Ohrozí poldr v Mělčanech populaci vranek a mihulí?

MĚLČANY – Orlický týdeník se vrací k veřejnému ústnímu projednávání ve věci umístění stavby suché retenční nádrže v Mělčanech. Přínášíme vám vyjádření předsedy místní rybářské organizace v Opočně Pavla Marka, který celou kauzu sleduje.

Znám prostředí, ve kterém vranky a mihule žijí a dovedu si představit, co by bylo pro tyto živočichy překonatelné a co ne. Z různých zdrojů vím, že vranka a mihule obývá Zlatý potok, nebo jak to nazývají vodohospodáři Dědinu, jako takzvaný reofilní – původní druh. Již v polovině minulého století toto doložil pracovník muzea Východních Čech pan Lohniský ve svém výzkumu. Oba dva druhy se vyskytovaly v pro ně přijatelném prostředí. To znamená proudná a chladná voda bohatá na kyslík. Prakticky to znamená rozšíření zhruba od Dobrušky až po pramenné části, ale s takovým spádem, aby ho mohly překonat. Mihule byla chráněná, co pamatuji, ale vranka se dostala na seznam chráněných živočichů někdy okolo roku 1995, přesně nevím. Od té doby početnost obou druhů ve Zlatém potoce začala stoupat. To potvrdil i výzkum Východočeského muzea Hradec Králové v roce 2008-9kdy byla zjištěna početnost u vranky na 3000 kusů na říční kilometr. Tím byla potvrzena lokalita s jednou z největších populací vranky v České republice. Charakter toku Zlatého potoka je v úseku Dobruška – Skalka charakterizován jako pstruhové pásmo s dominantním druhem pstruhem potočním.

Od Skalky přes Masty pod obec Dobré lze také hovořit o pstruhovém pásmu, ale zde je větší spád a vyskytuje se zde méně hlubších tůní. Hlavně dospělí pstruzi nemají možnost si najít dostatečně velké úkryty, které jim hlubší tůně s klidnější vodou poskytují. Vrankám to ale vůbec nevadí, ba naopak. Kamenité dno nabízí vrankám nepřeberné množství úkrytů. Je potřeba si uvědomit, že dospělá vranka měří okolo 12cm a žije skrytým způsobem pod kameny.

Hráz poldru Mělčany by měla podle mého odhadu ležet v údolí s relativně malým spádem, možná 1 metr na 150 metrů. Rybí přechody se vytvářejí hlavně u jezů, kde musí překonat převýšení mnohdy 2 metry i více. Délka takového přechodu závisí na okolních podmínkách, ale asi by nebyl delší než 30 metrů. Pokud je mi známo, poldr by měl být totálně suchý, takže nepřipadá v úvahu žádné, byť minimální zadržení vody v poldru  – jako třeba poldr v Hrošce nebo v Trnově. Potom by byl průchod hrázovým tělesem pravděpodobně jen jako betonové dno. Když projekt počítá s rybím přechodem, tak by vlastně stačilo jen položit do dna na  husto větší kameny a vranka by takovou překážku hravě překonala. Takovou realizaci si dovedu celkem lehce představit a ani pro investora by to neměl být problém zrealizovat. Proto trochu nechápu, co Martin Hanousek zase zamýšlí.

Nakonec ještě jedno zamyšlení nad Martinem Hanouskem, AOPK a jemu spřátelenou organizací Jaro Jaroměř. V době, kdy úřady přišly, a ne poprvé, s nápadem postavit nádrž Mělčany, začaly snahy ekoaktivistů bojujících proti stavbě. Věc, která zapříčinila, že se vše realizuje až v těchto měsících, bylo vyhlášení evropsky významné lokality Natura 2000 – tok Dědiny. Hranice rezervace jsou od mostu obchvatu Dobrušky po most v obci Podbřezí – Skalka. Jenže mihule a vranky žijí i v toku přes město Dobruška a běžně jsou k vidění bystrým okem pozorovatele i v Mastech a výše po toku. Proč tedy nedošlo k vyhlášení na celém toku? Působí to nejen na mě jako účelová akce, která měla oddálit nebo zrušit stavbu nádrže nebo poldru. Jak jako daňový poplatník mohu souhlasit s takovým postupem? Jsem rodákem z obce Chábory, která byla silně zasažena povodní v roce 1998. I moji rodiče měli na našich pozemcích a v domech 1, 5 metrů vody. Moc dobře rozumím nesouhlasným projevům lidí z Mělčan, Dobrušky, Pulic, Pohoří a dalším obcím po proudu, kteří díky nějakým rádoby odborníkům na ekologii mají dál žít ve strachu při pohledu na meteorologický radar, hlásící přívalové deště.

Je mi 41 let, od svých 10 let jsem rybář a se Zlatým potokem jsem „spojen pupeční šňůrou“. Rád chodím lovit pstruhy právě sem, je tady pěkně. Myslím si, že o toku zlatého potoka mezi Dobruškou a Skalkou vím hodně. Od půlky dubna do konce srpna jsem na „pstruhách“ právě zde v průměru 30x. Vím kde je jaká tůň a co je v ní, kde hnízdí ledňáček, kde se v květnu třou mihule,… I mě by bylo líto, kdyby to vše zaniklo, nebo občasnými zátopami v poldru bylo devastováno. Ochrana životů a majetku je ale přednější. Jsem realista.

Pavel Marek, předseda MOČRS Opočno

Čtenářská diskuze