REGION – Na vlně současného pestrého připomínání 30letého výročí Sametové revoluce 17. listopadu 1989 bychom rádi doplnili, že nejen na Národní třídě v Praze toho dne probíhaly pamětihodné události. Revoluční rok 1989 přinesl i dva velmi pěkné a dosti vzácné nebeské úkazy, z nichž jeden shodou okolností proběhl právě v kýžený revoluční den 17. listopadu. Lidé, kteří se zrovna neúčastnili demonstračních aktivit, mohli uzřít toho večera jasnou a na československé poměry dosti vzácnou polární záři.
První z jevů bylo úplné zatmění Měsíce 17. srpna 1989, které z našich končin bylo pozorovatelné nad ránem a během rozbřesku. Mnohem zajímavější a mimořádně vzácnou shodou náhod byl vysoký vzrůst geomagnetické aktivity a viditelnost polárních září 17. listopadu 1989 právě v prakticky stejném období, kdy se na Národní třídě odehrávaly největší demonstrace. Slunce bylo v tom roce obecně velice aktivní, vědci dokonce dříve toho roku zaznamenali jednu z největších erupcí moderní historie, která se odehrála 6. března 1989 a měla intenzitu X15 (erupce třídy X jsou vůbec nejsilnější, k jakým na Slunci dochází). O tři dny později se při další sérii erupcí uvolnil velký oblak koronální hmoty, který Zemi zasáhl 13. března a přinesl krom silných září rovněž velké nepříjemnosti zejména v Kanadě. Tam se vlivem extrémního elektromagnetického šoku lidé velkoplošně octli bez energie na více než 9 hodin. Listopadové záře způsobily úniky koronální hmoty (CME) uvolněné od Slunce v polovině listopadu 1989. Erupce už nebyly tak silné jako na jaře toho roku a polární záře dosahovaly viditelnosti ze středních zeměpisných šířek jen svou vysoce položenou emisí rudého odstínu (zelené části aurorálního oválu byly z našich šířek nízko nad obzorem nebo pod ním), přesto byly dostatečně výrazné a především déletrvající, aby se daly z Česka pozorovat.
Petr Horálek, Česká astronomická společnost
