Nebýt zranění kolena, mohl být teď Tomáš Petrášek s českou reprezentací ve Skotsku, kam se přesunula v sobotu, a připravovat se na úvodní utkání EURO proti domácímu výběru. Navíc při aktuálních problémech se stopery by měl nakročeno do základní sestavy.
CZĘSTOCHOWA/RYCHNOV N. K. – Tvrdá práce a trpělivost přinesly své ovoce. Odchovanec Častolovic se protloukal týmy ČFL a druhé ligy, protože s ním v hradeckém FC, kde působil od patnácti let, nepočítali. Už ani nedoufal, že by se mohl fotbalem živit, natož aby oblékl reprezentační dres. Vše změnil přestup do tehdejšího třetiligového polského RKS Raków Częstochowa, kde našel doslova svůj „zlatý grál“. Postoupil s ním do nejvyšší soutěže a stal se jeho kapitánem. V letošní sezoně Raków skončil druhý za Legií Varšava a vyhrál Polský pohár. Z bezejmenného kluka z Čestic, který nemá v české lize ani jeden start, se stal reprezentant a jeho jméno se učili skloňovat všichni fotbaloví odborníci.
V současné době je Tomáš Petrášek už v Polsku, kde mu v pondělí začala příprava na novou sezonu. „Mám tady super pozici a vlastně mi tady nic nechybí,“ mluví o svém angažmá v Rakówu Częstochowa TOMÁŠ PETRÁŠEK.
EURO začalo výhrou Itálie proti Turecku, ale tu přebila situace v zápase Dánsko – Finsko a kolaps dánského Christiana Eriksena. Co sis v tu chvíli říkal?
„Neměl jsem slov, je to prostě neuvěřitelný! Vůbec si nedovedu představit, jak se cítili spoluhráči, ale i Finové, realizační týmy, fanoušci na tribunách a diváci u televizí.“
Setkal ses v kariéře s něčím podobným, kdy někdo zkolaboval při zápase?
„Vůbec. Fakt se ani nedovedu vcítit do pocitů hráčů, když tohle zažijí. Co pak rodina u televize? Opravdu to je smutný, záběry byly strašný, když se skácel… Zatrnulo mi jako asi všem. Hned jsem volal členovi našeho realizačního týmu, který má takové věci v klubu na starost, a ptal se ho na to. Vysvětloval mi, že neví, co se přesně stalo a že mnoho takových srdečních vad je skrytých, které žádná vyšetření neodhalí.“
Podle posledních zpráv je Eriksen při vědomí a stabilizovaný…
„To je nejdůležitější, hlavně že je naživu!“
Tebe o účast na EURO připravilo zranění kolena. Jak to s ním vypadá, a podstoupil jsi operaci?
„Na operaci jsem nebyl, zvolili jsme konzervativní léčbu. Mělo by být v pořádku a jsem připravený nastoupit v pondělí do přípravy s týmem.“
Jak se ti kouká na zápasy v televizi, když jsi teď mohl být s reprezentací a připravovat se na zápasy v základní skupině?
„Nechci teď spekulovat, jestli bych na mistrovství mohl být nebo ne. Spíš mě mrzí, že jsem kvůli kolenu ztratil šanci o nominaci zabojovat. Asi by mně i nahrály problémy v týmu s pozicí středního obránce, což je můj post. Myslím hlavně desetizápasový trest Ondry Kúdely, kterého považuji za stěžejního hráče reprezentace. Chvíli jsem byl smutný, že jsem šanci na EURO kvůli zranění ztratil, ale život jde dál. Člověk by měl koukat dopředu, hledat nové výzvy a bojovat. Já bojoval se zraněním od listopadu, rehabilitoval jsem, na chvíli se vrátil k týmu Rakówu. Bylo to jako na houpačce, ale jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. (usmívá se) Jsem rád, že jsem už zdravý a rozhodně se chci do reprezentace vrátit. Věřím, že to bude už na podzim.“
„Koleno mě nelimitovalo“
Do reprezentace ses dostal v říjnu 2020, kdy se hrály přátelský zápas na Kypru a Liga národů. Už v té době jsi měl problémy s kolenem. Na sraz jsi jel s tímhle hendikepem?
