Martin Hosták: „Měli tady jistotu, splácejí hypotéky a najednou jsou bez práce.“

Hostem oslav stého výročí semechnického Sokola, o kterých jsme už informovali, byl také bývalý hokejový reprezentant a dnes expert České televize a pořadu Buly Martin Hosták. K našemu regionu má blízko.

OLYMPUS DIGITAL CAMERASEMECHNICE – Martin Hosták je odchovancem hradeckého hokeje, kde v současné době působí ve vedení klubu a zároveň jako mládežnický trenér. Po jeho exhibičním tenisovém zápase připravili pořadatelé semechnických oslav s Martinem Hostákem malou besedu. Redaktor Orlického týdeníku ho poté požádal o krátký rozhovor, s nímž ochotně souhlasil.

 

Martin Hosták (46) je bývalý český hokejový reprezentační útočník, který nastupoval v naší lize, švédské nejvyšší soutěži i v NHL. Dnes působí jako trenér mládeže Královských lvů v Hradci Králové, kde je také členem vedení. Také komentuje extraligová utkání pro Českou televizi.

Odchovanec hradeckého hokeje debutoval v dresu mateřského klubu ve druhé lize v sezoně 1984/85. V roce 1986 přestoupil do pražské Sparty, ve které působil až do svého odchodu do zámoří o čtyři roky později a slavil s ní mistrovský titul v ročníku 1989/90. V Severní Americe byl v letech 1990 až 1992 členem organizace klubu NHL Philadelphia Flyers. Klub z Pensylvánie jej draftoval v roce 1987 ve třetím kole jako 62. celkově. Kromě hlavního celku oblékal i dres farmy v nižší AHL, kterou byl celek Hershey Bears. Mezi lety 1992 a 1996 hrál švédskou ligu za MODO Hockey, v dresu tohoto mužstva si zahrál i finále soutěže v sezoně 1993/94. Na podzim 1996 se vrátil do Sparty, ale ještě v průběhu sezony opět zamířil do Švédska, kde bylo jeho působištěm necelé dvě sezony Södertälje SK, na konci té druhé mužstvo sestoupilo z elitní soutěže. V období 1998 až 2001 hrál za Luleå HF, s ní třikrát ztroskotal v semifinále soutěže. Poté aktivní kariéru ukončil. V březnu 2011 se stal součástí vedení hradeckého hokejového klubu a také působil v realizačním týmu české reprezentace do 18 let na mistrovství světa 2011. V minulosti byl několikrát také trenérem v klubu HC Chrudim, naposledy na podzim 2009.

„Pozvání do Semechnic jsem přijal od Gusty Gábora, který zde začínal hokej hrát a s kterým dnes sedím ve Výkonném výboru Krajského svazu ledního hokeje. Slovo dalo slovo a jsem tady,” vysvětlil Martin Hosták svou účast na oslavách, která byla pro mnohé překvapením

OLYMPUS DIGITAL CAMERAZúčastnil jste se exhibičního tenisového zápasu, hrajete tenis často, nebo to byla dnes výjimka?

Abych se přiznal, tak ho nehraju skoro vůbec. Jezdím na turnaj ve čtyřhře a pak tenis hraju v rámci míčového sedmiboje. Zamlada jsem ho hrál dost, ale teď není čas. Pokud čas vyšetřím, jdu radši hrát golf.

S hokejem jste začínal v Hradci Králové, takže tento kout Opočno – Semechnice asi znáte dobře. Hrál jste jako žák s Hradcem Králové v Opočně?

