RYCHNOV N. K. – V neděli uplynulo sto let od bitvy u Zborova, během které se v I. světové válce poprvé výrazně projevily československé legie na východní frontě.
Karel Vašátko na obrazu od Vincence Beneše.
Foto: Archiv autora
Kdysi to byla Panská ulice, od roku 1933 a těsně po 2. světové válce pak pplk. Vašátka, za komunismu přejmenovaná na Fučíkovu a po revoluci 1989 opět Panská. Tato ulice nesla jméno Vašátkova na památku ruského legionáře pplk. Karla Vašátka (*1882 Litohrady, od roku 1981 místní část Rychnova nad Kněžnou, †1919 Čeljabinsk), který v bitvě u Zborova 2. července 1917 vedl do boje skupinu granátníků. Roku 1933 byly jeho pozůstatky spolu s ostatky plukovníka Josefa Švece (po něm byla v Rychnově pojmenována spojnice Panské a Kolowratské ulice, nyní Hradební) převezeny z Ruska do Prahy a uloženy v Památníku osvobození na Vítkově. Začátkem 2. světové války byly Vašátkovy ostatky pohřbeny v Solnici). V Litohradech mu byla v roce 1922 odhalena pamětní deska, roku 1939 byla ale sejmuta, ukryta v zemi na zahrádce statku a jeho ostatky byly tajně převezeny z Prahy na solnický hřbitov. Přes německý zákaz se uložení ostatků zúčastnilo tisíc lidí. Po válce, roku 1946 při druhém odhalení Vašátkovy pamětní desky byl pod ni umístěn lipový věnec z tepané mědi, který zdobil jeho hrob v Čeljabinsku.
Nedá mně to, abych nevzpomněl jeho bratra Václava Vašátka (1891 – 1966), v bitvě u Zborova také zraněného. Protože od jara 1918 byla nepřítelem čs. legionářů rakouská a německá armáda, ale i jednotky Rudé armády, Václav vedl u města Samara oddíl granátníků a dobyl významný strategický uzel. V červnu byl v bojích s Rudou armádou zasažen do hlavy a oslepl na pravé oko. Poté byl poslán do Vladivostoku připravovat evakuaci do vlasti. Ještě předtím byl účasten operace svého bratra Karla, kterou provedl český lékař. Byla to operace dočasná, po návratu domů měla být do otevřené lebky vsazena zlatá nebo platinová destička. Zatím chránil Vašátkovu hlavu jen silný obvaz, pod nímž bylo vidět otvorem v lebce blánu s pulzujícím mozkem. Takto žil Karel Vašátko rok a půl s tím, že jakýkoliv úder do hlavy může jeho život ukončit, přesto se stále neúnavně věnoval organizátorské práci v čs. armádním sboru na Sibiři. Aby se mohl účastnit bojů proti bolševikům i osobně, rozhodl se pro riskantní operaci lebky. Přestože zpráva o jeho smrti zastihla jeho bývalou rotu, nesoucí od bitvy u Zborova stále Vašátkovo jméno, daleko na východě, v Petropavlovsku, legionáři překonali vzdálenost 500 km, aby se zúčastnili pohřbu v Čejlabinsku.
Václav se pak z války vrátil v hodnosti kapitána, roku 1939 byl propuštěn z armády a za odbojovou činnost skončil v koncentračním táboře Gross Rosen. Od roku 1945 byl velitelem divize v Plzni, ale už v dubnu 1948 byl penzionován, protože nepřijal únorový převrat. Přestěhoval se do Dolného Kubína, odkud pocházela jeho žena Mária (dcera významného slovenského spisovatele Ladislava Nádašiho-Jégé), kde žil s nepatrnou penzí a kde je i pochován.
Vašátkovo jméno připomínala nejen litohradská, ale také rychnovská pamětní deska. Mezi balkonem a prvním oknem tzv. ředitelské vily rychnovského gymnázia je větší plocha a právě zde bývala umístěna. Upozorňovala kolemjdoucí, že studentem této školy byl v letech 1894 až 1902 legendární legionář pplk. Karla Vašátko, hrdina bitvy u Zborova. Víme, že deska Karlu Vašátkovi byla slavnostně odhalena rychnovskou jednotou Československé obce legionářské v červenci 1937 u příležitosti oslav 20. výročí bitvy u Zborova a že místní knihkupec Karel Rathouský tuto událost dokonce zdokumentoval kratinkým filmkem, který se naštěstí jako zázrakem zachoval.
V kronice města čteme, že za ředitele školy přijal desku v ochranu profesor Václav Hejn se stručným doslovem, ve kterém ujistil, že správa ústavu a profesorský sbor chce desky ochrániti pro příští studentské generace jako trvalý památník vlasteneckých povinností. Ale deska už tam není a nikdo neví, kde je.
Válečné události dodnes připomíná jiný památník. Naproti gymnáziu v sadech Legií je Pomník obětem válek, odhalený roku 1930. I ten měl svůj osud. Roku 1940 z něj byla odstraněna socha legionáře se lvem. Pak ležela zapomenutá vzadu na dvoře za radnicí na Starém náměstí, odtud si ji odvezl roku 1985 na chalupu v Orlických horách jeden Rychnovák. Na jaře 1990 ji vrátil na původní místo do sadů Legií.
16. října 2001 byla do tohoto pomníku uložena prsť z jednoho ze hřbitovů ve Velké Británii, kde jsou pochováni českoslovenští letci z 2. světové války v anglických službách. Prsť z Brookwoodu ve skleněné zabroušené dóze s českým státním znakem vložil starosta města Jiří Rokl z iniciativy příslušníků bývalých PTP do zvláštní schránky. Symbolicky tak bylo připomenuto u příležitosti blížícího se 83. výročí vzniku Československa hrdinství našich vojáků v britském letectvu, v němž z rychnovského okresu sloužilo 24 mužů. Mezi nimi i Jan Smolík z Pohoří u Dobrušky, otec známého cyklisty, a Alois Vašátko, sestřelený nad kanálem La Manche, jehož portrét v letecké kukle R.A.F. byl vyobrazen na československé známce.
JOSEF KRÁM
