Tomáš Hejduk: „Možností charity je velmi mnoho“

Letošní hokejová sezona skončila předčasně kvůli pandemii a většina týmů nestačila odehrát vrchol sezony, kterým je play off. OPOČNO -  Týmy z nižších soutěží to štěstí měly a mezi nimi i opočenští Baroni, jež stihli odehrát čtvrtfinále proti Hronovu. Po vypadnutí nebylo jasné, v jakém složení bude pracovat realizační tým v nadcházející sezoně. „Nějaké varianty jsou,“ prozrazuje dosavadní trenér TOMÁŠ HEJDUK.   unnamed   Po vyřazení ve čtvrtfinále play off Hronovem jsi ještě napevno nevěděl, jestli u týmu zůstaneš, a že si necháváš čas do konce března. Jaké nakonec bylo tvé rozhodnutí? Bohužel přišla doba covid, a následná opatření, a proto nebyl prostor řešit hokej nějak více. Takže zatím není vše domluveno, ale nějaké varianty jsou. V jakém složení bude pracovat realizační tým? Bude stejný jako v minulé sezoně? Předpokládané složení realizačního týmu je: trenér Ladislav Černík, asistent je zatím v řešení, manažer týmu Tomáš Hejduk, vedoucí mužstva Zuzana Světlíková, kustodi Jaroslav Serbousek a Zdeněk Hrnčíř. Jak to vypadá s hráčským kádrem pro příští sezonu. Můžeš už prozradit nějaké příchody nebo odchody? Zatím toho moc prozradit nemůžu. Odchází Roman Libnar a na příchodech pracujeme. Sám jsi zmínil, že v zázemí hokejového stadionu se mnohé zlepšilo. Co se podařilo vybudovat? V posledních dvou letech se podařilo několik důležitých kroků ke zlepšení zázemí – zřídila se posilovna, zlepšilo se zázemí včetně sprch pro rozhodčí. Koupila se nová rolba, za což patří velké poděkování vedení klubu, městu a dalším, kteří se podíleli na jejím pořízení. Největší problém je stále otevřená jedna strana stadionu a budova na této straně. Vím, že v současné situaci okolo pandemie a omezení asi nebude vhodná doba na nějaké investice a granty. Ale přesto bych chtěl apelovat na vlastníka zimního stadionu, aby v nejbližších letech zapracoval tuto dostavbu do svých investic, protože je to velmi důležité pro další rozvoj mládeže v opočenském hokeji a také pro zvýšení kvality celého klubu. Máš v hlavě i další věci, které by klub posunuly dopředu? Ano, je to hlavně sportovní stránka, ale těch věcí je mnohem víc. Možná před sezonou už budu více konkrétní. V současné době, kdy je vyhlášený nouzový stav kvůli koronavirové pandemii a každý kdo může, se snaží pomoct, by neměla zapadnout charitativní akce A týmu Baronů, která proběhla během vánočních svátků. Můžeš nám ji přiblížit podrobněji… o co šlo a komu jste pomohli? Akce vznikla spontánně nebo jste řešili, jakým způsobem ji provést? S počátečním návrhem uspořádat charitativní akci během vánočního exhibičního zápasu přišel gólman Honza Kolbaba. Následně se vše začalo velmi rychle vyvíjet, až jsme sami byli velmi překvapení. Peníze jsme chtěli vybírat a věnovat Janičce Holáskové z našeho regionu, která je postižená mozkovou obrnou. Kolik se vybralo celkem a přispěli na ni jen hráči áčka? Celkem se podařilo vybrat 30 000 Kč. Bylo to ze vstupného na zápas, dále přispěli sami hráči, a nakonec se vydražil dres Baronů s podpisy hráčů A týmu. Když to rozdělím, tak 1/3 byla ze vstupného na zápas, 1/3 sbírka hráčů HC Opočno a 1/3 vydražený dres HC. Dres vydražil Pavel Strnad, jemuž patří velký dík za takto vysokou částku. Počítáte do budoucna i s nějakým dalším charitativním projektem? Třeba hradecký Mountfield pořádá akci „Každý gól pomáhá“, během níž za každý vstřelený gól v extralize během jednoho měsíce přispívá konkrétní částkou do pokladny a poté celou částku předává rodině, pro kterou byla určena. Ano, bavíme se o tom a určitě s něčím přijdeme do další sezony. Nyní v době koronaviru je možností charity velmi mnoho. Jak prožíváte nouzový stav s celou rodinou? Není tajemstvím, že máte v Deštném restauraci, která stejně jako ostatní musela být uzavřena. Je pro vás malou nadějí, že vláda plánuje otevřít aspoň zahrádky? Já osobně si nouzový stav užívám, protože jsem více než kdy jindy s rodinou. Všichni