MĚLČANY – Na táborové základně v Mělčanech u Dobrušky se v srpnu už popáté sešla parta lidí, letos desetičlenná, která ze dřeva tvořila unikátní díla.
Řezbář Jan Ježek se svým Petrem pro nějakého Petra.
Foto: Irena Voříšková
Prázdninový řezbářský kurz zorganizoval dobrušský dům dětí a mládeže pod vedením řezbáře Jana Ježka ze Sudína. Ten vede i řezbářský kroužek pořádaný během školního roku, respektive dva kroužky pro děti a jeden pro dospělé. Podle ředitelky domu dětí a mládeže Jaroslavy Šafářové, která na kurzu v Mělčanech dělala kuchařku, je o práci se dřevem velký zájem. Proto museli kroužek rozdělit. V novém školním roce začnou kroužky pracovat 18. září.
V krátkém rozhovoru nám Jan Ježek prozradil více nejen o řezbářských kroužcích, ale i o sobě.
Zvládnou řezbu i mladší děti?
„Práci se dřevem zvládnou i menší děcka, zaleží hlavně na tom, jaký mají vztah ke dřevu. Například Vojta Linhart z Bohdašína, žák osmé třídy, nepotřebuje už ani poradit. Do kroužku chodí několik let, začal docházet se starším bratrem, ale toho to tolik nechytlo. Nemůžeme vzít ale úplně každého, kdo se hlásí. Hlavně ne úplně malé děti, protože je pro práci s dlátem potřeba mít určitou sílu.“
Objevil jste v kroužku nějaké výrazné talenty?
„Například Jakub Svoboda, ten vystudoval umělecky zaměřenou školu a věnuje se práci s dřevem. Dále Honza Preclík, který byl zachycený při řezbě před dvěma lety na titulní straně Orlického týdeníku. Ten se vyučil uměleckým truhlářem, odmaturoval, a protože je nadaný i hudebně, pokračuje ve studiu v tomto směru – v oboru varhany. Hraje i na akordeon a na housle. Truhlařinu dělal prý doma s dědou, bylo vidět, že má nejen nadání, ale byl i zručný. Máme tady i Nikolu Hanušovou, která už má za sebou víc úspěchů. Zúčastnila se v zimě výstavy betlémů v novoměstském muzeu. Ty dělala ještě na základní škole, teď bude ve čtvrťáku na průmyslovce. Je to holka, málokterá u dřeva vydrží. Ale máme také Aničku Šnáblovou, ta je velice šikovná, chodí k nám už čtvrtým rokem, půjde teď už na gympl. Talentovaných dětí máme prostě víc.“
Připravil jste na kurz nějaké jednotné téma práce?
„Úkoly jsou otročina, tady se učíme tvůrčí práci. Všechna díla vytvořená ze dřeva jsou mimořádná a unikátní. Každý dělá podle své fantazie, co si vymyslí a na co stačí, podle toho, jak je v řezbařině pokročilý. Já jen radím. Většinu věcí tady nedokončíme, vezmeme si je na dodělání do kroužku. Pokaždé je to tady super, všechny to baví, a to je pak na práci vidět.“
Dům dětí a mládeže v Dobrušce pořádá výstavy prací vytvořených v kroužku. Při nich dětem pomáháte?
„Se mnou děti jen práci konzultují, odborně jim vedu ruku a radím. Jinak dělají děti všechno samy.“
Máte s kroužky hodně práce, stíháte tvořit něco sám?
„Samozřejmě, například tady mám svatého Petra pro nějakého Petra. Nevím, komu přijde, protože jeho zhotovení mám zprostředkované přes známého. Kromě kroužků a výroby úlů, respektive klátů, mě zaměstnávají hlavně betlémy, ty jsou pro mě stěžejní, ale sem tam stihnu i nějakou roubenku.“
Pokračuje ve vaší práci i syn?
„Tomu moc času nezbývá, občas něco vyřeže. Nevěnuje se tomu soustavně, ještě se má co učit.“
Před dvěma lety jste říkal, že vás láká i malba, už se jí věnujete?
„Ještě ne, letos jsem si dal závazek, že přes zimu už něco zkusím. Ale to jsem asi říkal i předloni. Chci se nejdřív seznámit s plátnem, je to moje velká touha. Úhlem a tužkou jsem už kreslil, ale barvami nikdy. Jsem zaměřený na figurální tvorbu, tak bych chtěl zkusit figuru, kterou ve dřevě a kresbě dělám vlastně od počátku. Jestli mě pak zavede malování někam jinam, to nevím, uvidíme.“
Většinou jsem viděla vaše betlémy s většími figurami, děláte i menší?
„Úplně miniaturní ne, nejméně 15 až 18 centimetrů, menší už ne. U menších se nedá věrohodně ztvárnit výraz obličeje.“
Co se týče materiálu, je snadné ho sehnat?
„Dřevo musí být hlavně vyzrálé. Dnes používají řezbáři i truhláři dřevo vysušené v sušičkách, ale podle mě není tak kvalitní. Lepší je dřevo přírodně vyschlé. Fošna schne pět deset let, kmen deset až dvacet let. Třeba teď řežu zmíněného Petra ze dřeva starého dvacet let. Neustále si musím dopředu chystat dřevo nejen pro sebe, ale i pro své žáky a případné následovníky.“
Je to místní dřevo nebo i nějaké exotické?
„Je všechno z Orlických hor. Dělal jsem teď i z jihoamerického dřeva, ale bylo na dláto hrozně tvrdé. Zkouším však řezat z našeho tvrdého dřeva – třeba ze švestky, to je nádherné dřevo, z hrušně, jabloně, všechna ovocná dřeva jsou nádherná, ale o poznání tvrdší. Třeba i dub je tvrdý, ale také krásný. Záleží rovněž na tom, v jaké fázi řežete. Pokud je dub příliš vyschlý, je to kámen, ale do syrového to jde. Je potřeba udělat alespoň polotovar a postupně dořezávat a nechat dosychat. To se dřív také dělalo.“
