Na Rychnovsku vzplanou ohně, blíží se filipojakubská noc

REGION – Noc před 1. květnem mají dnes lidé spojenou především s pálením ohňů. Naši předci však udržovali i jiné zvyky. Věřili totiž, že o filipojakubské noci se slétávají čarodějnice na sněmy s ďábly a v tu dobu nabývají výjimečné moci škodit lidem.witchs-house-712259_1920

„Podle lidových zkazek létají té noci čarodějnice na ohnivých pometlech a škodí lidem i dobytku. Na ochranu prý se staví máj, který zejména s jasanovým vrcholem zahání nečisté duchy pekelné a čarodějné jejich tanečnice na hodokvasu v noci filipojakubské,“ píše Čeněk Zíbrt (1864 – 1932) ve svém etnografickém díle, které se dočkalo nového vydání v roce 2006 pod titulem Veselé chvíle v životě lidu českého.

Také publikace Československá vlastivěda z roku 1936 (řada II Národopis) pojednává o víře v čarodějnice a v jejich nadpřirozené schopnosti, které nabývaly zvláštní síly poslední dubnový den.

„Proto základním rysem obyčejů v tento den bývala snaha chrániti sebe a hlavně dům a dobytek před jejich kouzly. Hospodyně znamenaly dveře křížem, před prahy chlévů sypaly řezanku, kladly drn a trní, vykropovaly dům a muži poblíže domu stříleli a práskali biči, aby čarodějnice odehnali. Toho dne se také nic nepůjčilo z domu,“ uvádí zmíněná publikace.

Autoři národopisné encyklopedie Lidová kultura pak zmiňují další zvyklosti. Pohůnci soutěžili v práskání biči, děti rámusily nejrůznějšími prostředky, mládež se pak potmě vydávala na křižovatky vyslechnout údajné porady čarodějnic. Hospodyně zase před východem slunce stíraly rosu do plachet a ždímaly ji kravám do píce pro hojnost mléka.

Hlavní aktivitou večera 30. dubna však bývalo už v 19. století pálení ohňů (takzvané pálení čarodějnic).

Více se dočtěte v aktuálním vydání Orlického týdeníku

Čtenářská diskuze