Malá vzpomínka na velkého vědce Josefa Sekyru

DOBRUŠKA – Dobruška si připomíná velkého vědce, který drží celou řadu rekordů.

geology-cz-photoarchive-23504-fullres

osef Sekyra stanul jako vůbec první Čech na jižním pólu nebo na druhé nejvyšší hoře tehdejšího Sovětského svazu Pik Lenina.
Foto: Archiv muzea Dobruška

Výstava v dobrušské synagoze připomene Josefa Sekyru (1928 – 2008), prvního Čecha, který stanul na jižním pólu, dosáhl mnoha dalších rekordů a učinil objevy národního, ale i světového významu. Bude součástí prohlídky historických expozic přístupných mimo pondělí v 9 – 11.30 a v 12.30 – 17 hodin a bude ji možné zhlédnout od 4. do 9. září.

Sahara i Antarktida

Pracovištěm Josefa Sekyry byly vichry bičované velehory, sluncem rozpálené pouště centrální Sahary a divoké Arábie i mrazivé pustiny Antarktidy. V těchto vzdálených a obtížně přístupných místech pátral po tom, co ho osobně nejvíce zajímalo, po vlivu extrémního počasí na formování hornin. Neúnavné putování za nerosty ho jen tak mimoděk přivádělo k řadě rekordů. Například jako první Čech v dějinách v roce 1961 pokořil druhou nejvyšší horu tehdejšího Sovětského svazu – Pik Lenina (Pik Kaufman) na hranicích dnešního Tádžikistánu a Kyrgyzstánu. Vytvořil tak na nějakou dobu československý výškový rekord. Cílem jeho úsilí bylo ale něco úplně jiného – šlo mu především o zkoumání vlivu silného mrazu na formování hornin v nadmořské výšce výrazně přesahující 7000 metrů nad mořem. Vědecký zájem o geologii ho učinil v roce 1969 prvním Čechem, kterému se podařilo dobít jižní pól. Antarktida mu učarovala a v jejích ledových pustinách jako člen různých expedic věnoval všechny své síly zkoumání sněhem, ledem, větrem a mrazem formovaných kamenů. Kosmické záření způsobené ozonovou dírou, o jejíž existenci tehdy ještě málokdo věděl, spolu s dlouhodobým nerespektováním pitného režimu v místech, kde je kapalná voda jen obtížně dostupná, mu podlomily zdraví. Navzdory tomu se snažil až do konce svého plodného, ale stále nedoceněného života intenzivně pracovat. Osud se s ním přitom nijak nemazlil, a tak musel být například svědkem zrušení své pracně vytvořené expozice Antarktida – kontinent vědy a míru v prostorách zámku v jeho rodném Novém Městě nad Metují. Jednalo se o velmi kvalitní expozici, na niž mnozí z nás, kteří jsme ji jako děti měli možnost vidět, dodnes vzpomínáme. Přesto pro ni marně hledal po celé České republice nové prostory.

Zalesnění Krkonoš

Navzdory nepříznivým okolnostem mohl i v posledních letech svého života předávat dál bohatství svých těžce vybojovaných zkušeností a znalostí. Nalezl totiž uplatnění nejen při realizaci projektu zalesnění vrcholových partií Krkonoš (vědecky oprávněně nazývaných krkonošskou tundrou) organizovaném Správou Krkonošského národního parku. Při práci pro KRNAP zúročil své celoživotní poznatky a získal kvalitní spolupracovníky, kteří se byli ochotni od něj učit. V letošním roce, který se nese ve znamení osmičkových výročí, si vlastivědné muzeum v Dobrušce dovolilo připomenout malou výstavou památku tohoto velkého a významného člověka, rodáka z nedalekého Nového Města nad Metují.

VLADIMÍR SVATOŇ

Čtenářská diskuze