V Chile znají naši republiku i díky „slavnému“ Klausovu peru

REGION/CHILE – Již čtvrtým měsícem je na chilské Univerzitě rozvoje doktorand Katedry politologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové Milan Školník. Absolvuje tam studijně-výzkumný pobyt v rámci programu Erasmus – Mezinárodní kreditové mobility.

V diskuzi s děkanem Eugeniem Guzmánem

Milan Školník v diskuzi s děkanem Eugeniem Guzmánem, který navštívil Českou republiku.
Foto: Archiv Milana Školníka

O své zážitky z druhé strany polokoule se Milan Školník, který pochází z našeho regionu, podělil se čtenáři Orlického týdeníku.

Můžete nám představit Chile?
„Země je unikátní po geografické stránce. Na šířku měří pouhých 144 kilometrů, takže během pár hodin se dostanete od pobřeží Tichého oceánu až k velehorskému pásmu majestátných And na straně druhé. Na délku už je ale lepší využít vnitrostátní lety, jelikož zdolávat téměř čtyři a půl tisíce kilometrů v autobuse by trvalo tři až čtyři dny. Je ale třeba dodat, že Chilané mají vskutku profesionální síť autobusových dopravců, takže i delší vzdálenosti je v pohodlných a klimatizovaných autobusech možné absolvovat, ať už ve dne, anebo v noci. Podnebí se liší podle toho, kde se zrovna nacházíte. Na severu v suchých pouštních oblastech je přes den velmi horko, ale v noci teploty výrazně klesají. Ve středu země, například v hlavním městě Santiagu, je klima nejpříznivější. V letních měsících je tu přes třicet stupňů, během slunečných jarních i podzimních dní klidně i kolem dvaceti pěti. Jih Chile je pocitově srovnatelný s naším podnebím. Zároveň platí, že čím víc na jih směřujete, tím častější jsou deště. Jen pro srovnání – během čtyř měsíců, od února do června, co jsem v Santiagu, pršelo pouze dvakrát. To se ale s příchodem zimy změní. Vzhledem k tomu, že se Chile nachází na jižní polokouli, jsou tu roční období přesně opačné než u nás.“

Jací jsou Chilané?
„Otevření a komunikativní, tak jako ostatní latinskoamerické národy ve srovnání s námi Středoevropany. Přitom některé zdroje uvádějí, že jsou spíše uzavřenější, možná proto, že se v komunikaci snaží držet profesionální odstup, jelikož vyspělé Chile se v řadě oblastí dokáže rovnat evropským zemím. Stejně tak se tvrdí, že chilská španělština se vlivem času natolik pozměnila, že i sousední Argentinci mají někdy problém Chilanům vůbec rozumět. Já jsem tyto stereotypy úspěšně vyvracel. Komunikoval jsem s místními při všech možných příležitostech a ani jednou se mi nestalo, že by se nechtěli bavit nebo že bych měl problém porozumět, ba naopak.“