„Cítil jsem určité přetížení kolena, ale to je ve sportu normální. Už si ani nepamatuju, kdy jsem nastupoval do zápasu a nic mě nebolelo. (směje se) Když jdu na trénink a nic mě nebolí, tak si říkám, že je to divný. (směje se) Většina fotbalistů to má podobně, protože zatížení a zápřah pohybového aparátu jsou velké. Když máte v týdnu jeden den volno, únava se kumuluje a z toho pramení ta zranění. Hraješ, věříš lékařům, ale musíš poslouchat i své tělo. Čtrnáct dní před dalším reprezentačním srazem jsem se rozhodl nechat si koleno vyšetřit, protože bolest byla už velká. Vyšetření potvrdilo zranění podkolenní šlachy, proto jsem se musel trenérovi Šilhavému ze srazu omluvit. Chtěl jsem se dát co nejdříve zdravotně do pořádku.“
První reprezentační start sis připsal v přátelském utkání na Kypru, v němž jsi odehrál celých devadesát minut a v Izraeli jsi nastoupil na minutu, když jsi v závěru střídal Provoda. Byl jsi s trenérem Šilhavým domluvený, jakou porci zápasů odehraješ a věděl o tvém problému s kolenem?
„Funguje to tak, že se na srazu zjišťuje zdravotní stav hráčů. Tam nebylo co vysvětlovat. Nahlásíš svůj zdravotní stav a při menším problému máš k dispozici tým fyzioterapeutů. Je to stejné jako v klubech. Na srazu jsem nebyl z tréninků uvolňovaný nebo neměl nějaké úlevy, odtrénoval jsem vše s týmem. Kdybych nebyl stoprocentně zdravý, ze srazu bych se omluvil. V tu chvíli mě koleno nijak nelimitovalo.“
Ptát se na pocity z prvního srazu a startu v reprezentaci je asi zbytečné. Navíc, když vezmeme v potaz klikatou cestu tvé kariéry… V jednom z prvních rozhovorů na srazu jsi říkal, že se klukům budeš muset představit, protože ty je znáš z televize, ale oni tebe asi ne…
(směje se) „To je pravda. Představovačky byly, protože jsem byl pro kluky nový i pro ostatní v realizačním týmu. Jel jsem tam s tím, že se budu prezentovat stejně jako v klubu, prostě budu stejný a rozhodně jsem si nechtěl na něco hrát. Trenéři mě do reprezentace pozvali především kvůli mým výkonům v klubu. S kluky to bylo úplně v pohodě, jsou to profesionálové a ví, že když trenér dělá nominaci, vybírá nejlepší hráče. Není to žádná výhra v reality show, ale nominaci jsem si zasloužil prací a výkony v Rakówu. Ani jsem si v tu chvíli neuvědomoval, že jsem v reprezentaci, bral jsem to normálně, až později mi začalo docházet, co se mi povedlo. Po srazu jsem nemohl jet k nám na Rychnovsko, protože jsem cítil obrovský zájem a lidi to brali tak, že v reprezentaci je jeden z nich. Sám víš, že jsem se zúčastňoval turnajů u nás na Rychnovsku, možná i proto jsem cítil obrovskou podporu a jsem všem za to vděčný! Říkám všude, že jsem reprezentant našeho okresu. Malým klukům jsem ukázal, jak to jde plnit si své sny a nikdy není pozdě. Jak jsi říkal, moje cesta byla klikatější, proto jsem pořád hladový a chci sbírat další úspěchy. Jedním startem to pro mě nekončí a dávám si další cíle v kariéře!“
Na podzim pokračuje kvalifikace mistrovství světa. Jsi v kontaktu s reprezentačními trenéry a zjišťují si tvůj zdravotní stav?
„Několikrát mi trenér Šilhavý volal, takže v kontaktu jsme. Během zranění a rehabilitace mi volal kondiční trenér, který má na starost fyzickou připravenost hráčů. Teď během přípravy na EURO byl kontakt samozřejmě menší.“
Polákům na EURO věřím
V úvodu rozhovoru jsi říkal, že s ohledem na problémy složení stoperské dvojice by šance na základní sestavu byla větší. Kúdela má stopku na deset zápasů a menší zdravotní problémy po zápase v Itálii měli Čelůstka s Kalasem. Je to další stimul, co tě žene dopředu porvat se o návrat do reprezentace?
„Pro mě bude nejdůležitější dostat se zpátky do formy, ukázat, že jsem v reprezentaci nebyl náhodně a zabojovat o nominaci v kvalifikaci o mistrovství světa.“
Působíš v Polsku, takže máš přehled o polském výběru na EURO, který se utká se Slováky, Švédy a Španěly. Jaké šance Polákům dáváš?
