K nejznámějším pohořským rodákům patří Miloň Čepelka, čestný občan Pohoří, narozený 23. září 1936. Stal se zakládajícím členem Divadla Járy Cimrmana, kde působí jako herec, spisovatel, textař a scénárista. Píše také básně, psané japonskou formou haiku, ale i filmové scénáře, scénáře rozhlasových a televizních her, pohádek, zábavných a literárních pořadů, které často i sám uvádí. Je také autorem mnoha písňových textů všech žánrů.
Miloň Čepelka prožil letní měsíce převážně v Opočně, kde také pořádal autogramiádu při příležitosti vydání své knihy Deník haiku 4.
Foto: Irena Voříšková
OPOČNO – Jak jsme vás již informovali, Spolek ABAKUS pořádal v Opočně poslední zářijovou sobotu autogramiádu při příležitosti vydání Čepelkovy knížky Deník haiku 4 a oslavy jeho narozenin. Zeptala jsem se krátkém rozhovoru Miloně Čepelky nejen na tyto dvě události.
Prozradíte něco o nové knížce, jak dlouho jste na ni pracoval, jak vznikala, čím jste se inspiroval?
„Jmenuje se Deník haiku 4, a jak je z čísla patrné, je to už čtvrtý příděl tříveršových krátkých básniček, aforismů, lyrických střípků, dojmů a snad i myšlenek ve stylu starojaponské poetické formy, z níž vyznávám hlavně rozměr 5 – 7 – 5. Rozumějte, že je to dohromady pouhých 17 slabik v uvedeném číselném rozvrhu, který mě baví dodržovat, protože nutí k vyjadřovací kázni a úspornosti. Já jsem ovšem Čech, proto ty miniatury sem tam doplňuji o zvučné české rýmy, což Japonci nedělají. Inspirací je všecko okolo mne i ve mně: radost, vztek, rozčarování, obavy, naděje a tak dále, jak se to v životě střídá.“
Přepychy Karla Pšeničného
Je za námi léto, jak jste relaxoval? Pobýval jste v našem regionu?
„Ano, léto jsem trávil většinou v Opočně, ale zpestřil jsem si ho občas výletem. Třeba na jih Čech na dechovkový festival Kubešova Soběslav, už 27. Ročník, ale předtím i na Přepychy Karla Pšeničného, nebo na jih Moravy za rodinou, do které se šťastně přiženil náš syn Joska z Klicperova divadla v Hradci Králové. Taky jsem se přichomýtl k televiznímu natáčení nového dokumentárního cyklu Stopy Járy Cimrmana. V Havlíčkově Brodě a v Letohradě. Relaxace moc nebylo, ale nestěžuju si, vždyť kdo chvíli stál, již stojí opodál, a kvůli tomu tady nejsme.“
Jak jste oslavil narozeniny, jaký nejzajímavější dárek jste dostal?
„Narozeniny se mnou zaplaťpánbůh moc nemávají, raději bych je pomíjel. Navíc nebyly kulaté ani půlkulaté, tak jaképak copak. Za nejhezčí dárek mám tu novou knížku, a to, že jsem ji mohl houfku zájemců před týdnem v sobotu podepsat na chodníku před Poštounou U Maxmiliána v Opočně. To byla nečekaná radost.“
A co teď na podzim chystáte pro své příznivce, kde vás uvidíme, uslyšíme?
„Nechci se rouhat jistotou, ale vynasnažím se být ještě všude tam, kde dosud, to je v Divadle Járy Cimrmana, pravidelně v Country radiu v Knižní hitparádě a ve fejetonové řadě Pár minut pro M + M a nově od 7. října také v Českém rozhlase Hradec Králové v pořadu Desky, pásky, vzpomínky. Mrzí mě, že příliš rychle zapomínáme, co bylo a kdo byl, a proto budu pamětníkům po deset týdnů za sebou nabízet melodie, jaké dnes už jen tak někde – spíš vůbec nikde – slyšet nemůžou. A vřazovat je do souvislostí. To každý pátek od 17.30 hodin skoro po celou hodinu. K tomu všemu mi prosím držte palce. Děkuji.“