Znám Opočno a k němu se váže i jedna historka z dob mých začátků. Hrál se krajský přebor a byly to dvouročníky, ne jako dnes, kdy se hraje po ročnících. My byli „výběrovka“, dávali jsme hodně gólů, byli jsme o třídu lepší než Opočno, o hodně jsme vedli. Za týden nás čekaly Pardubice, které byly jediným naším soupeřem v boji o postup na mistrovství republiky. Potřebovali jsme si vyzkoušet power play, kdy se hraje šest proti pěti. Proto trenér za stavu třináct nula odvolal brankáře. Za to jsme dostali dvě minuty za nesportovní chování, zesměšňování soupeře. Trenéři si chtěli vyzkoušet takovou situaci, ale když se kouknu zpětně, byl to nesmysl učit žáky tyhle taktické varianty.

Když se ohlédneme za vaší hokejovou kariérou, další kroky vedly z Hradce Králové do pražské Sparty. Byla i jiná nabídka ve hře?

Ne, dostal jsem ji pouze od Sparty a já byl za ni vděčný. Šel jsem do Prahy studovat vysokou školu, hlavně naši chtěli, abych školu vystudoval. Zároveň jsem se chtěl dostat do kádru Sparty a to v osmdesátých letech nebylo nic jednoduchého. Hrálo se na tři pětky, a staří „pardálové“ ta místa měli jistá. Trénoval nás ale doktor Pavel Wohl, který dal nám mladým obrovskou šanci a příležitost. Měli jsme pětku mladých a hráli jsme třetí „lajnu“.

Dnes by asi celý zápas hrát na tři pětky nešlo…

Když to uvážím, tak by dnes vypadalo jako rarita to, co dřív bylo běžné, odehrát zápas na tři pětky. Myslím, že by si to v dnešní době žádný trenér ani netroufl.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAZe Sparty jste odešel do NHL do týmu Philadelphie Flyers. Byl to obrovský skok z naší ligy i reprezentace, myslím i v životě?

Neskutečný skok, my jsme na začátku devadesátých let o NHL vůbec nic nevěděli. Museli jsme se také učit vybírat z bankomatů, zařizovat si pojistky a další věci, jako sehnat si bydlení. Tady u nás jsme byli jako v peřince a tam jsme se o všechno museli postarat sami.

A co hokejově, byl tam velký rozdíl?

To bylo stejné jako se skokem životním. Hrál se tam úplně jiný hokej, byl rychlejší a pro všechny, kteří tam odešli, to byla obrovská škola. Dívali se na Evropany úplně jinak než dnes. Dřív jich v NHL moc nehrálo, dnes je běžné, že jich je v týmu minimálně pět až šest. Dřív hráli v NHL jen ti z Evropy, kteří emigrovali, a pár Finů a Švédů. Prostě jiná doba.

Do NHL jste skočil rovnýma nohama bez znalosti prostředí, jazyka. Měl jste období, kdy jste si říkal, že to zabalíte?

Hrál jsem na farmě i v prvním týmu Philadelphie a hrozně mi pomohla manželka. Já jsem do NHL odcházel ženatý, měl jsem to v určitých věcech lehčí než kluci, co tam byli sami. Zabalil jsem to pak sám. Na farmě jsem byl nejlepší, na pět zápasů mě vytáhli do prvního týmu, pochválili mě a zase mě poslali dolů. Bylo to dost frustrující.

Vyhovoval vám hokej, který Philadephie hrála?

Měl jsem dojem, že bych měl dostat větší příležitost, ale nedali mi ji. V té době hrála Philadelphie důrazný, kontaktní hokej plný soubojů. Hodně se nahazovalo do třetiny, bojovalo se a pralo u mantinelů. Mně to tam nevyšlo a jedinou volbou byl návrat do Evropy.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAZ NHL jste odešel do Švédska. Bylo to nejlepší období vaší kariéry?

Asi jo. Odešel jsem do MODO, kde jsem strávil čtyři nádherné roky, pak jsem se na chvíli vrátil do Sparty a znovu mě to táhlo do Švédska, přesně do Södertälje, tam jsem byl dva roky. Po sestupu jsem přestoupil na tři roky do Luleå HF.

Ve Švédsku jste také studoval, ne?

