Pavel Hejčl: „Být mezi mladými je fajn“

V okresních soutěžích bylo a i v současné době je k vidění mnoho fotbalistů, kteří by dnes už mohli v klidu sedět v roli diváků okolo hřiště a radit hráčům, jak že to mají hrát. Jenže ani vyšší věk jim nebrání k tomu, aby se poměřovali s o generaci mladšími soupeři.

KOSTELECKÁ LHOTA – Jedním z nich byl donedávna také brankář Kostelecké Lhoty Pavel Hejčl. Uplynulá sezona však byla jeho poslední v aktivní kariéře. Kopačky na hřebík symbolicky pověsil v zápase proti Vamberku, kde také působil. „Stanu se divákem a fanouškem,“ říká o své po aktivní kariéře PAVEL HEJČL.

 

Pavel Hejčl se synem.

Pavel Hejčl se synem.

 

Pavle, v zápase proti Vamberku jsi ukončil svoji dlouho kariéru. Bylo to dopředu zvažované nebo náhlé rozhodnutí?

Ano, bylo to plánované delší dobu, a že jsem vydržel třicet let v dospělém fotbale, mě těší. Jsem rád, že máme ve Lhotě post brankáře vyřešen a „mladíci“ Mára s Honzou svojí kvalitou pomohou.

Snem každého fotbalisty je, aby aspoň jednou nastoupil v jednom týmu se svým synem, což se tobě povedlo…

Syn přišel do Lhoty před třemi roky z Kostelce a jsem rád, že jsme spolu mohli odehrát řadu utkání. Je to odměna každého otce. Lhota je na toto specifická, v nedávné době se to již povedlo klukům Jakubcovým, Faltysovým, Málkovým a Andrýsovým.

Ale syn se nepotatil. Místo v brance hraje v poli. Nezkoušel to jako malý v brance?

Chtěl jsem spíše, aby hrál a získal návyky fotbalu. Vždyť já jsem se postavil mezi tyče nastálo až ve 14 letech a zkušenosti ze hry se mi pak hodily v chytání.

Pojďme si projít tvoji kariéru. Kterými kluby jsi prošel?

Jsem lhotecký patriot, takže i když nějaké nabídky byly, tak většinu kariéry jsem strávil ve Lhotě. Nejzajímavější nabídky byly ze 4. ligy (divize), ale odolal jsem. V dorostu jsem byl chvíli v Doudlebách a v dospělých ve Vamberku.

Jakou nejvyšší soutěž jsi okusil?     

Východočeskou I.A třídu ve Vamberku.

Když bys měl zavzpomínat na některé bývalé spoluhráče. Dotáhl to někdo z nich hodně daleko?

Spoluhráčů za tu dobu bylo mnoho, několik z nich to dotáhlo do 3. ligy. Na začátku mezi dospělými byl pro mě zážitek hrát s Karlem Pražákem nebo Zdeňkem Hamplem. Později s Jirkou Martincem, Pavlem Potužníkem nebo Martinem Václavíkem. No a v posledních letech měli můj obdiv starší hráči, na kterých bylo vidět, jak ten fotbal mají rádi. Zde bych jmenoval Jardu Pavlíčka nebo Přemka Jelínka.

Každý fotbalista si pamatuje na svého prvního trenéra. Je to i tvůj příklad?

Prvním trenérem, který mě zasvěcoval do tajů fotbalu, byl Petr Jakubec starší. Bylo mi 7 let, když jsem společně s bratrem Jirkou začínal. Všichni tři jsme se později také sešli v jednom mužstvu jako spoluhráči.

Který další trenér nebo trenéři utkvěli v paměti a hodně ti dali nejen do fotbalové kariéry, ale i do života?

Prvně bych zmínil mého dědu, který nás odmalička vedl k fotbalu a do sklonku svého života byl u všech našich utkání. Zlomovými trenéry byli Ladislav Benák a Karel Pražák. Rád také vzpomenu na Zdeňka Hampla – Džézu, Láďu Koleše, Vaška Tyče a Míru Kopeckého. Trenérská činnost je náročná, a všem, kteří mě vedli, děkuji a nesmírně si jich vážím.

V Kostelecké Lhotě jsi patřil mezi nejstarší hráče. Jak ses cítil mezi mladými spoluhráči?

Lhota byla specifická v tom, že sázela spíše na starší hráče, protože neměla svoji mládež. Až během posledních tří let dochází k omlazování kádru, což je dobře. Je fakt, že poslední sezonu jsem patřil ke zkušeným spolu s Milošem Andrýsem a Davidem Rešlem. Být mezi mladými je fajn už kvůli energii, euforii a nadšení, které mají.

Jsou mladí jiní a v čem, než byla vaše generace?

Už od nepaměti se říkalo: Co z té mládeže bude, co z nich vyroste?! My dnes žijeme v době, kdy jde všechno rychleji dopředu. Mladí, myslím, nejsou až tak jiní jako dříve.

Tvůj fotbalový vzor a oblíbený klub?

Vzorů jsem měl více, jen namátkou Petr Kouba a později Jarda Blažek, ze zahraničí Peter Schmeichel. A komu fandím? Samozřejmě dobrému fotbalu.

V civilu jsi učitel. Máš některého žáka – fotbalistu, kterého jsi učil?

Mnoho kluků, které jsem učil, mi dělá radost na zeleném trávníku. Krýt záda těm klukům, byla by čest. Jen zmíním některé: Chochola, Řehák, Šrámek, Pinkas, Šnábl, Kopsa, Lux, Hanel a mnoho dalších.

Sokol Kostelecká Lhota.

Sokol Kostelecká Lhota.

V Kostelecké Lhotě jsi kariéru skončil. Zůstaneš u fotbalu a v klubu v jiné roli?

Stanu se divákem a fanouškem. V klubu jsem již několik let ve výboru TJ.

Nebude ti chybět fotbal, tréninky a emoce v zápasech?

Bude mi chybět aktivní odreagování a možnost potkávat se s kamarády.

Co tě kromě fotbalu baví a jaké máš koníčky?

Baví mě rodina a těším se z každého úspěchu jejího člena. Rodina je pro mě na prvním místě, za tu bych nevyměnil nic a právě moje rodina je pro mě můj největší odpočinek. Relaxuji také prací, aktivním pohybem nebo knihou. Poslední dobou jsem si oblíbil běhání na delší vzdálenosti.

Je něco co ti fotbal dal a naopak vzal?

Naučil mě disciplíně, spolupráci a toleranci v zájmu mužstva. Také se radovat, snášet neúspěch a překonávat překážky. Ukázal mi nanečisto, jak to vlastně funguje v reálném životě. Ale na druhé straně jsem měl také úrazy, které k fotbalu patří.

Jak prožiješ dovolenou a kam se chystáš?

Najdeme termín a vyrazíme. Budeme poznávat krásy naší vlasti.

A co nějaké rady pro začínající brankáře?

Těch je samozřejmě spousty, ale asi hlavně tréninková vůle a nevzdávat se po prvních menších neúspěších. A v dnešní době hlavně hodně vyrůst, samozřejmě do výšky. (směje se) 

Čtenářská diskuze