Rychnovští ochotníci zahráli Poláčkův kus

RYCHNOV N. K. – Rychnováci zahráli Rychnovákům příběh slavného Rychnováka.

DSC_7993 kopie

Vyrovnané herecké výkony a potlesk zaplněného amfiteátru na Studánce. To bylo divadelní představení Hostinec U Kamenného stolu.
Foto: Ochotnický divadelní spolek Tyl

Přírodní divadlo Letoviska Studánka navázalo na dávnou divadelní tradici. Ochotnický divadelní spolek Tyl z Rychnova nad Kněžnou zde 28. května sehrál komedii v rytmu swingu Hostinec U Kamenného stolu.

O přípravách i samotném divadelním představení jsme si popovídali s režisérem Josefem Korábem.

Jak vás napadlo sehrát divadelní představení Hostinec U Kamenného stolu zrovna v Letovisku Studánka?
„Moji rodiče i celá řada dalších rychnovských pamětníků vzpomíná Vostřebalovo přírodní divadlo, které bylo velice populární. Když se v přírodě hrálo divadlo, bývala to velká sláva. Na takové divadlo vzpomíná dokonce i Karel Poláček. Proč na to tedy nenavázat? To všechno jsou důvody, proč jsem oslovil vedení Hotelu Studánka s tím, že by bylo pěkné, kdyby Rychnováci zahráli Rychnovákům příběh slavného Rychnováka. Hotelový management se této myšlenky hned chopil a podpořil ji.“

Čím?
„V první řadě svými prostory. Spolek Tyl bohužel nemůže zkoušet v rychnovském divadle, tak jsme v konečné fázi zkoušeli přímo na Studánce. Měli jsme sice stísněné podmínky, ale dopředu nás hnala touha zahrát si kus od Karla Poláčka. Poprvé jsme například použili divadelní točnu, kterou jsme si vyrobili. Zrychlili jsme tak přestavbu jeviště mezi jednotlivými obrazy. Mimochodem, na točnu přispělo financemi vedení Hotelu Studánka.“

Kdy jste si řekl, že chcete nazkoušet právě Hostinec U Kamenného stolu?
„Tenhle kus jsem toužil dělat vždycky, ale trochu jinak. Inspirací nebyl film, který se točil roku 1948, ale slavný humoristický román. Také jsme některé postavy přidali a jiné vypustili. V devadesátých letech jsem pracoval jako scénograf v Mostě, a tehdy jsme Hostinec U Kamenného stolu hráli. Mně se realizace nelíbila, protože byla moc rozvleklá, bez tempa a Mostečáci na ni nechodili. A tehdy jsem si řekl, že si v Rychnově podle svého textu jednou Poláčka udělám.“

Neoddělitelnou součástí divadla je také hudba…
„Ano, v tomto případě jsme díky kamarádovi kapelníkovi Milanu Hávovi angažovali swingovou kapelu Pružná těla s výbornými zpěváky Janou Jarkovskou a Václavem Matyášem. Se swingovkami se přidaly i herečky.“

Hru připravovalo téměř třicet lidí, což je na amatéry skutečně hodně. Organizace celého představení tak musela být jistě náročná, že?
„Zpočátku mi herci říkali, že je celé představení megalomanské. Já jsem jim ale stále vysvětloval, že se vše skládá jenom z maličkostí, a když ty maličkosti budou fungovat, tak to zvládneme. Všichni přípravě divadla nakonec propadli a teď by chtěli hrát znovu a znovu. Musím ale přiznat, že zkoušení bylo velice těžké. Pomohl mi kolega herec Karel Uhlíř, který se ujal režie hereckých scén a já jsem si vzal produkci, to „megalomanství“ kolem a finální jevištní podobu představení.“

A co herecké výkony?
„Především je potřeba říci, že ve hře není hlavní postava. Románová předloha je fejetonní, hlavní hrdinové se tam pohybují ve dvojicích – dvě svobodné dívky, dva svobodní inženýři, hostinský a hostinská, Dynderovi apod. Před premiérou jsem hercům říkal, že už se v divadle pohybuji velice dlouho, ale že jsem zatím ještě neviděl tak vyrovnané výkony, což u amatérského divadla není zvykem a ať si hlavně věří. Všem se tleskalo stejně.“

Říkal jste, že jste některé postavy připsal…
„Ano, připsal jsem tam třeba dvě dámy – drbny. Paní lékárníkovou a paní doktorovou, protože když si v Rychnově žena vzala doktora, tak byla paní doktorovou po celý zbytek života bez ohledu na okolnosti. Tyto postavy komentují dění na jevišti a setkávají se u diváků s velkým ohlasem. Diváci často tleskají ze slušnosti, při našem Hostinci U Kamenného stolu se skutečně smějí, a to je ta nejlepší odměna.“

Co jste ještě oproti předloze změnil?
„Příběh jsem především zasadil do reálií Rychnova nad Kněžnou a celý text dosti změnil. Použil jsem pouze pár původních replik. Například v Ostravě v současné době hrají stejnou hru v režii Arnošta Goldflama a jedná se o zcela jiné dílo. Já a soubor jsme připravili vlastní verzi.“

Zahrál si ve hře i nějaký zaměstnanec Hotelu Studánka?
„Ano, například dáma ze Slovenska od Prešova, u které jsme přemýšleli, kterým jazykem by měla vlastně mluvit. Nakonec jsme si řekli, že se do Rychnova mohla vlastně provdat, tak jsme z ní udělali paní lékárníkovou a lidé to fantastickým způsobem registrují.“

Setkal jste se už s ohlasy lidí přímo v Rychnově nad Kněžnou?
„Setkal a byly příznivé, což mě i kolegy opravdu velmi potěšilo.“

Čtenářská diskuze