Pestrá krajina má své kouzlo, musíme ale také vyrobit dostatek potravin

REGION – O problematice zemědělství nejenom v našem regionu si Orlický týdeník popovídal se dvěma představiteli Okresní agrární komory.

cows-1357868

Rychnovsko má stále solidní poměr živočišné výroby. Dříve to ale bývalo mnohem lepší.
Foto: Michal Sedláček

Zemědělství je nedílnou součástí lidstva už tisíce let. Je tak logicky častým předmětem nejrůznějších hovorů, každý k němu má co říci. Také proto si Orlický týdeník vybral několik aktuálních témat, na která se informoval u dvou regionálních odborníků – ředitele Okresní agrární komory v Rychnově nad Kněžnou Jaroslava Grunda a předsedy Okresní agrární komory v Rychnově nad Kněžnou Pavla Tichého, který je navíc předsedou představenstva Farmy Tichý a spol. a.s. v Záměli. Oba dva mají široké znalosti z tradiční zemědělské oblasti, kterou Rychnovsko bezesporu je.

Během posledních třiceti let doznalo české zemědělství celé řady změn. Jednou z převažujících tendencí byla snaha o rozbití velkých podniků. Jak se na to díváte?
Pavel Tichý (dále jen T): „Po revoluci byl podle mě nastaven špatný směr. Skutečně jsme mohli pozorovat snahu o rozbití velkých podniků. Bohužel se ale už neřeklo, co všechno je má nahradit. Chyběla koncepce a to je naneštěstí znát do dnešním dnů. V rámci Evropské unie máme velikost podniků sice spolu se Slovenskem a bývalých východním Německém skutečně největší, ale velké a malé podniky mohou fungovat vedle sebe.“

Jaroslav Grund (dále jen G): „Já bych se hlavně zeptal, co to vlastně je rodinná farma, o které se v posledních letech tolik mluví? Může mít 10 ha, ale také 2000 ha, je to různé. Poptávku po zemědělských produktech ale ve větší míře logicky uspokojují velké podniky. Malé farmy jsou jenom doplňkem. Žádaným, ale s omezenou působností.“

Vedle velikosti podniků se hodně mluví i o velikosti polí. Česká republika je známá rozsáhlými celky. Nebylo by lepší tyto celky rozdělit na menší?
G: „Nic se nesmí přehánět. Samozřejmě, když se vytvoří až příliš velké celky polí, tak to také není dobře. Obecně ale můžeme říct, že velké polní celky jsou předností České republiky. Když se například podíváme, jaká zemědělská technika se po světě vyrábí, tak je zřejmé, že je dělaná právě na velké celky. Některé z těchto strojů by se na malých políčkách ani neotočily. Pestrá a členěná krajina má jistě své kouzlo, ale to je pouze jedna stránka věci. Musíme také myslet na to, že je potřeba vyrobit potraviny v takovém množství, aby dokázaly uživit stále se zvětšující světovou populaci.“

T: „V současné době se zemědělcům nařizuje, že by měly být plodiny pěstovány pouze na 30 ha půdy. To se ale úplně netýká našeho regionu, protože u nás takto velké celky téměř nemáme. Za opravdu velkými lány bychom museli jet například do Polabí nebo na Hanou. V podhůří Orlických hor jsou i díky živočišné výrobě pestré osevní postupy, což je také jedna ze zbraní proti erozi půdy. Když je na poli například čtyři roky vojtěška, tak je o půdu postaráno a přitom se navíc ještě zúrodňuje.“

A co řepka? To je také velké téma, které se opakovaně vrací každý rok.
G: „Řepka je vynikající plodina, která zlepšuje půdu a zadržuje vodu. Seje se na podzim a je jedenáct měsíců na poli, díky čemuž bojuje proti erozi. Je faktem, že se jedná o intenzivní plodinu a musí mít chemickou ochranu a musí se hnojit. To jsou věci, které ji škodí mezi lidmi na pověsti. Někteří lidé proti řepce hodně bojují, ale když ji nebudeme pěstovat, tak o to více se bude dovážet kokosový olej a kvůli tomu se budou stále více pálit a kácet deštné pralesy. Ty jsou ale přitom velmi důležité pro celkové světové klima.“

Kolem řepky se dost různí procenta plochy, na kterých se pěstuje. Jak je to ve skutečnosti?
T: „Čísla za minulý rok mluví o cca 380 tisících ha v celé České republice, což je přibližně 15 % celkové orné půdy ČR. Každý rok se plocha řepky mění, ale přes 20 % to nikdy nejde. Zemědělci by měli, co se řepky týče, osevní postup v ideálním případě nastavit tak, aby se sela po šesti letech. V Královéhradeckém kraji byla řepka loni na 22 000 ha z celkových cca 100 tis ha obilovin a olejnin. Nijak tedy nevybočujeme.“

G: „Další věcí je, že řepka je žlutá a bije do očí. Také proto si ji lidé tolik všímají. Někdo si řepku navíc ještě plete s hořčicí, která má stejnou barvu. Řepka je prostě jedna z nejdůležitějších plodin v osevním postupu. Musí se ale dodržovat vše, co se má. Každý zemědělec samozřejmě musí přihlédnout i k ekonomické výhodnosti dané plodiny. Zajímavé navíc je, že třeba v sousedním Německu mají poměr pěstovaní řepky větší než u nás a dokonce zde používají i mnohem více chemických prostředků a hnojiv.“

Přejděme k poslednímu tématu – dotační politika Evropské unie pro zemědělce. Jak se na ni díváte?
G: „Za mě to je jasné, kdyby nebyly žádné dotace, tak to je naprosto ideální stav. Pomocí zemědělských dotací získala původní patnáctka členů Evropské unie velký materiálový náskok (lepší stroje, apod. – pozn. redakce) a noví členové při vyjednávání podmínek před vstupem do EU (rok 2004) dostali pouze čtvrtinu úrovně těchto dotací. Každopádně nám to ale pomohlo. Skutečný problém je ale jinde, jsou jím národní dotace. Zatímco evropské dotace jsou pod kontrolou, tak nemáme vůbec přehled o tom, jak probíhají národní dotace v jednotlivých státech, například v Polsku. Tam mají zcela evidentně velké úlevy, které jim velice pomáhají při konkurenčním boji v rámci trhu. Právě proto by bylo nejlepší, kdyby dotace nebyly žádné, ale to se bohužel nikdy nestane.“

T: „Ano, to se nestane, protože dotace v rámci potravin zajišťují sociální smír. Bohužel ale také obrovsky nabourávají zemědělský trh. Díky dotacím se v rámci Evropy totiž dováží produkty, které by se jinak vůbec nedovážely. Za všechny jmenujme třeba plodiny z jižních zemí. Zemědělská politika byla prostě takto nastavena. Trh donutil české zemědělce omezit výrobu určitých plodin, u kterých byl politický zájem na tom, že se dovezou. Patří mezi ně třeba brambory. Ony se skutečně bez větších problémů dováží, ale když se potom zdraží, tak se lidé hněvají právě na české zemědělce, kteří za to ale vůbec nemohou. Třeba Orlické hory byly bramborářskou oblastí a teď se tady brambory nepěstují skoro vůbec. Trpí i zelináři nebo ovocnáři, protože konkurence z Polska nebo jižních zemí je prostě levnější.“

Pokračování příště

Čtenářská diskuze