Nebojte se říkat ne, radí autorka Šmejdů

Jméno Silvie Dymáková leží v žaludku celé řadě rádoby prodejců, kteří okrádají seniory po celé České republice.

IMG_8673

Silvie Dymáková nebyla v Dlouhé Vsi poprvé. Její první návštěva ale nebyla zdaleka tak idylická jako ta druhá.
Foto: Michal Sedláček

DLOUHÁ VES – Na pátém ročníku Setkání amatérských filmařů v Dlouhé Vsi se objevila i Silvie Dymáková. Česká režisérka, novinářka a scénáristka se před třemi lety proslavila dokumentem Šmejdi, který konečně pojmenoval otřesné praktiky při výjezdových předváděcích akcích pro seniory. Orlický týdeník jí při této příležitosti položil několik otázek.

Jak se vám v Dlouhé Vsi líbí?
„Jsem moc překvapená, kolik lidí si sem našlo cestu. Myslela jsem si, že zde bude tak patnáct lidí v malém salonku někde v hospodě. Tohle jsem vůbec nečekala. Říkají to tady všichni, ale opravdu to tak je.“

Jestli mám správné informace, už jste v tomto sále ale jednou byla. Je to opravdu tak?
„Je to opravdu bohužel tak. Přímo v tomto sále jsem zažila jedny z nejhorších věcí, kterých jsem kdy byla na předváděcích akcích svědkem. Nejelo se mi sem proto úplně snadno. Všechna vina za celý systém předváděcích akcí není jenom vina prodejců, ale také autodopravců, kteří seniory vozí, a samozřejmě provozovatelů, kteří své prostory pronajímají. Máslo na hlavě tak má i místní pan provozovatel.“

Co pro vás slovo šmejdi znamená?
„Pro mě slovo šmejdi znamená především obrovské zadostiučinění, protože se nám povedlo pojmenovat problematiku, která u nás byla dlouhá léta opomíjená. Když dnes někdo vysloví slovo šmejdi, každý ví, o co se jedná. Dříve to pro mě bylo dobré pojmenování zmíněných prodejců, ale dnes po těch letech už má to slovo mnohem hlubší význam. Jsem velmi ráda, že se to podařilo uchopit takto komplexně.“

Měla byste pro seniory a další lidi, kteří se na podobnou předváděcí akci dostanou, nějakou univerzální radu?
„Spousta lidí si myslí, že se jim něco podobného nemůže stát. Také si říkají, že když už se na akci dostanou, tak si nic nekoupí. Ne, to je obrovský mýtus. Kdybych všechny ostatní rady pominula, nechala bych jednu jedinou, kterou je ale moc těžké realizovat. Respektive její provedení je velmi těžké. Na svých přednáškách seniorům vždy radím, aby si dobře zapamatovali, jakou moc má slovíčko ne. Když to slovo použijí ve správné chvíli, tak jim to může pomoci zachránit zdraví a peníze. Ano, i zdraví, protože stres způsobený dojmem z uzavření nevýhodné smlouvy se může projevit i srdečním kolapsem. Nejzákladnější rada tedy zní, nenechte se zatlačit do kouta a trvejte na tom jednom slovíčku, které používáme denně. Když ho řekneme ve správné chvíli, je cennější než všechny peníze světa.“

Na dokumentu jste spolupracovala s psycholožkou Romanou Mazalovou. Jaká je v tomto případě psychologie prodeje?
„Můžeme to rozdělit na dvě věci. Zaprvé je to psychologie prodeje jako taková, za druhé je to přístup samotných prodejců. Psychologie prodeje je v nátlaku na seniory vystavěná tak bravurně, že nátlaku podlehne nejen senior, ale klidně i mladý člověk. Je to celý komplex manipulačních technik.

Druhou stránkou je psychologie těch samotných „nadsamců“ v růžových košilích, tedy prodejců. Jsou to archetypy zakomplexovaných kluků, kteří jsou v podstatě velcí srabi a na slabších jedincích si potřebují dokázat svou sílu. Jsou obvykle hloupí, často čerstvě propuštění z vězení a špatně začlenitelní do společnosti. Je tam ale bohužel také nezanedbatelná část absolventů, kteří své místo na slunci teprve hledají a byli ve špatný čas na špatném místě. Dostanou se do této pochybné společnosti a její zásady přijmou jako normu, protože nejsou ještě dostatečně zformovaní na to, aby řekli kouzelné slovo ne.“

Předpokládám, že znáte práci neziskové organizace Hurá na výlet, která seniorům připravuje výlety bez předváděcích akcí a podobných nesmyslů.
„Ano, to znám. Jsem jejich patronkou.“

Kdo vás pozval na Setkání amatérských filmařů do Dlouhé Vsi?
„Asi před třemi lety jsem začala jezdit jako porotce po soutěžích amatérských filmařů, kde jsem se potkala s Jaromírem Schejbalem, jedním z organizátorů dnešního setkání. Už předloni mě oslovil, jestli bych nechtěla udělat krátkou besedu. Vzhledem k tomu, jak špatné vzpomínky na toto místo mám, se mi sem moc nechtělo. Nevycházelo mi to ani časově. Letos ale pozvání zopakoval, a tak jsem zde.

Co říkáte na uvedené filmy?
„My porotci často filmařům říkáme, že by filmům prospěly nůžky. Je potřeba zkracovat. Určitě jsme měli možnost vidět filmy, které patří spíše do obývacího pokoje než na takovýto festival. Na druhou stranu jsme viděli i řadu velmi povedených prací. Za všechny jmenuji snímek Taková jsem já od Miroslava Šolce z Police nad Metují. Je na něm vidět, jak důležitý je výběr respondenta. Na paní, která psala různým prezidentům, stačilo nastavit kameru.“

Čtenářská diskuze