Setkání kronikářů v Kounově se stalo tradicí

Před několika lety se pár nadšenců z Orlických hor domluvilo, že by bylo zajímavé zorganizovat setkání lidí, kteří mají nějaký vztah k historii našeho kraje, vzájemně se podělit o poznatky a získat nové kontakty.

KOUNOV – Vždy začátkem července se scházejí staří i noví účastníci setkání archivářů, kronikářů, ale také rodopisců a amatérských i profesionálních badatelů v oblasti historie, ve velkém sále hotelu Zlatý potok v Kounově. Letos se uskutečnil už sedmý ročník této akce, který připravila Zdena Hartmanová a sdružení AKRON (A=archiváři, K= kronikáři, R=rodopisci, O=Orlických hor a N=Náchodska).
Na letošním setkání například vystoupil předseda kronikářů Čech a Moravy Jaromír Košťák, profesionální genealog Petr Kalivoda, který si připravil příspěvek na téma Hledání předků aneb Jak si sestavit rodokmen. Vlastní příspěvek přednesla také kronikářka obce Mokré Dagmar Honsnejmanová, oceněná na setkání jako Kronikář roku 2014, kterou zaujalo vystoupení Lucie Nekvasilové o vytvoření takzvané národní kroniky – www.narodnikronika.cz.
„Jedná se o to, že lidé mohou posílat do databáze ke zveřejnění příběhy, které chtějí uchovat pro další generace. Na příští rok například vyhlásili velké téma o svatbách, lidé mohou posílat fotografie, příběhy a nahrávky. Příští rok pak bude k tomuto tématu velká výstava. Myslím si, že i my z Mokrého bychom se mohli do tohoto projektu zapojit,“ prozradila Dagmar Honsnejmanová.

Akce byla opět s mezinárodní účastí

Někteří z účastníků jezdí do Kounova každoročně. Mezi hosty nechyběl například kronikář z Jestřebí u Nového Města nad Metují Josef Švorc, který zpracoval historii rodů z novoměstské matriky od roku 1641, matriky Nového Hrádku od roku 1721 či Slavoňova od roku 1787, dále pak Sedloňova, Olešnice v Orlických horách, Dobrého, Velké Jesenice, Bohuslavic nad Metují, Českého Meziříčí či Ohnišova.
Mezi tradiční hosty patří také František Dušek z Mezilesí, původem z Olešnice v Orlických horách, jehož děda František Dušek měl v Opočně puškařství.
Novým účastníkem setkání naopak byl třeba Günter Otto Mally z Německa, který přijel navazovat další kontakty. O akci mu řekl autor regionálních historických publikací Jaroslav Šůla z Hradce Králové, se kterým se Günter Otto Mally seznámil před léty při hledání informací o předcích v naší republice.
„Naši předkové odešli z Opočenska v první polovině 18. století, převážně v roce 1742 při slezských válkách. Jako evangelíci se celých sto let předtím po reformaci snažili přetvářet svůj život, ale bylo to pro ně tvrdé a nepřijatelné. Když byla možnost v době slezských válek odsud odejít, milovanou vlast opustili. Z Čech tehdy odešlo více než 25 tisíc lidí a našli nový domov ve Slezsku. Byl bych rád, kdyby se mi podařilo najít příbuzné z té doby, ale Malých bylo tolik, že se to dnes asi už nedá,“ řekl Günter Otto Mally.
Má však v naší republice příbuzné z jiné doby, protože krátce po druhé světové válce se sem jeho rodina vrátila. Žila dvacet let na Karlovarsku u Nejdku.
„Česká vláda nás usadila do domů sudetských Němců. Naši otcové se cítili spíše jako Němci, protož po nástupu Hitlera v roce 1933 se všude ve Slezsku hovořilo německy. My ne, já, moji sourozenci a moje manželka jsme do Německa nechtěli. Manželka je rozená Radimerská, její matka byla Procházková. Myslím si, že kdyby nenastoupili k vládě komunisté, zůstali bychom tady. Ale scházela nám tu náboženská svoboda,“ vysvětlil Günter Otto Mally druhý odchod rodiny z Čech.
Günter Otto Mally ještě v naší republice zůstává a hledá v kronikách další zmínky o předcích. Je také členem sdružení Exulant, které svým členům poskytuje informace a pomáhá v bádání.
„Přijeli jsme teď ze Slezska, kde byly odhaleny pamětní desky, které připomínají život českých exulantů. Připravili jsme tam také kontakty a témata pro opětovně chystaný výlet. Už jsme uspořádali šest jízd po významných místech v Polsku a České republice, jako je Praha, Litomyšl, Kunvald, Opočno, a to proto, aby se naši potomci dozvěděli o historii zemí, odkud pocházejí,“ dodal novinářské návštěvě Günter Otto Mally.

P1330507

Návštěva z Německa.

Orlické hory měly svého Jánošíka

Vypravěč pověstí a příběhů Orlických hor Josef Lukášek na setkání v Kounově pohovořil na téma Pohádkové postavičky Orlických hor. Vedle Kačenky a Rampušáka to je například Ledříček – patron Bartošovic v Orlických horách.
„Jánošík Orlických hor“ – Ledříček – je historicky doloženou postavou. Žil v první polovině 19. století a působil především v okolí Klášterce nad Orlicí. Svými kousky trápil vrchnost v širokém okolí. Přes dvacet let Ledříček bohatým bral a chudým dával. Leckterá zdejší rodina přežila jen díky jeho darům a pomoci.
„Ledříček pocházel z chudé rodiny. Jeho otec Hans Leder byl krejčím, ale protože v horách mu živnost moc nenesla, přivydělával si sběrem starých hadrů a železa. Syn Josef byl drobné postavy a v okolí se mu neřeklo jinak než Ledříček. Od malička měl spoustu problémů, pral se s bohatšími kluky, kteří jej ponižovali a vysmívali se mu. Mnohokrát byl bit panským hajným jen za to, že chtěl na topení přitáhnout z lesa soušku, jen o málo větší než klestí. V chlapci tak po léta uzrával vzdor,“ vyprávěl Josef Lukášek.
Ledříček se vyhnul službě v armádě, žil v lesích a opatřil si i pušku. Zbojník v revíru se nelíbil vrchnosti v Rokytnici, ale ani v Rychnově a v Žamberku, kde ukradl zámeckou pokladnu. Ledříček pak podělil žamberecké sousedy, kteří peníze potřebovali.
Tak Ledříček pomáhal všem potřebným a oni zase rádi pomohli jemu s úkrytem.
„Svou nejlepší skrýš měl v hlubokém údolí Divoké Orlice. O jeskyňce ve strmé skalní stěně vysoko nad řekou nikdo nevěděl. Dnes je toto místo známé jako Ledříčkova skála, i když kvůli sesuvům je jeskyňka podstatně menší než asi byla za časů Ledříčkových. Téměř dvacet let byl zbojník postrachem bohatých a spásou chudých horalů. Přestože byl několikrát chycen, vždy se mu podařilo uprchnout. Aby četníci neměli z ostudy kabát, sami o něm šířili pověst, že Ledříček má tajemnou bylinu, která ho činí neviditelným a pomáhá mu uprchnout,“ dodal Josef Lukášek.
Jednu zimu přestal docházet klášterecký zbojník do chudých chaloupek. Když roztál sníh, našli dřevaři tělo svého zachránce pod skálou. Kde byl Ledříček pohřben, nikdo neví.

Čtenářská diskuze