Porcinkule v Opočně se začíná připravovat hned po Mikuláši

Josef Machač je nejen zkušeným režisérem Divadelního spolku Opočno Divadlo Kodym a jeho hercem. Úspěšně také organizuje další kulturní a společenské akce, a to nejen v Opočně.

P1400529

Josef Machač.
Foto: Irena Voříšková

 

REGION – Divadelnictví propadl principál Kodymova divadla už před mnoha lety. Režíruje převážně komedie, v posledních letech se pustil i do operet a muzikálů. Nejznámějšími aktivitami Josefa Machače jsou kromě divadla scénář a organizace opočenské Porcinkule a Mikuláše. Obě akce jsou vyhlášené v širokém okolí a těší se obrovskému zájmu návštěvníků. Machač se ale věnuje i dalším programům. V poslední době to byla například organizace Dne obce Dobré. Nejen na to jsme se zeptali Josefa Machače v krátkém rozhovoru.

Jak se podařilo akci v Dobrém zorganizovat, bylo složité pozvat tak známou zpěvačku, jako je Věra Špinarová do malé obce?

„Všechna podobná jednání jsou takzvaně na velmi tenkém ledě. Poslední asi tři čtyři roky je každá mediálně známá osobnost, jako třeba i Věra Špinarová, vytížená na velice dlouhou dobu. Většinou jsou její vystoupení zamluvená zhruba na dva roky předem. Ale protože se v této branži pohybuji už dlouhou dobu a mám mnoho kontaktů blízkých Věře Špinarové, podařilo se ji objednat poměrně narychlo. Stejně tak i další dvě kapely, které v Dobrém hrály a byly jinak zadány na celý rok. Podobné akce se připravují ve velkém předstihu. Na jaře se chystají podzimní akce a naopak. Vždy je to alespoň půl roku dopředu. Velice náročné je zajistit veškeré technické zázemí. Dneska nemůže ozvučit vystoupení kdokoli – je to technicky náročné. Dále se musí zajistit zastřešení pódia, musí být provedeny revize veškerých technických zařízení. Dá to práci, ale pro obec je to událost.“

Když se musí pracovat ve velkém předstihu, to asi jsou přípravy Porcinkule v plném proudu?

„Porcinkule už je prakticky hotová. Letos bude 5. až 7. srpna. Začínáme s přípravou hned po Mikuláši, už se scházíme a snažíme se shánět kapely, které si o Porcinkuli zahrají. Možná si už můžeme trochu vybírat, protože je to tak známá událost, že je o ni mezi kapelami velký zájem. Každý si v Opočně zahraje rád. Ale je to opět organizačně a technicky velice náročná věc. Současně se koná i jarmark, který také organizujeme a vybíráme stánky, aby všechno bylo podle mých představ. Každých čtrnáct dní se se svými spolupracovníky scházím, abychom vše připravili perfektně.“

Co tam uvidíme, můžete to prozradit?


„Budou tam jednak místní kapely, ty které začínají i ty známé. Pátečním hlavním hostem bude Ivan Hlas a Wanastowi Vjecy revival. Co se týká revivalových kapel, pokaždé si je raději dřív poslechnu, protože jsou mezi nimi veliké rozdíly. Snažíme se ale mít většinu kapel originálních. Poslechl jsem si i Ivana Hlase, jeho nové písničky. Návštěvníci se mají na co těšit.

V sobotu přijede pardubická skupina Quo Vadis a Janek Ledecký. Večer malinko přitvrdíme, protože po Ledeckém vystoupí nová kapela Limetal. Vlastně staronová, protože ji tvoří vesměs členové skupiny Citron. Má skutečně říz a moc se na ni těším. Po ní zahraje Iron Madien revival.
Ještě se rozhoduji, kdo vystoupí v neděli, pravděpodobně Pink Floyd revival.“

Jak jste se dostal k divadlu?

