K TOMU, CO ZNÁTE Z POLÁČKOVA BYLO NÁS PĚT
A ŠKOLU MÁME PĚKNOU NOVOU A MY MÁME TAKTÉŢ PANA UČITELE VESELÍKA, ON NOSÍ ZLATÉ BREJLE A O PŘESTÁVCE JÍ HOUSKU A ČTE SI V KNÍŢCE, A KDYŢ VIDÍ NEZDOBU, TAK ULOŢÍ TREST, JEMU JE TO FUK. O PŘESTÁVCE BÝVÁME NA DVOŘE A NĚKTEŘÍ ŢÁCI DĚSNĚ ŘVOU A JÁ TAKTÉŢ. NA TOM DVOŘE NÁS JEDNOU VYFOTOGRAFOVAL PAN POTŮČEK, CO SE DOBŘE UČÍ A DÁVAJÍ POZOR, TI SEDĚLI V PRVNÍ ŘADĚ, PAN UČITEL SEDĚL UPROSTŘED A PŘESPOLNÍ ZAJÍCI STÁLI A KOUKALI SE. JÁ MÁM TU
PODOBENKU ZARÁMOVANOU A VISÍ NAD POHOVKOU, CO SI NA NI NESMÍ NIKDO SEDNOUT, JENOM TETA ANDĚLA, CO PO NÍ BUDEME DĚDIT. KDYŽ NAŠE MAMINKA TEN OBRÁZEK UVIDĚLA, TAK SE SMÁLA, ŢE MÁM NA HLAVĚ ŠEŠULKU JAKO PAPOUŠEK, A ŘÍKALA, ŢE JEDNOU BUDU MÍT PĚKNOU PAMÁTKU. TATÍNEK BRUČEL, ŢE SE ZA HLOUPOSTI VYHAZUJÍ PENÍZE A ŢE TO NEBUDE TRPĚT. NEŢ NÁM PAN UČITEL ROZDAL VYSVĚDČENÍ, TAK NÁS NAPOMENUL, ABYSME ANI O PRÁZDNINÁCH NEZAPOMNĚLI, ŢE JSME SYNOVÉ VLASTI, PROČEŢ ABYCHOM ANI O PRÁZDNINÁCH NESLOŢILI RUCE V KLÍN A DOMA POMÁHALI. ABYSME ŠLI PŘÍKLADEM NAPŘED A NEDĚLALI HANBU NAŠÍ ŠKOLE. ABYSME ZDRAVILI DOSPĚLÉ A NEJEDLI NEZRALÉ OVOCE, COŢ JE ZLÝCH NEMOCÍ PŮVODCE, A NELÁMALI VĚTVE, PONĚVADŢ JE TO PŘÍRODA. ABYSME DBALI ČISTOTY TĚLA A NEMYSLILI SI, ŢE KDYŢ JSOU PRÁZDNINY, ŢE MŮŢEME CHODIT JAKO ČUŇATA, PROČEŢ ABYSME SE VZDĚLÁVALI ČETBOU. O. K.
ALE KDO BYL PAN UČITEL VESELÍK?
Emanuel Veselík (1857-1931) byl synem Jana Quida Veselíka, zakladatele slavného litomyšlského knihkupectví. 1876-1903 učiteloval
v Rychnově a od roku 1903 byl řídicím učitelem v Potštejně. Byl klavírním pedagogem a hudebním skladatelem (mj. autorem Školy
klavírní techniky a České opery pro mladé pianisty) a nositelem zlatého záslužného kříže. On a jeho bratr Karel jsou na společné
fotografii a samostatně jeho bratr sám Karel Veselík (1848-1914), který učil mj. na Slovanském gymnáziu v Brně. Tam byl jeho
kolegou i Antonín Vašek (jeho syn Vladimír byl známý Petr Bezruč).
Nedatovaný zápis uvádí v kronice Rychnova, že sepsal notovou čítanku a několik cvičebných skladeb klavírních a houslových; odcházeje na
odpočinek, byl odměněn zlatým záslužným křížem. Jeho choť Cecilie Veselíková, rozená Koutská, rovněž učitelka, mnoho let vedla dámské spolky. K 9. říjnu 1931 je v kronice Rychnova zápis, že zemřel v Litomyšli jako ředitel škol v.v. Předchozí záznam je k 8. září 1931: V 76 letech zemřel obchodník Jindřich Poláček, otec známého redaktora, satirika a romanopisce Karla Poláčka.
