Na Svátku knihy přednášela spisovatelka Martina Bittnerová

RYCHNOV N. K. –V prostorách Pelclova divadla se 14. dubna uskutečnil již 5. ročník Svátku knihy, prodejní výstavy knih vydavatelů a nakladatelů východočeského regionu. V rámci doprovodného programu přednesla své příspěvky i spisovatelka Martina Bittnerová.

IMG_7827 (1)

„Literaturu jsem nestudovala,“ říká spisovatelka Martina Bittnerová.
Foto: Martina Kalousová

Setkání s Martinou Bittnerovu, autorkou povídek a popularizačních knih o významných českých osobnostech minulosti, se konalo v malém sále Pelclova divadla. V rámci dvou poutavých přednášek představila návštěvníkům tajemství života Boženy Němcové a Karla Hynka Máchy a nastínila osudy zapomenutých ženských osobností 19. a 20. století. Při této příležitosti nám spisovatelka poskytla rozhovor pro Orlický týdeník.

Už jste se někdy zúčastnila Svátku knihy? Jaký máte vztah k tomuto regionu?
„Letos jsem tuto akci navštívila poprvé, váže se k tomu zajímavá historka. Byla jsem pozvaná na vyhlášení nejlepších knihovníků a knihovnic kraje do Hradce Králové, kde jsem měla krátce představit knihu Lásky Boženy Němcové o důležitých, ale poněkud zapomenutých mužích jejího života. Uviděla mě tam ředitelka rychnovské knihovny a zaujala jsem ji natolik, že mě pozvala na Svátek knihy.

Region mám ráda jako turista, několikrát jsem byla v Deštném v Orlických horách s dětmi na táboře, v Rychnově jsme byli v bazéně. Besedovala jsem ve Rtyni, Červeném Kostelci nebo Novém Bydžově. Zatím tento kraj spíše objevuji. Asi i proto, že mám přednášky po celé republice, nejsem vázaná na nějaké konkrétní místo, protože všude jsou diváci, posluchači a čtenáři, které mohu zaujmout.“

Jak jste se dostala ke knižní tvorbě, studovala jste literaturu?
„Literaturu jsem nestudovala, knihy píšu na základě svého osobního zájmu. Nejvíc mě baví psaní povídek, protože jsou především o spisovatelově fantazii, jsou to ale i příběhy, které prošly kolem mě. Povídkových souborů mám ovšem méně. Napsala jsem dvě povídkové knihy – Na nevěru se neumírá a Moje milované tchýně a já, kromě toho jsem se podílela na souboru povídek. První knížkou, která mi vyšla, byla Spisovatelky a Éros, zachycující příběhy žen z minulosti, například M. D. Rettigové, B. Němcové, S. Podlipské nebo K. Světlé.

V době, kdy tato kniha vyšla, jsem uvažovala o tom, že bych napsala ještě podobně zaměřenou knihu o mužských osobnostech – Utajené životy slavných Čechů. Napsání této knihy bylo velmi náročné, po jejím vydání jsem shromáždila sbírku povídek, u které jsem si trochu odpočinula. Mám ráda jemnou ironii a často ji používám i ve své tvorbě.“

Literární tvorbě se věnujete již od šestnácti let, debutovala jste však teprve nedávno, v roce 2011 knihou Spisovatelky a Éros. Jaký byl vývoj vaší tvorby od prvopočátků psaní až po knižní vydání?
„Bavila jsem sama sebe tím, že jsem nejstarší debutantka ve střední Evropě. I když píšu od šestnácti, bylo mi 36 let, když mi vyšla první knížka. Předtím jsem jezdila na různé literární soutěže pro neprofesionály a uveřejňovala jsem povídky na internetu. Při knižním vydání jsem začala na zelené louce, nezapomněla jsem sice úplně na všechno, co bylo předtím, ale spíš jsem se pak věnovala psaní jiné literatury. Později jsem vydala některé své starší povídky, protože mám tento žánr ráda. Rozhodně to ale není tak, že bych čerpala jen z tvorby, kterou jsem napsala za dvacet let.“

Jakým způsobem vznikají vaše knihy o významných českých historických osobnostech 19. a 20. století?
„V některých případech to byly původně delší články o osobnostech na pár stránek, které jsem následně přepisovala a doplňovala o další informace. Pro jejich získání jsem navštěvovala různé archivy a studovala další prameny, ze kterých jsem pak čerpala. Když jsem nastřádala dostatek materiálů pro napsání knížky, z původního pětistránkového článku pak ve výsledku vznikl třeba i třicetistránkový text. Historická literatura je úplně jiná než povídky, povídky jsou hlavně otázkou fantazie, u textů o významných českých mužských i ženských osobnostech se musím opřít o historické prameny.“

Poslední vydanou knihou je humorná sbírka povídek o tchýních – Moje milované tchýně a já, která vyšla v lednu tohoto roku. Plánujete v letošním roce vydat ještě nějakou další knihu?
„Ano, jen ještě není úplně jisté, kdy dojde k jejímu vydání. Původně bylo vydání naplánováno na květen, ale je dost možné, že se posune na červen nebo až na podzim, ale nová kniha určitě vyjde ještě v letošním roce. Tentokrát se ale nebude jednat o osobnosti nebo příbězy ze vzdálené minulosti, napsala jsem o trochu jiné době. Bude to novela, která se odehrává před první světovou válkou.“

Věnujete se ráda četbě i ve svém volném čase?
„V současné době se nejraději začtu do literatury faktu nebo si přečtu odpočinkovou detektivku. Už se však postupně dostávám do fáze, kdy si říkám, že lepší než text je mluvené slovo. Mám ráda jak audioknihy, tak rozhlasové hry. Při cestách na besedy si během jízdy vlakem většinou čtu. Ve vlaku vznikla i úplně poslední kapitola knihy Lásky Boženy Němcové.“

 

Spisovatelka Martina Bittnerová

Narodila se v Novém Městě na Moravě (r. 1975), literární činnosti se věnuje od svých šestnácti let. V současné době je autorkou sedmi samostatných knih, podílela se na sbírce povídek různých autorů s názvem Kafe v pět (2014). Kromě toho publikovala v internetových i neinternetových novinách, časopisech a bulletinech. Spoluzaložila kulturně-společenský webmagazín Rozhledna. Zúčastnila se řady literárních soutěží pro neprofesionály a v nich obdržela ocenění jak za prózu, tak za poezii. Byla členkou Klubu mladých autorů při Západočeském středisku spisovatelů. Kromě toho se věnovala i pořádání literárně-hudebních akcí a spolupracovala se spolkem Amerling. Aktuálně se profesionálně věnuje literární tvorbě, přednáškové činnosti a volnočasové pedagogice. Dlouhodobě se zajímá o opomíjené nebo již zapomenuté české osobnosti, které žily převážně v 19. století.
(zdroj: www.martinabittnerova.cz)

 

Text a foto: Martina Kalousová

Čtenářská diskuze