KVASINY – Stojím v kanceláři kvasinského zámku, v kdysi bývalém hostinském pokoji, v němž při svých návštěvách pobýval Karel Janeček, dědeček „našeho hosta“ Karla Janečka.
Po studiu na Reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou Karel Janeček složil státní zkoušku z hudby na Konzervatoři v Praze. Následovala studia v Praze na ČVUT, která ukončil v roce 1953, diplom mu však nebyl udělen na základě rozhodnutí politické komise. Jako syn továrníka Janečka, stojícího u zrodu legendární značky JAWA, byl označen za osobu nepohodlnou a titul mu byl vrácen až v roce 1991, tedy v jeho čtyřiašedesáti letech. O to intenzivněji se věnoval jedné ze svých životních lásek – hudbě.
Velkou část svého života působil jako hudební pedagog, od roku 1969 až dodnes vyučuje hru na housle na Konzervatoři Pavla Josefa Vejvanovského v Kroměříži. Je považován za jedinečného znalce Ševčíkovy houslové metodiky. S řadou svých studentů dosáhl mimořádných úspěchů.
U nás i v cizině si pletou dědečka Karla Janečka s jeho otcem.
„To je pravda. Upřesním tedy – můj dědeček byl František Janeček a můj otec František Karel Janeček. Jako doklad zmatků v jejich identifikaci si přečtěte článek, který vyšel v anglických novinách. Nese název Littlejohn, anglicko-americký adaptér. Český návrhář zbraní František Janeček udělal hodně práce na vývoji kónických hlavní a který uprchl do Anglie. Je tedy míněn můj otec František Karel Janeček, neboť František Janeček zůstal v Praze, kde také roku 1941 zemřel. Navrhl použít jemně kónický adaptér na konec protitankové standardní anglické dvouliberní pušky Ten v kombinaci se speciální wolframovou střelou se stlačitelným vnějším pláštěm umožnil, aby střela dosáhla daleko větší rychlost a průbojnost. Jméno střely bylo dáno podle vynálezce, který musel žít v Anglii pod cizím jménem. Pro sebe i střelu použil jména Littlejohn, v překladu malý Jan, tedy Janeček,“ vysvětlil Karel Janeček.
Střela se osvědčila v bojích v Africe, při osvobozování Itálie i při invazi do Evropy a František Karel Janeček byl za ni byl vyznamenán Podvazkovým řádem. Littlejohn je od roku 1973 vystaven v Canadian War Museum (Kanadském válečném muzeu) v Ottawě vedle expozice kanadského generála McNaughtona, jenž velel kanadským vojákům v Itálii, když se těžce dobývali na východním pobřeží. Nejtěžší bitvu svedli s Němci v Ortoně, kde na kanadské straně byly plně využity všechny Littlejohny.
„Když na konci 20. let nebyl zájem o vojenské výrobky a bylo třeba přejít na výrobu mírových produktů, bylo tu několik možností. Můj dědeček František Janeček měl v té době za sebou již řadu patentů, takže si mohl vybírat. Od dubna 1927 do ledna 1929 bylo těch patentů 11.
V té době dědeček František Janeček přemýšlel o výrobě šicích strojů, jízdních kol – sám byl výborný cyklista – a navíc vynalezl nový způsob rytí do matric gramofonových desek. Jako první totiž použil světelného paprsku při jejich výrobě. Můj otec František Karel Janeček získal v roce 1928 titul inženýra a od roku 1930 se spolu se svým otcem podílel na téměř všech 37 patentech u nás, ale hlavně mimo naši republiku. Posledních šest patentových přihlášek nese datum 15. července,” upřesnil Janeček.
Touhou Františka Karla Janečka však byly motocykly a auta. Dědeček František Janeček svého syna Františka Karla Janečka miloval, a proto mu vyhověl s tím, by se sám o vhodný typ a výrobu postaral.
„Bohužel otec se v té době ještě nevyznal v potřebách trhu a o tom, jak sestavovat smlouvy, neměl ponětí. A tak první výrobek naší firmy i smlouvy s firmou Wanderer byly vyloženě špatné. Proto dědeček František Janeček poslal mého otce do ciziny shánět něco vhodnějšího a navíc vyhotovení smluv si nechal pro sebe. Otec našel vynikajícího konstruktéra a zároveň závodníka, s ním pak dědeček František Janeček uzavřel smlouvu. A pak se to rozjelo – když pak roku 1930 JAWA zahajovala výrobu, bylo 94 % motocyklů, které jezdily na našich silnicích, vyrobeno v cizině. Za pouhé 4 roky tomu bylo přesně naopak – 94 % motocyklů na našich silnicích bylo vyrobeno v ČSR,“ sdělil Karel Janeček.
Dodává, že ani v prvních automobilech, vyrobených v Kvasinách, neměl otec velké štěstí.
„ První typ DKW, který se u nás vyráběl v roce 1933, zpočátku vlastně sestavoval, měl sice velmi dobrou úroveň, ale na naše poměry byl příliš velký a drahý. Mimochodem: DKW znamená Das kleine Wunder, tedy malý div, zázrak. Také v Kvasinách se ale otec velmi rychle poučil a již v roce následujícím přišel na trh s vlastním modelem JAWA 700,” vysvětlil Janeček.
V roce 1934 se JAWA poprvé zúčastnila rychlostního závodu na 1000 mil československých na tehdy nejdůležitější domácí silniční trase Praha-Bratislava, který se jel bez přerušení tam a zpět dvakrát.
„Celkem čtyři cesty dohromady a my tam byli druzí. Pro tentýž závod v roce 1935 postavila JAWA šest nádherných sportovních automobilů JAWA – tři uzavřené a tři coupé o obsahu 750 ccm a vyhrála nejen 1. cenu ve své kategorii s posádkou Kaiser-Kronberger, ale i Cenu prezidenta republiky za nejlepší týmy. Rekord z roku 1934 naše vítězná posádka překonala téměř o dvě a půl hodiny, nu a Cenu prezidenta republiky pak předával už nový prezident Eduard Beneš. Mimochodem, druhý náš vůz řídil závodník Vitvar z Nové Paky. Během závodu však došlo se závodník Kurka zabil a Turek se spolujezdkyní Elou Slavíkovou se těžce zranil,” popsal Karel Janeček.
Proto se jeho otec i dědeček rozhodli nikdy tohoto vítězství nevyužít k reklamě.
„K vozům JAWA 750 ještě vím, že vítězný vůz JAWA 750 měl doktor Egidy, ale na jeho opravu si netroufl. Od něj ho v mimořádně špatném stavu získalo Národní technické muzeum do své sbírky v roce 1992 a nákladem 1 milionu korun ho čtyři roky renovovalo a 15. června 2005, bylo to na den přesně 70 let po startu závodu 1000 mil,“ dodal Karel Janeček.