O Emanuelovi Veselíkovi píše 1914 Jiří Guth-Jarkovský v Babím létě i v Pamětech:„…jen jednou jsem byl v Besedě (tehdy byla u Procházků, nyní hotel Havel), kde jsem provázel na piano houslistu a svého učitele hudby Veselíka, hudebníka zaníceného.“ Emanuel Veselík se aktivně podílel na
inscenaci Prodané nevěsty v Rychnově 1882, jednom z jejích prvních provedení na českém venkově. Na plakátu čteme, že průvod na pianě a harmonii provedli p. prof. Sallač a p. učitel Veselík. Zpívali tehdy místní ochotníci, jen v roli Mařenky vystoupila routinovaná primadona inšprucké (jinde se píše inomostské) opery slečna Božena Rubešová. Ostatně taky z našeho kraje z Potštýna, jak se tehdy psalo. Ještě s větším nadšením se dali ochotníci do práce od počátku roku 1882 a do jeho konce vypravili 13 představení. Hlavně iniciativou místních vysokoškolských studentů byla vybrána a nacvičena venkovským souborem věc mimořádně náročná a na českém venkově téměř novinka – komická opera Bedřicha Smetany “ Prodaná nevěsta “ na text Karla Sabiny. Byl to pro amatéry odvážný pokus, ale pod vedením profesora Josefa Vycpálka byla všechna tři představení mimořádně zdařilá. Místní dámský pěvecký sbor „Ozvěna“, mužský pěvecký sbor, hudebníci z místa i okolí se všichni poctivě zapojili do práce. S nácvikem pomáhal profesor Sallač, učitel Veselík i studenti Kožušníček se Světem.
Pro roli Mařenky byla získána operní pěvkyně slečna Božena Rubešová, tehdy už routinovaná primadona inšprucké opery, které byl mimo honorář 5 dukátů předán vavřínový věnec, na jehož stuze byl vyzlacený nápis Upomínkou na Prodanou nevěstu v Rychnově nad Kněžnou 16. 9. 1882. Roli Kecala zpíval studující techniky Vilém Kožušníček, člen pražského Hlaholu, Jeníka František Šifner, principála nejlepší z místních ochotníků Jan Nykysa, Míchu Karel Koun a Indiánem byl Antonín Kopecký. Profesor Vycpálek dbal, aby i kroje byly původní, krásné, a proto je opatřil z Plzeňska. Premiéra se konala 15. září 1882, opakování hned následující den. Na požádání ochotníci jeli hostovat do Dobrušky. Čistý výnos z představení 95 zl. 37 kr. věnovali na postavení Pelclova domu a z dobrušského zájezdu 39 zl. 86 kr. místní opatrovně. Z radosti nad úspěchem a z vděčnosti tvůrci národní opery jmenoval TYL spolu s dobrušskými ochotníky skladatele Bedřicha Smetanu čestným členem spolku 8. 10. 1882. Oplátkou ochotníci z Dobrušky sehráli na rychnovském jevišti 17. 12. 1882 úspěšnou národní hru F. F. Šamberka „Josef Kajetán Tyl“. S oblíbenou pěvkyní Boženou Rubešovou bylo znovu jednáno o hostování v jednoaktové opeře Antonína Dvořáka „Tvrdé palice“, ale představení se neuskutečnilo. Ten silný hudební život rychnovský byl dílem našeho profesora Vycpálka, vášnivého hudebníka a Čecha, který tu Prodanou nevěstu také sám nastudoval a na klavíru doprovázel. (Rudolf Holowetz ve sborníku Rychnov nad Kněžnou a klimatické lázně Studánka, hlasy letních hostů, přátel a rodáků, 1940) Veselíkův podpis je taky v návštěvní knize chaty Heinricha Rübartsche na Vrchmezí v Orlických horách (tehdy stála už na území pruského Slezska) u data 14. září 1888. Roku 1880 na Vrchmezí, dříve Humeničném vrchu, německy Hohe Mense a polsky Orlica, vybudoval Heinrich Rübartsch z nedalekého Zieleniece, tehdejšího Grünwaldu, 16metrovou vyhlídkovou věž a o tři roky později i chatu. Pro nás je pozoruhodné, že onen pán s plnovousem a smrkovou snítkou za kloboukem byl potomkem českých protestantských exulantů Rybářových ze Strakonicka po 30leté válce a že tato chata poskytovala přístřeší i východočeským poutníkům, kteří s procesím procházeli do Vambeřic. Později Heinrich Rübartsch vybudoval ještě druhou, o tři metry nižší, rozhlednu na Šerlichu v místě známé Masarykovy chaty; tehdy na výstavbu oné rozhledny získal povolení knížete Colloreda–Mansfelda. Potomkem Heinricha Rübartsche je Helmut Dohnálek, v minulém volebním období náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje a manžel mistryně světa skibobistky Ireny Dohnálkové, rozené Francové.
Když už teď víme, že v knížce Bylo nás pět tím panem učitelem Karla Poláčka na rychnovské obecné škole byl Emanuel Veselík a že jeho
bratr Karel Veselík učil v Brně na Slovanském gymnáziu s Antonínem Vaškem (shodně ve stejných letech 1873-1880, K. V. pak odešel do Prahy a A. V. náhle zemřel v prosinci 1880). Tam na brněnském Slovanském gymnáziu učil Karel Veselík od roku 1877 i kolegova syna Vladimíra Vaška – ten tam pak studium končil 1885, tedy Petra Bezruče, tak třeba uvěříte, že začátkem 60. let studoval na rychnovské průmyslovce Poláčkův vnuk Martin Jelinowicz. Z jeho pověření – a jeho maminky, tedy spisovatelovy dcery, která žila také v Kanadě – přebíral jeho češtinář 28. října
1995 z rukou prezidenta Václava Havla Řád TGM, udělený in memoriam Karlu Poláčkovi.
