Malíři Orlických hor a Podorlicka

DSC00165Ze sbírek Orlické galerie v Rychnově nad Kněžnou ho vydala v kvalitní úpravě tiskárna Uniprint, námět a výtvarný návrh PhDr. Jan Tydlitát, text a výběr obrazů PhDr. Karel Jaroš. V úvodu jsou shrnující informace o  této galerii, kterou zřídil v roce 1953  Krajský národní výbor  jako Krajskou galerii v Rychnově nad Kněžnou a jejímž sídlem se stal rychnovský kolowratský zámek.  Vhodným  způsobem jsou v textu zachyceny proměny této instituce, výstavní aktivity a uvedeni její představitelé; z nich jmenujme alespoň akademického malíře Rudolfa Černého († 2013),  prvního ředitele od jejího počátku až do konce roku 1977. Pro každý týden je v kalendáři po jedné reprodukci díla víc než dvacítky malířů Orlických hor a Podorlicka – u některých umělců po jedné až po celé soubory, nejvíc  u Vojtěcha Sedláčka,  Jana Trampoty a Josefa Štolovského.

V tomto právě vyšlém kalendáři však není zastoupen jedinou reprodukcí (v  Orlické galerie jeho díla vystavena jsou) akademický malíř Jiří Kaloč (*1943), střídavě žijící ve Vrbici u Kostelce nad Orlicí a v Rychnově nad Kněžnou. Neznám významnějšího současného malíře nejen z  regionu Orlických hor a Podorlicka, tak uveďme některá ocenění:  Rok 1994 Cena a medaile Masarykovy akademie umění,  2000 Mezinárodní cena Salvadora Dalího za mimořádný přínos v oblasti výtvarného umění, 2001 Mezinárodní cena Evropské unie (European Union of Arts) za výtvarné umění, 2005  čestný diplom a titul čestný akademik za dílo v oboru malířství  Národní akademie umění a kultury IL ROMBO v italské Averse, 2003  mu „Evropský kruh Franz Kafka Praha“ předal Evropskou medaili Franze Kafky s diplomem (European Medal of Franz Kafka) za uměleckou tvůrčí práci v oblasti malby a architektury;  ta ten rok byla udělena čtyřem laureátům – dvěma zahraničním a dvěma českým – dramatikovi Vlastimilu Venclíkovi a právě Jiřímu Kaločovi. (Mezi držiteli této medaile jsou i Miloš Forman a Steve Spielberg.)

S Komenským buďme názorní a doplňme o Kaločových nástěnných malbách ve vrbickém „Domě soše“: jejich délka 10 metrů, výška 4 metry a šířka 6 metrů, názvy Tradice (na nejdelší stěně, plné venkovské symboliky) a  Současnost (na  levé a protilehlé stěně). Asi nepřekvapí, že jejich motivem je  krajina kolem Vrbice, lemovaná horizontem Orlických hor. Připomeňme  ocenění jeho vrbického domu, zvaného „Socha dům“ na výstavě „Česká architektura 1989 – 1999 očima kritiků“.  On totiž ten artefakt, Kaločovo architektonické dílo, oceněné v rámci projektu „Praha – evropské město kultury 2000“, je uváděn vedle dnes už slavného Tančícího domu na Rašínově nábřeží v Praze i rekonstrukce Obecního domu v Praze jako příklad moderní architektury, a to pro svůj architektonicko – duchovní rozměr. Do té doby jen odborníci (a samozřejmě lidé ve Vrbici) věděli o tomto skvostu, budovaném od roku 1967 z ruiny staršího vesnického objektu a skrytém ve svahu na samém okraji vesničky.. Za 39 let ji Jiří Kaloč proměnil s vynaložením nezměrného množství energie v duchovní místo, které se stalo esencí jeho uměleckého směřování a prostorem pro celou řadu konceptuálních realizací. O to víc udivující, že Jiří Kaloč není architekt, ale malíř.

Čtenářská diskuze