„Divadlu se naplno věnuji asi dvacet let, i když mě to k němu táhlo už odmalička. Neměl jsem ale příležitost se k divadelníkům přidat, nebylo kde. Až si mě našel Vladislav Balcar z divadla Šubert v Dobrušce. To byl člověk, kterého jsem si velice vážil, velký sokol. Já jsem v té době také navštěvoval sokolovnu, kam jsem chodil cvičit. Slovo dalo slovo, a už jsem byl na čtené zkoušce a následně pak na jevišti. Pak přišly další zkušenosti a divadelní hry. Po letech hraní v Dobrušce jsem odešel do Opočna a tam jsem zůstal dodnes.“

Máte na divadlo vedle všech svých aktivit čas?

„Když člověk něco organizuje a zařizuje a dělá různé jiné věci, potřebuje nějaký ventil, aby se uvolnil. A to divadlo je. Času moc nezbývá, ale na něj si vždy nějaký najdu.“

Předposlední dubnový den jste měli premiéru nové hry Charleyova teta. Jak vznikala a jak se povedla?

„Jak se povedla, to musí posoudit diváci. Na roli lorda Babberlyho a na tuto hru jsem čekal 15 let, až se sejde ta správná parta lidí.“

Takto známá hra, kde diváci mohou srovnávat výkony s profesionálními herci, se připravuje asi těžce. Je to tak?

„To určitě. To je velice těžké, právě proto jsem ji oddaloval, abych nabral zkušenosti a abych se na ni připravil. Dělat takovou známou hru je velmi choulostivá věc. Neviděl jsem ani originál, protože když se člověku něco zapíše do paměti, má tendenci to napodobovat. Takže je to nastudováno tak, jak jsme to cítili. Navíc se sešla skvělá parta mladých lidí, které jsem potřeboval. Cítil jsem, že nadešla ta pravá chvíle, kdy by se to dalo hrát, a ono to vyšlo. Měli jsme to skutečně za půl roku nastudováno. Hráli jsme to už třikrát v Opočně a jednou v Solnici. V červenci s představením budeme vystupovat na Chlumu u Hradce Králové, v krásném přírodním divadle, a to 21. července. Už jsme tam hráli před rokem Slunce nad řekou.“

Říkáte, že jste měli hru nastudovanou za půl roku, je to běžná doba na přípravu?

„Já se snažím, aby byla. Ale chystám se na ni určitou dobu jako režisér, to také chvíli trvá, třeba rok dva. Pak se udělá čtená zkouška a teprve se rozhoduji, zda se to bude hrát, zda mi všechny hlasy sedí a zní tak, jak bych chtěl. Moje zkušenost s divadlem praví, že pokud se neurčí termín premiéry, práce se může táhnout i rok. Pevný termín lidi inspiruje a nutí je přidat. Režisér se pak nemusí rozčilovat.“

Jste přísný režisér?

„Na to musí odpovědět herci. Ale snažím se s nimi jednat tak, aby neměli trauma, snažím se předehrávat, aby věděli, o co mi jde. Nechci zavádět nějaký diktátorský režim, chci, aby měli herci příjemný pocit i ze zkoušek. Aby odcházeli ze zkoušky vesele a neměli dojem, že jim to nejde, že už to raději vzdají. Nejsou to profesionálové, nestojí u mě v řadě na castingu, neplatím je, nejde jim o peníze, ale nechtějí si nechat zbytečně vynadat. Na druhé straně je potřeba, aby nechyběl respekt.“

Mají lidi zájem hrát divadlo?

„Za těch více než dvacet let, co to dělám, se mnoho věcí změnilo. Dříve třeba s námi sedělo na zkoušce pět šest lidí navíc, kteří čekali, zda se nějaká role uvolní, aby mohli hrát. Lidi měli víc času, ať studenti, tak i pracující. Mladé lidi divadlo baví, ale každý je v dnešní době příliš zaneprázdněný.“

Připravujete už nějakou další divadelní hru? Nebo ji máte alespoň takzvaně v hlavě?