To nebylo studium, spíše rekvalifikační počítačový kurs. Bylo to v rámci klubu, stát na to dával dotace a já toho využil. Byl to hodně drahé a z osmi nadšených jsme ho dokončili dva.

Po ukončení kariéry jste znám jako hokejový expert České televize a pořadu Buly. Jak jste se k tomu dostal?

Nabídku jsem dostal od Roberta Záruby, který hledal spolukomentátory. Oslovil mě v době, kdy jsem ještě hrál ve Švédsku. Bylo to v roce 2001, kdy mi zavolal, jestli bych s ním nechtěl komentovat Švédské hokejové hry. Já byl zrovna zraněný, odehrál jsem třeba dva zápasy, pak dva jsem zase stál, měl jsem problémy s kyčlemi, nabídka mi proto přišla vhod.

Zaujalo vás komentování?

Bylo to fajn a líbilo se mi to. Po sezoně se ukázalo, že problémy s kyčlemi jsou vážnější. Doktor mi doporučil, abych s hokejem skončil. Přišla znovu nabídka od Roberta a já s ním v tom roce jel na mistrovství světa do Německa.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAPodobnou zkušenost jako vy měl na letošním mistrovství ve Švédsku Otakar Vejvoda, který také do toho spadl rovnýma nohama…

Já měl jinou úlohu než Ota. V Německu ještě studio nefungovalo v podobě, jak ho známe dnes. On spíše komentoval ze studia, ale zvládl to dobře.

Dělal i rozhovory s hráči, ale vás jsme je dělat letos neviděli…

Já je dělám na každém mistrovství, letos jsem je nedělal poprvé, protože je dělal za mě Ota.

Takže jste nedělal vůbec žádný rozhovor?

Dělal jsem rozhovory se Švédy, s těmi staršími, proti kterým jsem ještě hrál. Ale těch už taky moc není. Třeba s dvojčaty Henrikem a Danielem Sedinem (oba hrají v NHL za Vancouver Canucks) jsem točil, protože se známe z MODO, kdy oni tehdy teprve začínali, ale hlásí se ke mně pořád a říkají mi: „Tys byl náš starej, my se chodili na tebe koukat a učili jsme se od tebe.“ Setkání je vždycky příjemné.

S nimi mluvíte anglicky?

Ne, mluvíme spolu švédsky. Za dobu svého působení jsem se jejich jazyk naučil dobře.

Reprezentace vypadla letos ve Švédsku se Švýcary. Je to vnímáno jako neúspěch. Jak to vidíte vy?

Čtvrtfinále je povinnost a pak se rozhoduje o úspěchu nebo neúspěchu. Ale pro nás je čtvrtfinále málo. Nehráli jsme hezký hokej, bylo to upracovaný, upachtěný a prohra se Švýcary sebevědomí nedodá. Mistrovství bylo jednoznačně neúspěchem, na druhou stranu nelze z toho dělat tragédii. Uvidíme příští rok, navíc se koná olympiáda, tak se nechme překvapit.

OLYMPUS DIGITAL CAMERADlouhou dobu se potýkáme s neúspěchy v mládežnických kategoriích. Dělá se ve výchově něco špatně?

Ono je to asi dobou a pohodlností mladých. Když budeme dva na jeden post, budu se snažit, abych ho získal já. U nich, když to jde přes bolest a námahu, radši se na to vykašlou. Dalším problémem je, že je nedostatek dětí. Když já začínal, klub si hráče vybíral, teď bere všechny, co se hlásí. Vidíte to všude, že se týmy lepí, jak se dá. Ztrácí se konkurence, ta je mizerná. Já si hodně slibuju od zúžení extraligy juniorů. Já bych ji klidně zúžil jen na dvanáct týmů, aby konkurence byla velká.

Myslíte, že by to juniorům pomohlo a rvali se o místo?

