později pracoval jako účetní v JZD Mokré a potom ve Slavětíně.
Byl aktivním členem Svazu protifašistických bojovníků a dlouhou dobu byl vedoucím historicko-dokumentační komise. Vedle toho se celý život věnoval včelaření a lovu ryb.

IMG_6395

Kronikářský talent

„Po válce byl táta plný elánu s hlavou plnou ideálů. Pracoval ze všech sil, kde bylo třeba,“ přiblížila osobu svého otce Ludmila Gruntová.
„Sbíral střípky historie, sbíral obrázky a fotografie občanů Mokrého z jednotlivých usedlostí po několik generací zpět. Dělal to rád a bez nároku na odměnu. Jen si občas povzdechl: kdyby mi někdy dali alespoň papíry a pásky do stroje,“ pokračovala ve vzpomínkách Bašeho dcera.
Svou zálibu v historii Stanislav Baše zužitkoval při práci na obecní kronice. Dlouhá léta na ní pracoval, například v roce 1970 založil první obrazovou přílohu. V jeho záslužné činnosti dnes pokračuje kronikářka Dagmar Honsnejmanová, která celé setkání zorganizovala.
„Korektury nebylo třeba, protože tatínek měl vše v hlavě srovnané tak dobře, že sedl ke stroji a přímo psal. Téměř bez překlepů,“ popsala kronikářský talent Bašeho jeho dcera.
Velkým oceněním Stanislava Bašeho a Václava Valeše je jejich zařazení do publikace Život ve stínu šibenice, která je doprovodnou knihou ke stejnojmenné výstavě zorganizované Muzeem českého, slovenského a rusínského exilu v Brně.

Čtenářská diskuze