Doktoři mi sdělili, že jsem vypadl z balkónu z třetího patra
PRAHA/OPOČNO – Po návratu z letní paralympiády v Londýně poskytl našemu týdeníku rozhovor stříbrný medailista David Drahoninský, náš reprezentant v lukostřelbě. David se zúčastnil i letní paralympiády v Pekingu v roce 2008, kde získal zlato. Od roku 1999 je po úrazu upoután na invalidní vozík. David začínal s bocciou (obdoba curlingu, ale nehraje se na ledě), pak ho uchvátila lukostřelba, které se věnuje od roku 2003. V ní začal sbírat úspěchy a vyústěním jsou dvě paralympijské medaile. David se s námi podělil nejen o zážitky z Londýna, ale povídali jsme si o jeho úraze a životě.
2001 4. místo ME v Teplicích (boccia)
2002 konec boccia
2003 začátek lukostřelby v kategorii RW1
3. místo Mezinárodní zvací turnaj Nové Město n. Metují
16. místo MS Španělsko
2005 8. a 6. místo na MS v Itálii
2006 3. místo MČR v hale se zdravými lukostřelci
4. a 5. místo ME v Nymburku
1. místo MČR se zdravými lukostřelci
2007 4. a 5. místo MS v Jižní Koreji
1. místo soutěž týmů MS v Jižní Koreji
3. místo v týmech MČR v hale se zdravými lukostřelci
2. místo Mezinárodní zvací turnaj Nové Město n. Metují
2008 2. místo v týmech MČR v hale se zdravými lukostřelci
3. místo Mezinárodní zvací turnaj Nové Město n. Metují
1. místo Letní paralympijské hry Peking
2012 2. místo Letní paralympijské hry Londýn
Davide, vrátil ses z Londýna z letní paralympiády, kde jsi získal stříbrnou medaili. Zisk jakékoliv medaile na olympiádě je vždy určitě úspěch. Převládá tedy spokojenost?
Spokojenost určitě je, i když člověk trénoval, tvrdě se připravoval a pomýšlel na obhajobu, ale s odstupem času je spokojenost čím dál tím větší. Každopádně první dojmy nebyly úplně radostné, prostě jsem měl pocit, že jsem zklamal sám sebe, ale pak člověk vidí lidi, přátelé a všechny kolem, jak mu gratulují a uvědomí si, že je to vlastně obrovské vítězství a taky jsem mohl odjet domů s holým zadkem a nezískat žádnou medaili. I kdybych měl zlato, tak by se pro mě v životě nic extra nezměnilo, dál bych chodil do práce a v novinách by akorát vyšel článek „David Drahonínský to dokázal a obhájil“, takhle novináři mohou napsat, že jsem to nezvládl.
Do Londýna jsi jel jako obhájce z Pekingu, co chybělo k tomu, abys přivezl zlato?
Vím úplně přesně, co tomu chybělo. Kdybych ve finále střílel lépe než Američan, tak bych to zlato obhájil. Ale Američanpředvedl skvělou lukostřelbu, střílel lépe a právem si zasloužil mě sesadit z pomyslného paralympijského trůnu. Takže nezbývá než mu popřát, ať si tu slávu za louží v USA užije a za čtyři roky, pokud pojedu do Ria, tak ať počítá s tím, že mu tu obhajobu znepříjemním, protože se na to opět skvěle připravím.
Zúčastnil ses své druhé olympiády, můžeš porovnat atmosféru V Pekingu a teď v Londýně? A která se ti více líbila?
V Pekingu jsem zažil moji první paralympiádu, vyhrál jsem ji a tenkrát si pamatuji, že to bylo neuvěřitelné. Do Londýna jsem jel s cílem vyhrát a věděl jsem, co tam na mě čeká. Nemohu říct, že to bylo v Číně lepší, ale zase na druhou stranu v Londýně mě překvapila obrovská mediální podpora. Noviny plné fotografií s paralympioniky, čtyři televizní kanály, které nonstop vysílaly přímé přenosy ze závodů a všude po městě billboardy a různé další marketingové plochy propagovali paralympiádu a anglické reprezentanty, to prostě bylo skvělé. Člověk si v hloubi duše přál, aby někdy něco podobného zažil v ČR.
Jaké jiné sporty jsi během olympiády navštívil?
