Místo hudby budování světlých zítřků. Jak to bylo se Společenským centrem?

RYCHNOV N. K. – Rychnovské Společenské centrum má zajímavou historii spojenou s nedávnými oslavami 30 let od Sametové revoluce.

BudovaOVKSČ_setkání v bufetu_leden1990

Fotografie ze setkání v tehdejší budově OV KSČ (dnešní Společenské centrum), na kterém se řešilo, co s budovou bude dál.
Foto: Archiv Jiřího Zatloukala

Tóny z různých hudebních nástrojů, které se během školního roku linou z oken Společenského centra v Rychnově nad Kněžnou, známe všichni.

Mnozí z nás si možná také půjčili něco ke čtení ve zdejší knihovně nebo zhlédli film v místním novém kině. Původní účel budovy postavené na sklonku 80. let minulého století byl ale úplně jiný. Své nástroje zde ladila Komunistická strana Československa. A to až do ledna roku 1990, kdy budova přešla pod město Rychnov.

Co s budovou bude?

Hlavními aktéry, kteří měli tehdy objekt Okresního výboru KSČ získat do vlastnictví města Rychnova, byli Jiří Zatloukal, tehdy mladý inženýr z Orlických strojíren (později FAB a nyní ASSA ABLOY) a Josef Koráb, tehdy kulturní referent v AZNP Kvasiny (nyní Škoda Auto).

„Na přelomu let 1989 a 1990 jsme se poprvé sešli v budově dnešního Společenského centra, abychom si ji vůbec prohlédli a zjistili, co tam je a není. Také bylo potřeba určit, co se s budovou má do budoucna stát, k tomu se 16. ledna 1990 konalo veřejné setkání v kině,“ vzpomíná po třiceti letech Jiří Zatloukal.

V té době panoval oprávněný strach, že komunisté budou vybavení interiérů rozprodávat, což se skutečně začalo dít. Zmizely například barevné televizory nebo židle a stoly, na což byl v březnu 1990 dopisem upozorněn i tehdejší vedoucí tajemník OV KSČ Vojtěch.

„Když se mezi lidmi zjistilo, že mám získání komunistického sídla na starosti, tak u mě jednoho večera zazvonil muž, který měl při stavbě OV KSČ na starosti inženýrský dozor. Předal mi veškerou dokumentaci k závěrečnému vyhodnocení stavby. Ta potom byla v jednání se soudruhem tajemníkem zásadní, protože jsme tak získali dokonalý přehled o tom, co se v budově má nacházet,“ upozornil Zatloukal.

V lednu se také psaly na podporu převodu budovy městu dopisy tehdejšímu novému prezidentovi Československa Václavu Havlovi a předsedovi vlády ČSSR Ladislavu Adamcovi. Na podporu myšlenky byly organizovány také podpisové akce a na 31. ledna 1990 byla svolána manifestace na rychnovské náměstí.

„Na konci ledna 1990 se nám podařilo dosáhnout dohody a KSČ předala novou budovu do vlastnictví města Rychnov n. K. Jako náhradní prostory potom komunisté dostali prostory bývalé lidové školy umění pod soudem (nárožní budova vpravo na začátku Svatohavelské ulice, tehdy ulice ČSLA, tedy Československé lidové armády). „Liduška“ se pak přesunula do dnešního Společenského centra,“ dodává Jiří Zatloukal.

Budova měla různé nájemníky

Do stejného křídla budovy se dále přesunula z Národního domu městská knihovna. V hlavní části budovy se postupně objevilo fitness centrum, služby, kanceláře. Z bývalého bufetu, kde si komunističtí aparátčíci mohli nakupovat tehdy nedostatkové potraviny, se stala restaurace Maxim.

Hlavní sál byl využíván pro koncerty, plesy a výstavy. V protějším malém sále v 90. letech vznikl klub Alien, na hlavní chodbě pak několik let fungoval country klub Appallosa, který zanikl před několika lety. Ze suterénu, kde byly garáže a zázemí pro Lidové milice, se stala vzorková prodejna automobilů škodovek. Později zde sídlila tiskárna UNIPRINT, s.r.o. Náplň v domě se neustále vyvíjela a vyvíjí se dodnes. Stále ale budova více či méně úspěšně plní svoji funkci jako společenské a kulturní centrum a je i sídlem městské policie.

Čtenářská diskuze