Podmalby na skle vystavuje umělkyně ze Šedivin

Zajímavou techniku přivezla do Orlických hor ze Slovenska

NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ – Kromě výstavy betlémů, je v novoměstském muzeu také k vidění prezentace podmaleb na skle, kterou připravila také známá malířka žijící v Orlických horách – Janka Schmidtová ze Šedivin. Obě výstavy jsou k vidění do 2. února.

Janka Schmidtová, která vystavovala například předloni v Dobrušce, pochází ze slavného slovenského rodu Krónerů, její matka, která ji do tajů podmalby zasvětila, byla sestrou herce Josefa Krónera.

Janka  Schmidtová  oživila téměř zapomenutou techniku malby, kterou si přivydělávali naši předkové v horských vesničkách ve sklářských oblastech. Svou zálibu – podmalbu na sklo – si přivezla do Orlických hor, kde žije více než  30 let, ze Slovenska. Paradoxně jsou shodou okolností Orlické hory jedno z míst, ve kterém toto lidové umění ve sklářských hutích vznikalo. Autorka získala za svou práci ocenění za lidovou tvorbu v oboru podmalby na sklo „Zlatý kolovrat“ v roce 2004 Hradci Králové a medaili betlemářům „Tvůrcům podorlických betlemů“ na tradiční vánoční výstavě betlémů v Rychnově nad Kněžnou. Věnuje se také tvorbě malovaných rodokmenů – rodostromů.

Základním rozdílem oproti malbě na papír nebo plátno je, že na sklo malujeme z jedné strany a na výsledný obrázek se díváme z druhé strany. Proto se tento způsob nazývá „podmalba na skle“. Postup malby je opačný, nejprve malujeme detaily a postupně je překrýváme a pozadí malujeme jako poslední. Lidová malba používala jako podklad tabulky skla, které se používalo na zasklívání oken. Na sklo se malovalo temperovými barvami ředitelnými vodou. Barevný pigment se roztíral a míchal se s pojivem a vodou. Štětcem se kreslily nejdříve obrysové čáry postav, ornamentů a budov černou, hnědou nebo červenou barvou a na jednotlivé plochy ohraničené linkou se po zaschnutí nanášely příslušné barvy, většinou v čistých nemíchaných tónech. Plochy byly většinou bez stínování, oděvy byly členěné šrafováním jinou barvou. Dnes je postup obdobný, jen všechny pomůcky je možné koupit v obchodě.

Malba na sklo temperovou barvou ředitelnou vodou se označuje jako malba za studena. Jejím protikladem je malba na sklo speciálními barvami, které se po zaschnutí vypalují. Tyto malby známe z oken gotických katedrál nebo ze starých malovaných sklenic. Obrázky malované na skle nejlépe vyniknou v jednoduchých dřevěných rámečcích natřených barvou nepřekrývající strukturu dřeva.

Prvními výrobci lidových podmaleb v Čechách byli pravděpodobně profesionální skláři, kteří pro tuto činnost používali levné kazové tabulové sklo. Proto jsou nejvýznamnější oblasti malby na skle shodné s regiony, kde byly provozovány sklářské hutě. Jsou to oblasti pohraničních horských lesů – Šumava, Jizerské hory, Krkonoše, Slezsko, Orlické hory – v Orlických horách byla dílna s výrobou obrázků na skle v Deštném a v Králíkách. Zdejší tvorba byla ovlivněna tvorbou v českém a sousedním polském Slezsku a dílnami v Kladsku. Jde o období od konce druhé třetiny 18. století do konce 19. století. Tematika téměř všech lidových podmaleb vychází z náboženských motivů.

Kdo má zájem se s podmalbou na skle a pracemi Janky Smidtové blíže seznámit, má  možnost v novoměstském muzeu do 2. února.

Text a foto: Irena Voříšková

Čtenářská diskuze