Lhotecká škola v plamenech

REGION – „V učebně informatiky hoříííí!“ znělo školou volání a výstražný hvizd píšťalky. Celá škola na nic nečekala a okamžitě udělala správný krok – zahájila evakuaci. Žáci i učitelé se shromáždili na školním hřišti, dychtivě vzhlížejíce ke škole ve snaze zahlédnout nějaký kouř. Při počítání přítomných byli ale všichni v šoku. Jeden člověk musel být uvězněn uvnitř budovy! A ještě ke všemu paní učitelka. Co teď?

Trvalo to chvilku a otevřelo se jedno z oken a v něm vlál kus bílé látky. To bylo znamení, že paní učitelka je opravdu uvnitř a čeká na pomoc. Okamžitě byli zalarmováni hasiči. Během krátké chvilky se od křižovatky ozval pronikavý jekot sirény a na hřiště vjela dvě hasičská auta JSDH Vamberk. Hasiči si důkladně prohlédli okolí a začala záchranná akce. Nasazení kyslíkových masek, oblečení ohnivzdorných bund a vybavování se lany a lehátkem. Vnikli do školy. Za pár okamžiků se ze školy vynořily reflexní vesty a hasiči nesli na lehátku zachráněnou paní učitelku. Všichni si oddychli. To bylo ale dobrodružství.

Ale teď po pravdě. V naší škole doopravdy nehořelo, to se jen v pátek 27. května konal den strávený s vambereckými hasiči, kteří nám tímto planým poplachem ukázali záchranu člověka z hořící budovy. Po tomto velmi vzrušujícím zážitku se žáci rozdělili na několik skupinek a ty se postupně prostřídávaly u jednotlivých stanovišť. Lana a hasicí přístroje, první pomoc, hasičské auto s výbavou, kyslíkové masky a obleky a nakonec záchranářské nářadí, kombinézy a pomůcky.

Většina z nás viděla některé věci třeba poprvé v životě, a tak se nám tajil dech. Hasiči nám toho opravdu dost poučného pověděli. Například: kolik nákladu utáhne karabina a jak se vážou jednotlivé druhy uzlů, jak se používá záchranný trojúhelník a lehátko, kolik techniky se vejde do jednoho auta, kolik litrů vody auto převeze, jak se zachovat při dopravní nehodě atd.

Nechybělo ani praktické vyzkoušení. Mohli jsme si zkusit neoprenový oblek do vody, záchranářskou sekyru, jaké to je dýchat v plynové masce, hasit z hasicího přístroje, stahovat někoho z výšky na laně nebo se jen tak dívat na svět přes hledí hasičské helmy. Na škodu nebyla ani připomínka základních telefonních čísel, kterými přivolat pomoc. Jakým způsobem mluvit s operátorem do telefonu, kde se nachází hlavní ústředna atd. A na konci za odměnu nastal onen očekávaný hustý déšť z bílé pěny, na kterou se všichni jistě hodně těšili. Odešli jsme určitě o moc moudřejší a nacpaní tunou nových informací.

Na závěr bychom chtěli moc poděkovat vambereckým hasičům za jejich ochotu a čas, který nám po celé tři hodiny věnovali. A už víme, že hasičská práce (byť jen ta dobrovolná) se cení a zachránila už spoustu životů.Denisa Štěpánková, 9. ročník

Čtenářská diskuze
Tags: ,