Co v Chile vědí o České republice?
„Chilské povědomí o České republice je poměrně velké. Nejčastěji jim samozřejmě naskočí Československo, v ten moment je musíte upozornit, že jsme již několik let samostatní. Pro všechny případy mám v mobilu vždy připravené video z návštěvy bývalého prezidenta Klause v Chile, při které zmizelo protokolární pero v přímém přenosu. Tuto úsměvnou událost mají Chilané pořád v živé paměti, protože je ve světových médiích zviditelnila stejně tak jako nás. Vedle Klause navíc tehdy seděl současný prezident Sebastian Pinera, který se do úřadu po čtyřleté pauze vrátil. Existují ale i takoví, kteří vás svým přehledem překvapí. Na univerzitě jsem narazil na akademika, který věděl vše o sportovní kariéře našich fotbalistů, jako jsou Baroš, Čech nebo Nedvěd. Děkan jedné z fakult Eugenio Guzmán, se kterým jsem v kontaktu, před časem podnikl cestu po Evropě a navštívil Prahu a další česká města. Česká historie ho musela zřejmě uchvátit, ptal se mě totiž na osobnosti z různých oblastí – spisovatele Franze Kafku, skladatele Leoše Janáčka či církevního reformátora Jana Husa. Je třeba zmínit, že latinskoamerické země jsou silně křesťansky založené a například papež Jan Pavel II. má jenom v Santiagu hned několik soch nebo míst po něm pojmenovaných. Setkával jsem i s dalšími lidmi, kteří již Evropu a konkrétně Česko navštívili. Chilané obecně, pokud je to v jejich finančních silách, rádi cestují. U nás nejčastěji navštěvují Prahu, kde je hlavním cílem Pražské Jezulátko, zamíří také na Karlštejn, a pak se vydají směr Plzeň a Karlovy Vary. Tato trasa je totiž ve Španělsku a v zemích Latinské Ameriky nejpropagovanější vládní organizací CzechTourism. Přitom je škoda omezovat se jen na určité oblasti, i když i náš Královéhradecký kraj může nabídnout například barokní areál Kuks, Orlické hory nebo Krkonoše, řadu zámků, nemluvě o samotném Hradci Králové. Jako dárek Filozofické fakulty UHK jsem vezl knihu o našem krajském městě ve španělštině, udělala panu děkanovi v Santiagu radost, a to právě proto, že o našem regionu předtím neslyšel. Organizace, které nás v zahraničí propagují, by neměly zapomínat, že Královéhradecký kraj je i vstupní branou do Polska, tedy do rodiště minimálně v Chile nesmírně populárního Jana Pavla II.“

Co může Chile cestovatelům nabídnout?
„Záleží na tom, zdali cestovatel preferuje spíše města a jejich historii, anebo dává přednost přírodě, potažmo vysokohorské turistice. Většina muzeí, parků a různých atrakcí pro turisty je koncentrována ve více než pětimilionovém Santiagu. Pro milovníky vína se v blízkosti hlavního města nachází spousta vinic. Lyžaři si mohou zalyžovat ve vysokohorských střediscích. Zájemci o přírodní úkazy mohou navštívit jak rozsáhlé národní parky na jihu, tak nejsušší poušť na světě na severu. Stojí za to zavítat do města Valdivia, které Chilané vnímají jako jedno z nejhezčích v celé zemi. Vliv německých komunit je patrný v Puerto Varas, kde si díky místní architektuře budete připadat jako byste byli jen pár kilometrů od česko-německé hranice. Mým nejoblíbenějším místem zůstane přístavní město Valparaíso. Je to město nejen s malebnými stavbami, impozantními válečnými loděmi, ale i se smutnou historií. Ozbrojené povstání v čele s Pinochetem tam 11. září 1973 zahájilo dobu, na kterou Chilané neradi vzpomínají.“

Jak hodnotíte pobyt v Chile? Vydáte se ještě někam do zahraničí?
„Zahraniční zkušenost doporučuji každému. Tam jsem si také uvědomil, že čím dál více platí, že znát jeden jazyk zkrátka nestačí. To ale neznamená vnímat znalost dalších jazyků coby nutné zlo. Právě díky schopnosti domluvit se ve španělštině jsem na Univerzitě rozvoje měl určitě více příležitostí než studenti, kteří si museli vystačit pouze s angličtinou. Latinská Amerika je pro Filozofickou fakultu Univerzity Hradec Králové nejvýznamějším zahraničím partnerem, a to vzhledem k počtu spolupracujících univerzit. Je to zásluhou především akademiků, jako je děkanka Pavlína Springerová nebo emeritní prorektor Karel Kouba. Země Latinské Ameriky lákaly tyto osobnosti už během jejich studentských let, není proto překvapením, že ve fakultních či univerzitních funkcích se jim podařilo navázat zahraniční spolupráci s řadou prestižních jihoamerických univerzit, na které každoročně vyjíždějí – a odtamtud zároveň přijíždějí – desítky studentek a studentů. FF UHK navíc disponuje profesionálním týmem odpovědným za zahraniční pobyty, na který je možné se kdykoliv obrátit. Tím už napovídám, že má další cesta povede znovu do některé z latinskoamerických zemí.“

Čtenářská diskuze