Technické obory mají před sebou skvělou budoucnost

DOBRUŠKA – Proti zoufalému nedostatku technicky vzdělaných učňů a středoškoláků dlouhodobě bojují v Podorlickém vzdělávacím centru.

_DSC5261_DxO

Student Podorlického vzdělávacího centra na praxi v KBA-Grafitec Dobruška.
Foto: Jiří Plíštil

Nejen na stránkách Orlického týdeníku se opakovaně objevují informace o chybějící pracovní síle ve strojírenství a dalších technických oborech. V české společnosti stále převládá názor, že práce ve výrobě není pro naše děti to pravé. Je ale potřeba si uvědomit, že řádně technicky vzdělaný a zaškolený absolvent má před sebou vynikající budoucnost. O tomto aktuálním tématu jsme hovořili s ředitelem Střední školy – Podorlického vzdělávacího centra Dobruška Ing. Vladimírem Voborníkem.

Můžete čtenářům nastínit dnes už všední termín krize technického vzdělávání?
„Jedná se sice o problém celorepublikový, ale já mohu mluvit pouze za region Podorlicka, ve kterém se pohybuji. V našich podmínkách je hlavním „odběratelem“ zaměstnanců průmyslová zóna Solnice-Kvasiny nabízející vysoké mzdy. A na to především mladí lidé slyší. Těmto výdělkům nejsou ostatní firmy schopny konkurovat a tím pádem mají problém s hledáním zaměstnanců. Každá strojírenská firma má v dnešní době spoustu zakázek. Není problém si na úvěr pořídit CNC stroje, roboty apod., ale neřešitelným problémem je lidská pracovní síla schopná tyto stroje seřizovat a řídit. Kvalifikovaná, technicky vzdělaná pracovní síla prostě chybí.“

Nelze tento problém vyřešit dovozem zahraničních pracovníků?
„Tento problém takto bohužel řešit nelze, protože zahraniční dělníci nemají obvykle patřičně vzdělání.“

Co pro nápravu tohoto problému konkrétně dělá Podorlické vzdělávací centrum?
„Podorlické vzdělávací centrum je už od roku 2006 řízeno Podorlickým sdružením zaměstnavatelů, ve kterém je sdruženo více než čtyřicet místních firem. Proto známe potřeby a požadavky firem a podle toho také naše výuka probíhá. Máme u nás tříleté i čtyřleté obory, jejichž absolventi nacházejí široké uplatnění nejen ve strojírenském průmyslu. Tento typ vzdělání je dnes skutečně nezbytný, protože čtvrtá průmyslová revoluce je doslova za dveřmi a lidí schopných obsluhovat stroje není dostatek.“

Mají vaši studenti možnost praktické výuky?
„V provozu máme dva roboty, které nám věnovala Škoda Auto Kvasiny. Na nich se naši studenti učí programovat, řídit a obsluhovat, což je pro studenty neocenitelná zkušenost. Už ale máme dalších pět robotů, které jsou zatím ve skladě, protože pro ně ještě nemáme potřebné prostory.“

Kde tedy budou tito roboti nakonec stát?
„Do konce letošního roku bychom měli vybudovat novou specializovanou halu za téměř 90 milionů korun, kde bude šest funkčních robotů v řadě. Budou tak napodobovat skutečné provozy, například svařovnu nebo montáž kvasinské Škodovky. Jednotliví roboti si budou schopni mezi sebou podávat výrobky a to je právě ten moment, kam dnešní průmysl směřuje, tedy k maximální robotizaci. V nové hale bude také nová CNC dílna s řídícím velínem. Vše bude mít nejnovější software.“

V České republice stále není dostatečné propojení středního školství se skutečnou praxí. Vy ale studenty posíláte na praxi do nedaleké společnosti KBA-Grafitec, která je v současné době jediným výrobcem tiskových ofsetových strojů u nás…
„Jak už jsem říkal, spolupracujeme s více než čtyřiceti firmami, ale mezi ty nejvýznamnější skutečně patří KBA-Grafitec. Jeho předchůdce Adast byl dokonce čtyřicet let zřizovatelem místního učiliště. V loňském roce v KBA-Grafitec vytvořili vlastní praktické vzdělávací středisko, se kterým aktivně spolupracujeme a kde absolvuje praxi řada našich studentů. Chlapci se v rámci odborného výcviku seznamují se skutečným provozem a životem na daném pracovišti. Navíc mají možnost pracovat s nejmodernější technologií. Po absolvování naší školy tedy přesně vědí, co je v pracovním procesu reálně čeká.“

V minulé odpovědi jste zmínil chlapce. Ale pokud mám správné informace, v Podorlickém vzdělávacím centru pracují i dívky. Je to tak?
„Ano, konečně nastává doba, kdy se do těchto oborů hlásí také dívky. Na naší škole máme jak obráběčky kovů, tak strojní mechaničky a absolutně se mezi hochy neztratí. Dokonce máme jednu skutečně vynikající absolventku Evu Rouskovou, která byla odměněna na mezinárodním veletrhu v Brně prezidentem Hospodářské komory Vladimírem Dlouhým za vynikající výsledky. Já osobně jsem s ní byl i v Senátu ČR, kde také dostala vyznamenání.“

V čem byla tato studentka tak výjimečná?
„Nejprve u nás odmaturovala jako mechanik seřizovač, ale protože jí to bylo málo, vyučila se tak ještě nástrojařkou. Mezitím zvládla pět profesních zkoušek a má také zkoušky svářečské. Dostala tedy do vínku vše, co si může strojař vůbec přát. Navíc ji tyto obory baví a je velmi šikovná. Dnes pracuje právě v KBA-Grafitec.“

Zatím jsme se bavili o našem regionu. Můžete ale pojmenovat problém nedostatku technicky vzdělaných absolventů z širšího pohledu? Nezaspal v tomto směru český stát?
„Těžko posuzovat. Napříč politickým spektrem vám každý řekne, že je technické obory potřeba podporovat, protože je nedostatek absolventů, a že máme v tomto směru ohromnou tradici. Ale praxe už je trochu jiná. Naše škola se byla roku 2006 nucena transformovat na nestátní neziskovou organizaci, takže jsme se octli v kategorii soukromých škol. Tento krok jsme učinili, protože jsme nenacházeli žádnou podporu ze strany kraje ani ze strany českého státu. Proto naši školu vzali pevně do rukou místní podnikatelé a my jim jsme díky tomu už jedenáct let schopni dodávat naše absolventy, které oni tak zoufale potřebují. Každopádně se ale těším, že jednou přijde ze strany státu a krajů větší podpora. Na druhou stranu je ale pravdou, že třeba Královéhradecký kraj v rámci svých možností podporuje nedostatkové tříleté učební obory stipendii.“

Závěrem se zamysleme nad blízkou budoucností. Nedomníváte se, že bude stále větší zapojení strojů do výroby ohrožovat lidskou práci?
„Já bych spíše řekl, že budou více ohroženi lidé, kteří nebudou ochotni se sami vzdělávat a přizpůsobit se novým trendům. Na druhou stranu předpokládám, že vznikne celá řada nových zajímavých profesí. I starší lidé na sobě budou muset pracovat. Mluvím ale za strojírenské obory, ve kterých bude lidský dohled stále potřeba.“

Čtenářská diskuze