jsme zdraví a nemám tak hektické pracovní dny jako za běžného režimu. „Kozí chlívek“ – restauraci a penzion budeme moci otevřít dle návrhů uvolnění opatření nejspíše až 25. května, což je však ještě velmi dlouhá doba. Je pomoc vlády dostatečná, myslím kurzarbeit a 25 000 pro OSVČ? V našem případě není, ale jsem rádi alespoň za částečnou pomoc. Máme velké fixní měsíční náklady a nechceme nikoho ze zaměstnanců propouštět, protože je bereme, stejně jako jejich rodiny, jako součást naší rodiny. Naštěstí jsme v situaci, kdy máme všechny investice splaceny a jsme ve svém. Kde jsi začínal s hokejem, a kterými týmy jsi prošel, než jsi zakotvil v Opočně? Vyrůstal jsem v hokejové rodině, takže od tří let. Můj táta, strejda i bratranec hráli ligu za Pardubice. Klub mi byl od mala jasně dán. (směje se) V 18 letech jsem nesplňoval výkonnost na extraligu juniorů a následný posun do extraligového A týmu. Proto jsem v roce 1996 odešel do nedalekého HC Chrudim, kde pro mne v letech 1996-2005 nastal hokejový a výkonnostní restart. Stali jsme se dvakrát vítězi KLM, vítězem kvalifikace o II. ligu, kterou jsme poté hráli tři roky. Následně jsme se v roce 2005 se ženou přestěhovali do domu v Deštném, narodila se nám dcera Ema a v Chrudimi se klub začal profesionalizovat s ambicemi na postup do I. ligy. V tu dobu jsem dostal velmi dobrou nabídku ze Spartaku Nové Město nad Metují. Vše mi najednou zapadalo časově i místem do sebe. V Novém Městě jsem hrál od roku 2005 až do roku 2014 a třikrát jsme vyhráli KLM. V roce 2014 došlo, bohužel, k rozpadu A týmu z důvodu špatného vedení klubu ze strany členů výboru a část hráčů odešla do HC Opočna. Mezi nimi jsem byl i já.   maxresdefault   V roce 2003 jsi byl členem České reprezentace v inline hokeji, s níž jsi získal stříbrnou medaili na mistrovství světa (asociace FIRS). Jaké ti zůstaly vzpomínky a byl členem kádru i nějaký ligový hokejista? Ano, kromě mě všichni. (směje se) Byli to Snopek, Toman, Altrichter, Veselý a další ligoví hráči. Mistrovství světa jsem se zúčastnil ještě v letech 2004 až 2006. Chodíš si zahrát inline hokej i teď? Chodím. S kamarády v Chrudimi hrajeme II. ligu, je to taková vzpomínka na působení v HC Chrudim. Loni jsme byli na mistrovství světa veteránů v italském Asiagu. Hodně fanoušků ví, že tvým bratrancem je Milan Hejduk, jenž odehrál v NHL šestnáct sezon za Colorado Avalanche, s nímž získal v roce 2001 Stanley Cupu. Dále má olympijské zlato z Nagana 98 a v roce 2003 získal Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce NHL. Jsi s ním často v kontaktu? Nyní v době pandemie skoro každý den. Řešíme spolu vše od politiky, přes podnikání, sport až rodinu. (usmívá se) Kolikrát jsi ho viděl na vlastní oči v NHL? Byl jsem tam, bohužel, pouze dvakrát za celou dobu jeho kariéry. Letos v květnu jsme měli v plánu letět s rodinou za ním do Denveru. Milanovi synové jdou v jeho stopách a jsou v širším výběru reprezentace U17 jak USA, tak i České republiky, protože mají obojí občanství. Je to velký zážitek, vidět zápas NHL na vlastní oči? Ano velký. Hokej je součástí velké show, která na stadionu probíhá. V době, kdy jsem tam byl, bylo Colorado top klubem v NHL a v týmu hrály samé hvězdy a dnes již legendy NHL – Sakic, Roy, Forsber, Sellene a další. Hodně se mluví o tom, že Američané moc nefandí. Jaká je při zápase atmosféra? Situace se za těch několik let velmi změnila, i hokej v USA se velmi změnil. Dříve ale hokeji moc nerozuměli. Fandili hlavně rvačkám a ostatním zábavám během hokejového zápasu. (směje se)   Milan_Hejduk_2008   Jak často jezdí Milan do České republiky? Každý rok s rodinou v létě na dva měsíce. Letos bohužel mají smůlu. Když jsme hovořili o charitě, nepřemýšleli jste, že by Milan sestavil svůj tým z bývalých spoluhráčů a odehrál zápas proti Baronům? Nápad je to hezký, ale nerealizovatelný. Jak žije v USA, v Čechách je pouze v červenci a srpnu. A to led v Opočně ještě není. (usmívá se)

Čtenářská diskuze
Tags: ,