Byl jsem se podívat na basketbalu vozíčkářů a na bocce, chtěl jsem se ještě podívat na rugby vozíčkářů a na tenis, ale už jsem nesehnal lístky.
Jak často trénuješ a co patří všechno do tvé přípravy?
Trénuji každý den. Do mé přípravy patří tréninky na střelnici, mentální trénink s psycholožkou Kateřinou Kudláčkovou, posilovna, bazén, masáže a rehabilitace s fyzioterapeutem. Celkem to vše zabere cca 40h týdně. Každopádně poslední rok jsem udělal neuvěřitelný pokrok díky mentální přípravě, protože lukostřelba je určitě o střílení z luku, ale člověk musí pak na závodech ustát i ten tlak, který je na něj kladen od diváků, trenérů, funkcionářů a okolního prostředí.
Určitě to není tvá poslední účast na OH. Čeká další výzva v podobě Ria 2016. Máš účast automaticky jistou nebo se musíš na ni probojovat?
Jistá není účast ani když bych vyhrál zlatou medaili. Opět si musí člověk vystřílet místo na ME nebo MS. Postupový klíč je předem daný. Do Londýna se člověk mohl nominovat z 1.místa z ME nebo první tři z MS a pak byl jeden nominační závod, kde se rozdělovala zbylá místa. Je to docela těžké, ale já vím, že pokud budu chtít jet do Ria, tak pro moji přípravu udělám vše, abych se zvládl kvalifikovat.
Medailisté z olympiády dostali finanční odměny, jak jsou na tom paralympionici? Dostali jste také něco za medaili?
Zatím jsem nedostal nic a ani jsem předem žádnou informaci nedostal, kolik dostane medailista z paralympiády. Každopádně za zlato v Pekingu jsem dostal 80 tisíc korun. To mi nestačí, ani abych si koupil jedno vybavení na lukostřelby nebo invalidní vozík, takže rozhodně nečekám, že by se můj život nějak změnil, až mi přijde na účet odměna za Londýn, pokud vůbec nějaká bude.
Ty jsi měl úraz v roce 1999 a do té doby jsi dělal taekwondo. Můžeš našim čtenářům přiblížit, co se stalo v tom osudném roce a kdy ses dostal k lukostřelbě?
Přišel jsem unavený z tréninku a usnul jsem doma. Následný den jsem se probudil mezi operacemi. Doktoři mi sdělili, že jsem vypadl z balkónu z třetího patra. Za všechno mohla náměsíčnost. Prostě se mi ze dne na den změnil život.Skoro rok jsem strávil v nemocnici a pak jsme se pomalu vrátil do života. Začal jsem studovat OA v Janských Lázních a tam jednoho dne probíhala prezentace lukostřelby a já to vyzkoušel a lukostřelba mě uchvátila.
Samozřejmě taková věc změní člověku celý život. Pamatuješ se na pocity, které jsi měl a co tě v tu chvíli napadalo za myšlenky?
Bylo to zvláštní, nejdřív mi to přišlo jako špatný sen, pak jsem si pomalu uvědomil, že je to realita a že to chce čas a třeba to rozchodím. Pak mi jednou při vizitě řekl primář traumatologie v ČB pan doktor Kopačka, že už nikdy chodit nebudu a pár nocí jsem probrečel a potom jsem v Kladrubech pochopil, že se dá žít i s vozíkem, a tak žiju dál. Našel jsem si aktivity, které naplňují můj čas, kdy nespím a žiju dál.
Ty ses ale osudu postavil, vystudoval jsi vysokou školu, začal jsi s bocciou, od ní přešel k lukostřelbě a zúčastnil se dvou olympiád. Pracuješ ve VZP. Mnoho zdravých lidí si stěžuje, jak mají těžký život. Co je pro tebe hnacím motorem a co bys jim vzkázal?
Znám lidi, kteří měli daleko těžší osud než já a život mají daleko komplikovanější, sami si ani neutřou nudli u nosu, potřebují 24h denně pomoc druhých a stejně i přes tento fakt žijí plnohodnotný život. Samozřejmě jsem měl v životě i štěstí, že jsem potkal správné lidi. Takže například vysokou školu Metropolitní univerzitu Praha jsem vystudoval, ale měl jsem možnost studovat v bezbariérovém prostředí a profesoři byli ochotní mi při studiu pomoci. Dále jsem díky této škole měl možnost vycestovat na dvě zahraniční stáže. Každopádně některým lidem leží příležitosti u nohou a oni je nevyužijí. Vzkázal bych všem STĚŽOVATELŮM, ať se nad svou situací zamyslí a zkusí udělat něco pro to, aby ten život byl lepší. Já jsem také v životě mnohokrát musel zatnout zuby, abych dosáhl cíle, který jsem si stanovil.