„Poláci si věří, protože mají dobrý tým. Problém je, že jim nevěří veřejnost. Já jim věřím! Měl jsem možnost poznat pár reprezentantů v Poznani, kam jsem jezdil na rehabilitace. Oni se tam připravovali na EURO a s několika jsem mluvil na večeři. Ptal jsem se na trenéra (Portugalec Paulo Sousa) a oni si ho nemohli vynachválit!“
V kádru Polska je od vás jen Kamil Piatkowski?
„Ano, jenom on, i když už není naším hráčem. Raków ho už během sezony prodal do Red Bullu Salcburk za šest miliónů eur. Pro klub je to super obchod. Ještě jednoho zástupce máme v polské reprezentaci, i když to není hráč, ale fyzioterapeut Wojciech Herman. Takže od nás tam jsou dva zástupci.“ (usmívá se)
Jak vidíš šance Čechů, vlastně tvých spoluhráčů? Těžká skupina se Skoty, Chorvaty a Angličany. První zápas se Skotskem bude třaskavý s ohledem na „rasistický“ incident Kúdely v zápase na Rangers…
„Zápas to bude zajímavý. (usmívá se) Kluci budou chtít vyhrát nejen kvůli Ondrovi, i když ten podtext zápasu Slavie s Rangers tam určitě bude. Klukům věřím, i když zápas s Itálií nám nevyšel, ale s Albánií už byl výkon o mnoho lepší. Věřím, že kluci na EURO ukážou to nejlepší, co v nich je!“
Kdo z tvého pohledu bude patřit mezi favority EURO?
„Myslím si, že Itálie vyhraje. Odmalička jsem fandil Anglii, té bych to přál také. Samozřejmě jako český fanoušek budu přát a fandit našim!“
V reprezentaci ses potkal s Tomášem Holešem. Hráli jste spolu už v Hradci?
„Tomáš je o rok mladší, ale hráli jsme spolu rok v dorostu.“
Kdo ještě z tvých tehdejších spoluhráčů hraje ligu?
„Jarda Zelený v Jablonci, brankář Tomáš Koubek v německém Augsburgu (dodatečně povolaný na EURO za zraněného Pavlenku), Radek Voltr v Příbrami a od nás z Rychnova Tomáš Holý v Anglii v Ipswich Town.“
„Bylo období, kdy mě fotbal přestal bavit“
V Česku jsi první ligu nikdy nehrál. Od patnácti jsi byl v Hradci, ale tam jsi pořádnou šanci nedostal. Přemýšlel jsi o tom, proč?
„Samozřejmě jsem o tom přemýšlel. Možná tam byly vůči mně nějaké předsudky, také jsem fotbalově dozrál později, ale šanci jsem určitě dostat mohl. Bohužel to nevyšlo. Třeba někdy v závěru kariéry se do Hradce vrátím. (usmívá se) A zahraju si v nové aréně.“
Když jsi v Čechách pendloval třetí ligou, tak ses už v Polsku v roce 2015 jednou objevil, ale bylo to jen na měsíc ve Flotě Świnoujście. Proč to bylo jen jednoměsíční angažmá?
„Byla to druhá liga a poslali mě tam tehdejší moji manažeři. Jel jsem tam sám, necítil jsem se tam dobře a prostě to nevyšlo. Bylo to nesmyslný, ale zase na druhou stranu jsem získal zkušenost s polským fotbalem. Vrátil jsem se do Převýšova, kde jsem se potřeboval srovnat psychicky a znovu si začal budovat kariéru. Půlrok tam byl úžasný! Z Převýšova jsem se vrátil do Hradce, jenže mě zase poslali na hostování a to bylo naposledy, co jsem se do Hradce vracel.“
To bylo v době, kdy ti vyšla příprava, ale do Hradce se vracel z bundesligy Pavel Krmaš…
„Říkal jsem si, že nevím, proč by mě měl jeho návrat uškodit. Myslím si, že jsem mezi dvěma prvními stopery měl být, ale nakonec jsem byl ten, který musel z kola ven. Údajně tam byly i jiné důvody, hlavně ekonomické a nejjednodušší bylo, poslat mě na hostování. Žádnou zášť necítím, beru to jako životní zkušenost a určitě bych se do Hradce někdy rád vrátil. Nebude to pro peníze, protože pochybuju, že by si Hradec takového hráče mohl dovolit. (usmívá se) Splnil bych si tím dětský sen, zahrát si před rodinou za nejvýznamnější klub v našem regionu! Třeba to dopadne. Teď mám však jiné sny a cíle, ale byla by to bomba vrátit se do Hradce!“
Mluvil jsi o tvrdé práci, která tě vynesla až do reprezentace. Bylo však období, kdy sis říkal, že se na všechno vykašleš, vrátíš se domů a budeš hrát fotbal jen pro zábavu?
