Lukáš Masopust: „Hrozně rád bych se ve Slavii prosadil“

Jeho kariéra je lemována postupnými krůčky. V červnu 2012 byl benjamínkem v čerstvě prvoligovém kádru FC Vysočina Jihlava. Na konci července v Edenu debutoval v nejvyšší soutěži a během pár měsíců se stal objevem podzimu. V lednu 2015 učinil v kariéře další krok, když zamířil do Jablonce.

PRAHA – Po úspěšném působení v zeleném dresu Jablonce přišel očekávaný posun o další stupeň, když po podzimní části sezony Lukáš Masopust (25) přestoupil do Slavie Praha, s kterou v současné době absolvuje přípravu před startem jarní části ligy. Ve své kariéře zatím stihl odehrát zápasy EURO U21, Evropské ligy, ale také si připsat první start za národní tým. „Bylo to splnění klukovského snu,“ říká o své premiéře v reprezentačním dresu LUKÁŠ MASOPUST.

5252947_

Lukáši, vaše fotbalové začátky jsou spojené s jihlavskou Vysočinou. Udržujete s ní pořád kontakt?

O výsledcích FC Vysočina i o dění v klubu mám přehled. V telefonickém kontaktu jsem s legendárním masérem Pavlem Křížkem. S bývalými spoluhráči už moc ne.

Vybavujete si své první fotbalové krůčky a první trenéry?

Pocházím z vesnice Božejov, která se nachází na silnici mezi Kamenicí nad Lipou a Pelhřimovem. V Božejově mne už někdy ve čtyřech letech přivedli na hřiště a já se začal pod dohledem táty a dědy seznamovat s balónem. Prvním trenérem mi byl pan Bílek. Se začátkem školní docházky mne táta začal vozit na tréninky do deset kilometrů vzdálené Kamenice nad Lipou. Táta zároveň místní přípravku začal trénovat. V Kamenici jsem nakonec strávil všechny krásné roky dětského fotbalu v přípravce.

Jak jste se objevil v jihlavském klubu, kde jste odstartoval vaši úspěšnou kariéru?

Do Jihlavy jsem přišel do mladších žáků a objevil mne skaut pan Fikes na turnaji ve Velké Bíteši. Zájem měly i České Budějovice, kde jsem dokonce byl i na zkoušce, ale pro Jihlavu jednoznačně rozhodla vzdálenost od domova. Zpočátku to pro mne byla opravdu velká změna. Najednou jsem poznával taktiku, zcela nové tréninkové prvky a další novinky. Náročné bylo i dojíždění. Ještě 6. a 7. třídu jsem absolvoval v Kamenici nad Lipou, tudíž mne táta denně vozil na trase Kamenice – Jihlava – Božejov. Ráno jsem v šest hodin vstával a v sedm večer jsem byl doma. 8. a 9. třídu jsem navštěvoval v Jihlavě na ZŠ Evžena Rošického a domů jsem jezdil autobusem. Další čtyři dorostenecké roky už jsem přebýval na internátu.

Jaké to byly časy?

Rozhodně nádherné! (směje se) A docela se nám i dařilo. Vždyť jsme na podzim 2007 zvítězili v českém finále Premier Nike Cupu a kvalifikovali jsme se na evropské finále. To se uskutečnilo v Polsku a my zde rozhodně ostudu neudělali – skončili jsme celkově pátí. Ve starším dorostu jsme střídali lepší sezony s horšími.

Kteří trenéři vám ve fotbalovém vývoji nejvíce pomohli?

Všichni! Od táty, přes pány Kuchtu, Tvarůžka, Kučeru, Procházku až po Oulehlu. Na nikoho si nemohu nijak stěžovat. A zapomenout nechci ani na speciální tréninky u Martina Daňka v Třebíči, které mne hodně posunuly. Všem velice děkuji!

Letní příprava s áčkem v roce 2012 pro vás asi musela být velkým skokem…

Je pravdou, že jsem jednotlivé ročníky nikdy moc nepřeskakoval. Byl jsem vždy menšího vzrůstu a pořádně jsem se vytáhl až ve starším dorostu. V něm jsem se vyhrál, trenéři na mne sázeli, střílel jsem branky, připravoval je a získal jsem potřebné fotbalové sebevědomí. Navíc jsem na první pokus zvládl udělat maturitu na SŠOS Jihlava. Přesto pro mne bylo zařazení do letní přípravy áčka příjemným překvapením. V úvodu jsem byl velmi nervózní a zbrklý. Měl jsem ale štěstí, v kádru jsem zůstal, trenéra Komňackého jsem asi zaujal a spoluhráči mi pomohli.

Vzpomínáte si na prvoligový debut a na premiérový podzim 2012 v první lize?