„To je otázka, kterou mi dává spousta lidí hned po premiéře. Já ji nemám moc rád. Když něco udělám, tak se z toho chci radovat a nasávat energii pro další práci. My teď aktuálně hrajeme dvě hry, to je Čertův švagr od Miloně Čepelky a Charleyova teta. Slunce nad řekou jsme ukončili kvůli zdravotním problémům některých herců. Ještě máme připraveny krátké pohádky pro děti. Červenou karkulku možná děti uvidí už o Porcinkuli. Jsou to improvizace, ale velice krásné, spousta věcí se tam vymýšlí. V hlavě mám uloženou ještě jednu komedii, ale zatím tam zůstane, než nastane její čas. Rozehrávat další hru by bylo velmi náročné, nemohl bych se naplno věnovat tomu, co teď právě děláme, to je zmíněný Čertův švagr a Charleyova teta.“

Spolupracujete ještě s dcerou Eliškou?

„Dělal jsem představení s muzikálovými zpěváky z konzervatoře, to bylo velice náročné, ale výsledek – Vánoce s muzikálem – byl podle mě skvělý a stál za to. Pak jsem s Ellou, teda s Eliškou, dělal samostatné vánoční koncerty. Teď sice vánoční koncert připravuji, ale Eliška skončila konzervatoř v Praze a studuje v Brně. V ostravském divadle Jiřího Myrona zpívá v muzikále Jesus Christ Superstar, má tak velmi málo času. Manažeruji ale její kapelu Ella, takže spolupráce s ní přetrvává, a to mě baví. Produkuji její koncerty. Mám svoji produkci JMC production, produkuji divadla, dělám scénáře. Setkám se se spoustou mladých lidí, kteří krásně zpívají, ale nemají to jednoduché. V českém showbyznysu se dneska těžko prosazuje.“

Eliška je se svou kariérou spokojená?

„Určitě, zpívání miluje a od patnácti let ho studuje. Teď je ale na Moravě, zpívá spíš tam. Jestli se to podaří zorganizovat, mohli bychom ji tady vidět na Vánočním koncertě.“
Po Porcinkuli budete chystat Mikuláše v Opočně?
„Toho dělám už teď. Připravuji ho zase trochu jinak, aby si přišli na své malí i dospělí.“

Na čem ještě děláte?

„Aktuálně chystám Anenskou pouť v Rokytnici se šermíři, pro které jsem dělal scénář. Tak jim tam budu trošičku asistovat. To bude 22. července. Samozřejmě, šermíři mě přemlouvají, abych s nimi zkusil i šermovat. To by se mi moc líbilo, ale vzhledem k tomu, že dělám westernové věci, jezdím na koni na Potštejně, už nemám na nic dalšího čas. Je to těžké, zdvihnout meč a šermovat. Musel bych trénovat. Ale nechci si přibírat další aktivity, raději budu dělat to, co už umím, a chci to zlepšovat.
Volný čas musím také věnovat rodině, mám úžasnou ženu, bez které bych nemohl dělat to, co dělám. A mám ještě tříletou dceru Aničku, kterou nechci ošidit o čas. Všechno rychle uteče, Eliška vyrostla také velice rychle. Jsem ale rád, že si stále rozumíme, že si mě vybrala ke spolupráci. Je to také asi moje zásluha, že se věnuje zpěvu a muzikálu, od malička byla při akcích se mnou. Začínala jako malá při Mikuláši, hrála v několika divadelních představeních, neustále mě viděla na jevišti. To jí ani nic jiného nezbývalo, než aby si vybrala tuto profesi. Důležité ale je dělat něco, z čeho má člověk radost, a to platí nejen pro mě a Elišku, ale měli by to tak mít všichni.“

Čtenářská diskuze