„Bylo takové období, kdy mě fotbal v třetí lize přestal bavit. Ve všech týmech kromě Žižkova jsem si nemohl říct, že jsem profesionál a fotbal mě živí. Nechtěl jsem takhle dál fungovat. Bylo mi 23 a chtěl jsem stát na vlastních nohou. Pomohl mi můj výborný přítel a otec mé bývalé přítelkyně Radek Provazník, který má velkou firmu ve Vamberku. Nabídl mi práci s tím, že bych u toho mohl hrát fotbal a v rámci možností bych pomáhal u mládeže v Kostelci nad Orlicí, který finančně podporoval. Na to jsem slyšel, protože jsem cítil, že bych si mohl budovat kariéru mimo fotbal. Věděl jsem, že když budu při práci hrát krajský přebor nebo divizi, tak se můžu patnáct let fotbalem přiživovat. I na této úrovni jsou kluby, které si takové hráče mohou dovolit. I když to ale nebylo to pravé, co bych si přál. Byli jsme s Radkem domluvení, jenže v té chvíli přišel znovu Hradec. Chtěl jsem to ještě zkusit, poprat se o místo. Nevyšlo to, ale pak jsem se přes Vyšehrad a Žižkov dostal do Rakówa. To jsou takové zlomové životní okamžiky.“ (usmívá se)
Z třetí polské ligy až mezi elitu, stal ses lídrem a kapitánem týmu. Letos druhé místo a zisk Polského poháru. Zní to jako pohádka, ne?
„Plán majitele Michała Świerczewskiho byl jasný, když jsem přicházel. Postup do Ekstraklasi! Je velice úspěšným byznysmenem a on si to vysnil a zhmotnil, že do ní postoupí. Mám ještě schovaný e-mail od něho, kde mi píše, že chce, abych se stal tváří klubu. Věřil jsem tomu, ale je rozdíl něčemu věřit a zrealizovat to. Pořád jsem musel přesvědčovat, že na to mám. Otevřelo se transferové okno a deset hráčů šlo pryč a deset nových přišlo. Pořád nová a nová konkurence. Když jsem přišel do třetí ligy, nebyl jsem na takové úrovni jako teď, neustále jsem musel dokazovat, že si místo zasloužím. Za zlepšení ve všech směrech musím poděkovat trenérům! Tady v Polsku mluví o tom, že můj příběh by byl dobrým námětem pro hollywoodský film.“ (směje se)
Hollywoodský film
Když porovnáme stadiony a infrastrukturu, tak Polsko s námi asi moc srovnávat nejde. Nejde jen o první, ale i druhou ligu…
„To je neporovnatelné. Tady je snad sedmnáct stadionů, na kterých se dají hrát evropské soutěže. Jsou nádherné! Také návštěvy jsou neuvěřitelné. Ani nevíš, jak mě mrzí, že se sezona hrála bez diváků. Ve druhé lize jsou stadiony taky úžasný. Pamatuješ zápas repre s Estonskem v kvalifikaci na mistrovství světa na neutrální půdě v polském Lublinu? To byl stadion, kde se hraje třetí liga! Máme Polákům co závidět.“
Problém se stadionem máte i vy v Częstochowe a tuhle sezonu jste hráli v 70 km vzdáleném Bełchatówu…
„Máme to podobné jako v Hradci. Tady je problém i ve vedení města, protože se politici nemohou dohodnout. Naštěstí nám stadion částečně zrekonstruovali a od nové sezony můžeme hrát konečně doma!“
Podpis nové smlouvy
V Česku se hodně psalo a mluvilo o tom, že o tebe má zájem Sparta a v Polsku Legia Varšava… Byly to aktuální nabídky nebo jsi měl i jiné?
„Naučil jsem se nabídky selektovat na ty, které jsou v rovině spekulací, a pak, které leží na stole. Když jsem se dozvěděl o zájmu Sparty, tak to bylo v situaci, kdy mě Raków enormně potřeboval. Pokud by mě Sparta chtěla, tak by ji to něco stálo, ale k žádným jednáním nedošlo. Asi to byl zájem jen ze strany trenéra. Možná pro další kariéru mi to dalo nálepku, že to je ten hráč, kterého chtěla Sparta. Snažím se soustředit na sebe a spekulace nechávám na své manažerské agentuře, kterou mám výbornou. Kdyby něco bylo hodně žhavé, budu o tom vědět…“
Legia byla žhavá?