Žiješ v Praze, ale k východním Čechám máš docela blízko. V Janských lázních jsi vystudoval obchodní akademii a do Nového Města nad Metují jezdíš na závody. Byl jsi i na Rychnovsku?
Jednou jsem byl na základce v Dolní Radechové a vyprávěl jsem žákům můj příběh, a jak jsem vyhrál zlatou medaili v Pekingu. Bylo to příjemné přátelské setkání a doufám, že to dětem něco dalo, a že pochopily, že život není procházka růžovým sadem.
Sport je propojen s byznysem a k tomu patří i politika. Politici se rádi ukazují při úspěších sportovců, fotí se s nimi a sbírají „politické body.“ Jak se díváš na změny, kdy vláda očesala peníze handicapovaným lidem? Ti pak mají velký problém vůbec s penězi vyžít.
Je to hodně složitá doba pro lidi s postižením, ale uvědomit si musíme, že i lidé, kteří jsou zdraví, nemají na růžích ustláno. Já jsem vystudoval vysokou školu, abych měl kvalifikaci a měl potencionálnímu zaměstnavateli něco nabídnout. Těžko mě někdo zaměstná kvůli tomu, že mám dvě medaile z paralympiády. K politikům bych se raději nevyjadřoval, nechtěl bych se jich nějak dotknout, ale myslím si, že mnoho z nich by mohlo jet na paralympiádu, ale není tam soutěž ve ztrátě paměti, takže bych jim doporučoval, aby si psali, co lidem naslibují. Protože si osobně myslím, že lidi ze sebe dlouho už blbce dělat nevydrží.
Na sport jde stále méně peněz, ty máš svého sponzora?
Mám pár sponzorů, zda se to dá tak nazvat, kteří mě podporují, ale trvalo to neuvěřitelných 10let a hodně úsilí než jsem je získal. Společnost Santé mi poskytuje zdarma lékařskou péči. Dvakrát týdně dojíždím do jejich střediska na rehabilitaci a kdykoliv mám nějaký zdravotní problém, tak zavolám na nonstop linku a objednám se k lékaři, který mi pomůže. Dalším mým partnerem je společnost BBraun, díky které jsem si třeba letos mohl pořídit dva luky, s kterými jsem v Londýně vystřílel stříbro. Můj svaz Spastic Handicem se také snaží mi vytvořit podmínky, ale nejsem jediný sportovec, který hájí jeho jméno a tak když mohu, tak sám přiložím ruku k dílu a nečekám, až mi vše přinesou na stříbrném podnosu. Každopádně doba je složitá a získávání sponzorů je velmi těžké a je to bohužel o známých, kteří vám zajistí kontakty na lidi do firem, kteří o těchto věcech rozhodují.
Ty jsi vyhrál v roce 2006 MČR se zdravými lukostřelci. Na OH v Londýně běžel se zdravými sprintery Oscar Pistorius, který se následně zúčastnil paralympiády. Ty by ses mohl také zúčastnit klasické olympiády?
Na olympiádě není zařazena střelba z kladkového luku do programu a tak bych se zúčastnit mohl pouze za předpokladu, že bych začal střílet z reflexního luku.
Do konce roku máš ještě nějaké závody nebo už máš „sportovní volno“?
Začne halová sezona a závodů bude dostatek, ale tento rok chci trochu zvolnit a trochu zregenerovat, abych se pak pořádně připravil na rok 2014, kdy bude ve Švýcarsku ME, kde budu moct splnit kvalifikaci na Rio. Myslím si, že už mám takové zkušenosti, že mohu zvolnit a připravit se kvalitně na jakýkoli závod, který si naplánuji. Když skloubím moji lukostřeleckou přípravu s mentálním tréninkem, tak jsem přesvědčen, že mám ještě hodně před sebou a lukostřelecký svět ještě o mně uslyší.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchu nejen ve sportu. Samozřejmě držíme palce k účasti na paralympiádě v Riu.