Vlastní prvoligové zápasy mi nakonec jako extrémní skok nepřišly, na hřišti jsem se cítil dobře. Netřeba připomínat, že to pro mne byl zlomový půlrok. Nejkrásnější byl samozřejmě hned první zápas na Slavii, kde jsme po divokém průběhu remizovali 3:3. Na to se nezapomíná. Zvlášť, když jsem dosud hrál v Edenu jen dvakrát, vždy mi to nějak uteklo. Nejnáročnější pak bylo domácí remízové utkání proti Plzni, která nám skoro nepůjčila míč, hrála výborně a já naháněl Limberského. (směje se)

Byl jste benjamínkem týmu. Kteří zkušení hráči vám nejvíce radili?

Starší hráči nám byli velkou oporou a dokázali poradit a povzbudit. Ať už šlo o Vencu Kolouška nebo Jardu Blažka. Mým „fotbalovým tátou“ byl ale Ondra Šourek, který se mi snažil hodně pomáhat.

Která sezona v Jihlavě byla z vašeho pohledu nejvydařenější?

Nejlepší dojem jsem měl hned z té premiérové sezony, která však nebyla tak produktivní, jako druhý prvoligový ročník 2013/14, v němž jsem vstřelil pět branek. Poslední jihlavský půlrok byl dost ovlivněn mými zraněními.

Z Jihlavy jste odešel do Jablonce, měl jste i jiné nabídky?

Protože jsem na podzim 2014 nastoupil kvůli zranění jen do tří zápasů, tak ani moc na výběr nebylo. Vnímal jsem to jako další posun v kariéře a šanci hrát evropské poháry a o špičku tabulky… Myslím, že to pro mne byla dobrá volba a vhodný mezistupeň kariéry. Určitě lepší, než jít hned do pražských S, kde je mnohem větší tlak od fanoušků či médií.

lukas_masopust_web-nahledNa severu Čech jste nakonec strávil dlouhé čtyři roky. Jaké byly? Na co budete nejraději vzpomínat?

Nejlepší byl poslední rok pod trenérem Radou. Musím mu moc poděkovat za jeho poznatky, a že mi dal hodně herního prostoru. Myslím, že to pro mne bylo zlomové období. A dařilo se i týmu, když jsme díky skvělému jaru vyskočili na 3. příčku v lize a v MOL Cupu jsme prohráli až ve finále. Ostatní sezony byl přes dobrou partu a kvalitní kádr vždy spíše průměrné a nenaplnili jsme v nich očekávání.

Zažil jste i dva významné reprezentační momenty – domácí EURO U21 a debut v národním týmu…

To samozřejmě byly jedinečné zážitky. Na šampionátu jsem se bohužel tolik neprosadil, protože někteří kluci se prezentovali lepší formou. V reprezentačním áčku jsem několikrát figuroval mezi náhradníky nominace, ale dočkal jsem se až v březnu v rámci přípravného duelu proti Číně. Zajímavé bylo, že jsem reprezentační trenéry definitivně přesvědčil v zápase v Jihlavě, kde jsem vstřelil dvě branky. (usmívá se) Samotné utkání na turnaji v Číně, v němž jsme vyhráli 4:1, samozřejmě bylo splněním klukovského snu, velká čest a krásný pocit. Jen škoda, že se mi zatím s ohledem na zranění nepodařilo bilanci reprezentačních startů navýšit. Moc bych si přál, aby se tak stalo v letošním roce.

Další krok ve vaší kariéře přišel nyní v podobě přestupu do Slavie Praha…

Nešlo o jednoduché rozhodnutí, neboť v Jablonci jsem strávil dlouhou dobu. Vybudoval jsem si vztah k městu, sousedům i ke klukům v kabině. Z fotbalového hlediska jsem se ale zase o kousek posunul. Věřím, že se dokážu prosadit do základní sestavy.

Už jste se v novém prostředí aklimatizoval?

Zvyknutí na nové prostředí asi ještě bude chvilku trvat. Zatím mám dobrý pocit z prima atmosféry v šatně. Kluci mne přijali dobře a určitě mi v tom pomohla přítomnost Murise Mešanoviće a Standy Tecla.

Máte na kontě řadu individuálních i kolektivních úspěchů. Který řadíte nejvýše?

Vedle reprezentačního startu si moc cením bronzové příčky v uplynulém ligovém ročníku, která nás dostala přímo do základní skupiny Evropské ligy. A pak mám ještě na kontě hned tři druhá místa v národním poháru v letech 2015, 2016 a 2018. Doufám, že ho také někdy vyhraju! (usmívá se)

Kde vidíte svoji fotbalovou budoucnost?

Jdu postupnými krůčky. Teď bych se hrozně rád prosadil ve Slavii a stal se pevnou součástí týmu.

Čtenářská diskuze
Tags: ,