Já doufám, že ano. Ubylo by míst a byl by velký boj se do extraligy dostat, poprat se o to. Ale vidím na současné generaci, jak je pohodlná. Kluci by chtěli hrát, ale nedají tomu něco navíc. Je to dáno tou konkurencí, když se na moje místo někdo tlačí, proč já bych přidával?

Od nové sezony by měla v extralize dospělých působit v každém týmu pětka juniorů. Pomůže to juniorskému hokeji na mezinárodní úrovni?

Jde o to, kde a jak dlouho je nechají trenéři hrát. Jestli to bude čtvrtá pětka na jedno střídání, moc to nepomůže. Pokud šanci dostanou, poznají jiný hokej, a že musí ještě víc makat. Ale mladí hrají už teď, ve Slavii to funguje…ve Zlíně. Vychovají si svoje mladé hráče a ročníky dvaadevadesát, jednadevadesát jim rozhodují play off. Ne všude to tak je a ne všude jsou tomu v klubech nakloněni. Má to klady a zápory. Já jsem na tomhle v Hradci vyrůstal. Přišel jsem do áčka a museli hrát tři mladí, nám to hrozně prospělo, nebylo to však v první lize, ale ve druhé. Tak uvidíme, jak bude systém v nové sezoně fungovat.

Jak se k tomu postaví kluby?

To nevím. V klubech je obrovský tlak na výsledky, aby se vyhrávalo. Většina klubů je soukromých, majitelé do toho dávají své peníze, chtějí proto odpovídající výsledky.

Do Hradce Králové přestěhoval majitel tým Českých Budějovic. Kteří junioři budou za áčko hrát, ti z Hradce nebo Budějovic?

Musí hrát tři kluci ročníku jednadevadesát, dvaadevadesát a třiadevadesát. Když porovnám kádry, Mountfield má dobré ročníky, lepší než máme v Hradci. Já znám hodně ročník třiadevadesát, pár kluků bylo se mnou na mistrovství světa osmnáctek. Tam ten prostor pro juniory z Hradce nebude. Co se týká čtyřiadevadesátek, tam je jedno místo obránce, tam to bude pro hradecké kluky těžké prosadit se. Ale o to zbylé by se mohli poprat, protože tenhle ročník máme v Hradci dobrý. Doufám, že projdou přípravou před extraligou a pokusí se do kádru prodrat.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAChybí hodně extraliga juniorů v Hradci?

Určitě, hraje se tam lepší hokej a je škoda, že se nám extraligu nedaří vybojovat.

Zatím trénují hráči Hradce a Budějovic společně, ale budoucnost mnoha z nich je ve hvězdách. Jak to bude vypadat s hradeckými hokejisty, kteří se nedostanou do kádru Mounfieldu? Jak se díváte na stesky hráčů Budějovic, že se museli stěhovat jinam, když třeba v NHL je to běžné?

Já to vnímám jako práci. Dělají ji dobrovolně a jsou za to docela slušně placeni. V NHL také přestěhují klub přes celý kontinent a nikdo se hráčů neptá, jestli si budou shánět bydlení nebo ne. Pro kluky z Budějovic je to asi nepříjemné, ale víc to zasáhlo naše hráče. Mají smlouvu a nevědí, kde budou hrát. Měli tady jistotu, splácejí hypotéky a najednou jsou bez práce. Vůbec jim to nezávidím. Je mi jich líto a doufám, že se pro ně najde uplatnění jinde.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAMá někdo z hradeckých hráčů šanci hrát extraligu za Mountfield?

Dva, tři hráči by ten prostor mohli dostat v přípravě, ale zase tady funguje nové pravidlo, kdy můžete mít maximálně patnáct hráčů nad třiadvacet let a pětku juniorů. Jak se s tím vším nový klub Mountfield Hradec Králové popere, uvidíme až v extralize.

 

 

 

 

 

 

 

Čtenářská diskuze