V den sedmdesátého výročí konce druhé světové války se v obci Mokré konala vzpomínka k uctění památky bojovníků tohoto konfliktu a Orlický týdeník byl u toho.
MOKRÉ – Slunečné páteční odpoledne zastihlo obec Mokré u Opočna ve slavnostním. K malé budově místního obecního úřadu, kde také sídlí řadou ocenění ověnčená knihovna U Mokřinky, se před třetí hodinou začali scházet lidé. Většina se přátelsky pozdravila, protože se znají. Všichni se přišli podívat na udělení čestného občanství místnímu rodákovi a bojovníkovi proti fašismu Stanislavu Bašemu, ale také zavzpomínat na oběti druhé světové války, mezi které patřil mimo jiné také mokerský občan a příslušník RAF (britské královské letectvo) Václav Valeš.
„Dnes jsme se tu sešli především proto, abychom společně otevřeli výstavu originálních materiálů, válečných deníků a vyznamenání Stanislava Bašeho a Václava Valeše a dále udělili čestné občanství Stanislavu Bašemu in memoriam,“ zahájila starostka obce Mokré Blanka Kučerová slavnostní akt.
Dcera vzpomíná
Na svého tatínka přijela zavzpomínat také Ludmila Gruntová, která obci Mokré věnovala množství různých materiálů, jež za svůj život její otec napsal a nashromáždil.
„Pepa Baše, jak ho Mokerští oslovovali, přestože se přestěhoval do Opočna, zůstal celý život tělem i duší Mokerákem. Dosvědčoval to svou celoživotní prací,“ začala vzpomínat na svého otce Ludmila Gruntová.
Stanislav Baše (* 14. září 1905 v Mokrém, † 11. února 1988 v Opočně) se narodil jako osmé dítě v rodině rolníka. Vystudoval obchodní akademii v Hradci Králové a začal pracovat jako úředník peněžního ústavu v Opočně, později ve státní spořitelně v Dobrušce.
Když se i zbytek Československa dostal v roce 1939 do područí hitlerovského Německa, Stanislav Baše se aktivně zapojil do odbojové organizace Obrana národa. Za svou činnost byl 3. června 1940 zatčen a prošel neuvěřitelným počtem německých věznic. Bylo jich osmnáct. Následky krutého zacházení nacistických bachařů trpěl po celý život.
Svou nezdolnou vůli projevil Stanislav Baše v dubnu roku 1945, kdy utekl z transportu smrti, který projížděl severními Čechami. Po návratu do Mokrého se musel léčit v opočenské nemocnici s tyfem. Po uzdravení se s veškerou silou pustil do obnovování válkou poničené země a později pracoval jako účetní v JZD Mokré a potom ve Slavětíně.
Byl aktivním členem Svazu protifašistických bojovníků a dlouhou dobu byl vedoucím historicko-dokumentační komise. Vedle toho se celý život věnoval včelaření a lovu ryb.
Kronikářský talent
„Po válce byl táta plný elánu s hlavou plnou ideálů. Pracoval ze všech sil, kde bylo třeba,“ přiblížila osobu svého otce Ludmila Gruntová.
„Sbíral střípky historie, sbíral obrázky a fotografie občanů Mokrého z jednotlivých usedlostí po několik generací zpět. Dělal to rád a bez nároku na odměnu. Jen si občas povzdechl: kdyby mi někdy dali alespoň papíry a pásky do stroje,“ pokračovala ve vzpomínkách Bašeho dcera.
Svou zálibu v historii Stanislav Baše zužitkoval při práci na obecní kronice. Dlouhá léta na ní pracoval, například v roce 1970 založil první obrazovou přílohu. V jeho záslužné činnosti dnes pokračuje kronikářka Dagmar Honsnejmanová, která celé setkání zorganizovala.
„Korektury nebylo třeba, protože tatínek měl vše v hlavě srovnané tak dobře, že sedl ke stroji a přímo psal. Téměř bez překlepů,“ popsala kronikářský talent Bašeho jeho dcera.
Velkým oceněním Stanislava Bašeho a Václava Valeše je jejich zařazení do publikace Život ve stínu šibenice, která je doprovodnou knihou ke stejnojmenné výstavě zorganizované Muzeem českého, slovenského a rusínského exilu v Brně.
