O Betlémské hvězdě bádal i Johannes Kepler

Prosincové úkazy na obloze často inspirovali umělce k výzdobě

Rychnovsko – Venku zima až praští a obloha jasná bez mráčku. To je přímo ideální čas na to, teple se obléknout a vyrazit do přírody – například pozorovat zimní noční hvězdnou oblohu. „Večer na východě jasně září planeta Jupiter. Vychází po čtvrté hodině odpoledne, vrcholí přibližně o půlnoci vysoko nad jižním obzorem v souhvězdí Býka a zapadá kolem osmé hodiny ráno. V případě, že se vyjasní, můžete zkusit pozorovat některé zajímavé úkazy jupiterových měsíčků, nebo přechody velké červené skvrny středem kotoučku. Protože se blíží opozice Jupiteru se Sluncem, dostávají se měsíce a jejich stíny téměř do zákrytu. Nejlépe to bude patrné u přechodu Io v noci z neděle 9. na pondělí 10. prosince. Jasně viditelná je ještě planeta Venuše, kterou najdete ráno nad jihovýchodem na pomezí souhvězdí Panny a Vah.  

Astronomie o Vánocích                                                                          

Betlémskou hvězdu si nepleťme v žádném případě s kometou. Byly s ní spojovány věci negativní a také v době jejího zrození nebyla žádná další jasná na kometa na obloze. Do výjevu vánočního betléma se dostala až později. Na počátku 14. století dostal slavný italský malíř Giotto di Bondone za úkol vyzdobit kapli Scrovegni v Padove (nechal ji postavit Arrigo degli Scrovegni, aby odčinil hříchy svého otce, známého lichváře). Kaple byla vysvěcena v září 1305 a její interiér zdobí nádherný cyklus fresek. Jednou z těch zajímavých je freska Klanění tří králů, která zachycuje narození Krista. Na konci roku 1301 byl na obloze k vinění jeden z nejkrásnějších návratů slavné Halleyovy komety. Bondone byl tímto úkazem zřejmě natolik okouzlen, že ho zakreslil do jedné ze svých fresek.
Královská hvězda na obloze

Johannes Kepler si během svého pobytu v Praze povšiml o Vánocích roku 1603 zajímavého úkazu – konjunkce Jupiteru a Saturnu. Napadlo ho, že by právě tohle mohla být betlémská hvězda. V roce 7 před naším letopočtem nastaly dokonce tři konjunkce Jupiteru a Saturnu. Symbolika tohoto úkazu je více než velká a to ze tří důvodů – ke konjunkci došlo hned třikrát – 29. května, 30. září a 7. prosince, což rozhodně není obvyklé. Jupiter je považován za královskou hvězdu, Saturn pak za hvězdu židovského národa. Ke konjunkcím došlo v souhvězdí Ryb, které jsou posledním znamením zvěrokruhu. V té době symbolizovaly poslední věk, konec významné epochy nebo příchod mesiáše. „Pro astronomy to znamená možnost prověřit historické prameny o pozorovaných událostech. Například v Číně vedli pečlivé záznamy o pozorovaných úkazech na obloze. A dnes? V čase vánočním můžeme v astronomických programech pro zobrazení těles na obloze zkoušet najít tehdejší konstalaci těles. Je v tom cosi tajemného, co k Vánocům patří,“ uzavřel astronom Karel Zubatý.

 

Čtenářská diskuze