Sto padesát let olešnického pivovaru Oskara Miguli

OLEŠNICE V O. H. – Pivovarnictví v horské Olešnici má překvapivě dlouhou tradici sahající do předminulého století.

olešnice_migula

Vznik zdejšího pivovaru souvisí se zrušením propinačního práva v roce 1869, které vrchnostenským, obecním a měšťanským pivovarům zajišťovalo odbyt vyrobeného piva. Předtím se do Olešnice v Orlických horách dováželo nejspíše pivo opočenské. Ještě v roce 1869 zde Oskar Migula založil společenský pivovar (Gesellchaftliche Brauerei in Giesshübe, Oskar Migula § Co), jeho společníky byli Jan Čížek, Františka Jirková, Josef Machač, Josef Nötig, Albín Vondřejc, a František Vondřejc. Stavba pivovaru byla zahájena 1. srpna 1869, výroba piva započala 10. prosince 1869 a prvý slavnostní výstav se uskutečnil 31. ledna 1870, kdy se oslavovalo otevření pivovaru. Pivo se čepovalo zdarma za přítomnosti pozvaných hostí z Levína, Dušníků, Deštného, Dobrušky, Opočna, Nového Města n. M., Náchoda a okolí.

Migula vedl stavbu

Oskar Migula (1838 – 1929) byl před příchodem do Olešnice sládkem měšťanského pivovaru v Třebechovicích pod Orebem, pak do roku 1869 sládkoval v měšťanském pivovaru v Dobrušce. Od založení olešnického pivovaru připravoval a vedl jeho stavbu a později provoz jako sládek a správce, teprve od roku 1909, ve svých 71 letech, odešel na odpočinek. Jeho nástupcem ve funkci sládka a správce se v roce 1909 stal jeden z jeho tří synů, Walbert Migula, ten v roku 1925 funkci správce – dnes bychom řekli ekonoma – předal svému bratru Richardu Migulovi, jenž převzal vedení pivovaru i jako sládek od roku 1935 . Třetí ze synů zakladatele Oskara Miguli, Erdmann, jenž dlouhá léta pracoval v pivovaře v Jeně, je od roku 1909 uváděn jako jediný majitel olešnického pivovaru, od roku 1938 byl jeho vlastníkem poslední zdejší sládek Richard Migula.

V tragickém roce 1938 pivovar v Olešnici patřil mezi 118 činných pivovarů, které se spolu s odtrženým pohraničím předaly třetí říši. Celkem jsme tehdy ztratili 120 pivovarů. Zdejší provoz po Mnichově přezvaný na Adlergerbirgsbrauerei Oskar Migula, vedl do roku 1945 Richard Migula za pomoci podsládka Wallthera Pallmanna, který do Olešnice přešel z některého hamburského pivovaru, ten jako invalidní důchodce nemusel na vojnu.

Až do roku 1909 do zavedení elektrického pohonu v některých provozech byl pivovar zařízen jen na ruční práci. Jako „pivovar strojní“ byl označován teprve od vybudování strojovny, od roku 1924. Od postavení pivovaru měla varna „plný var“ 37 hl. Po rekonstrukci, uskutečněné v roce 1905, se její kapacita dokonce snížila na 34 hl, což tehdy zřejmě postačovalo. V souvislosti s rozsáhlou modernizací v roce 1924 došlo i k přestavbě varny, její kapacita pak dosáhla 50 hl. K chlazení po celou dobu sloužil přírodní led. Pro provoz piva měl pivovar dva páry koní, jedny z nich pak v roce 1930 nahradil nákladní automobil Škoda.

Výstavy pivovaru nebyly nikdy vysoké. I z pohledu minulého století šlo o malý podnik, který v severozápadní části Orlických hor, kam bylo z okolních pivovarů trochu daleko, zásoboval pivem obce s převážně německým obyvatelstvem. Měl však odbytiště i na německé straně hranice a to dávno před připojením Olešnice k třetí říši. Svoji roli zde, zejména zpočátku, hrála ještě i tradice, kdy se krátce po zrušení propinačního práva nový pivovar musí prosazovat v oblasti, do té doby zásobované výhradně vrchnostenskými pivovary knížat Colloredo-Mansfeldů, Schaumburg -Lippe a hrabat Kolovratů Krakovských-Libštejnských. Navíc musel čelit konkurenčnímu tlaku nově vybudovaných, na svou dobu velkých pivovarů, jež jsou v provozu dodnes. Dobrušského, ktarý zahájil provoz roku 1870 a náchodského, jenž byl v činnosti od roku 1872. Výroba olešnického piva byla ukončena při osvobození v květnu 1945, tehdy se uskutečnil poslední výstav. Majitel i podsládek byli s rodinami odsunuti do Německa. Pivovar, který se jako konfiskát stal majetkem Československého státu, spravoval pivovar v Dobrušce – funkci národního správce zastával dobrušský sládek Antonín Renz. Oficiálně byl zastaven výnosem ministerstva výživy z roku 1946.

Za války byl zničen

Pivovarský kalendář na rok 1947 o olešnickém pivovaru uvádí doslova „za války pivovar zničen“ – jeho budovy však sloužily státnímu statku ve Smiřicích, který se staral o nejnutnější údržbu – někdejší pěkný pivovárek se tak zvolna stává zříceninou.

Graf produkce piva v Olešnici – z něhož můžeme odhadnout, že olešnický pivovar za celou dobu provozu vyprodukoval přes 200 000 hektolitrů (hektolitr = dnešní dva sudy = 200 piv), to je 40 milionů půllitrů, průměrně denně 9 hektolitrů piva.

V říjnu roku 2004 byl olešnický pivovar Oskara Miguly srovnán se zemí. Letos je tomu již 15 let. Zbyla jen hospodářská budova, která je dnes v dezolátním stavu.

Text o pivovaru zpracoval Dr. Zbyněk Likovský, CSc, s pomocí Jaroslavy Lemfeldové, Františka Štěpána, doplnil Zdeněk Bachura.

Čtenářská diskuze