„Myslím si, že ne. Je zase pravda, že když patříš mezi nejlepší stopery v lize, asi nějaké spekulace o zájmu některého klubu se objeví. Jsem teď v Rakówu spokojený, skončili jsme druzí, vyhráli pohár a budeme hrát Evropskou ligu. Navíc jsem před podpisem nové smlouvy, čímž chce klub ocenit moji práci pro klub. Chce mi ji prodloužit na dlouhodobou. Hodně si toho vážím, protože jsem teď půl roku nehrál.“
V Polsku jsi spokojený, ale přece jen. Není další metou jiná zahraniční soutěž?
„Jsem ambiciózní člověk. Když ale vidím, jak se klub dynamicky vyvíjí, že máme výborného trenéra (Marek Papszun) a já mám tady super pozici, tak mi tady vlastně nic nechybí. Určitě bych chtěl vyhrát trofej v některé prestižní, kvalitní a evropské soutěži. Chci v zahraniční zůstat co nejdéle a uvidíme, co budoucnost přinese. I v Čechách máme týmy, které pravidelně hrají poháry, proto se držím přísloví: nikdy neříkej nikdy! Když by nabídka přišla, zvážím ji. Ale zahraničí preferuju!“
„Půjdeme Vršovan vyhrát!“
Pořád zdůrazňuješ, že jsi z Rychnovska a jsi na to hrdý. Minulý rok v létě jsi navštívil kemp pro mladé fotbalisty Young Stars v Rychnově. Takové akce asi neodmítáš…
„Rád předávám věci, které mi náš region dal, proto mu ho chci vracet a tohle je jedna z možností. Pomáhám aspoň tím nejmenším, co můžu udělat, svou přítomností a předáním zkušeností pro mladé fotbalisty. Když teď můžu prohlásit, že jsem reprezentant, ten prožitek je pro ně určitě intenzivnější.“
Jsi tváří Rakówa, ale spolu s Jaroslavem Plašilem i turnaje PlayStation IndiGO FIFA20 Cup, který se na Rychnovsku konal vloni. Jak jsi na tom s počítačovými hrami?
„Rád si hraju, ale teď se mi na play station doma práší. (směje se) Nejsem nějaký herní maniak, ale když je možnost, zahraju si. Spíš mám rád jiné hry jako „hledači pokladů“. Žádný velký „gamer“ nejsem. (směje se) Kamarád Honza Dušek mě oslovil, aby se nejvýraznější hráči Rychnovska stali tváří turnaje, tak jsem souhlasil.“
Uvidí tě ještě někdy fanoušci na Vršovan cupu ve Voděradech? Před několika lety, když jsi byl hráčem Hradce, jsem tě neměl uvádět v sestavě tvého týmu na turnaji. Máte ve smlouvě klauzuli, co máte zakázané?
„Když jsi profesionální fotbalista, klub by ti to omlátil o hlavu, kdyby ses na takovém turnaji zranil. Takových turnajů jsem se účastnil rád, ale teď to nevychází časově. Když je jeho termín, jsem už v půlce přípravy v klubu. Až budu hrát na nižší úrovni, třeba to zase vyjde. (usmívá se) Nedávno mi psal Lukáš Brandejs (hráč SK Solnice), s nímž hraju za tým Malé šance, že musíme dát do kupy naši klasickou sestavu a půjdeme Vršovan vyhrát! Bylo by to i pro jeho tatínka, který mezi námi už bohužel není, a pro celou rodinu Brandejsových.“
Dříve než ve Voděradech tě snad uvidíme v podzimních zápasech kvalifikace mistrovství světa…
„Děkuju moc! Až příště budeme spolu dělat rozhovor, tak doufám, že to bude někde z hotelu v Kataru a po zápase mistrovství světa, v němž nastoupím…“ (směje se)
Tomáš Petrášek (2. 3. 1992)
Od července 2016 působí v polském Rakówě Częstochowa, kde plní roli kapitána.
Mládežnické kluby
AFK Častolovice, FC Spartak Rychnov n. K., FK Náchod, FC Hradec Králové.
Profesionální kluby
FC Hradec Králové B, SK Hlavice, SK Roudnice n. L., FK Kolín, Flota Świnoujście (Polsko), SK Převýšov, FK Slavoj Vyšehrad, FK Viktoria Žižkov, Raków Częstochowa.
Foto: Raków Częstochowa a FAČR.
