Legenda dobrušské národní házené Petra Vošlajerová

DOBRUŠKA – I když měla v poslední době za sebou Petra VOŠLAJEROVÁ (32) častá zranění a dvě mateřské dovolené z let 2017 a 2019, patří stále k suverénně nejlepším házenkářkám I. ligy. Petra je akční maminka a jak byly jedné, či druhé dceři dva měsíce, už jela bez váhání na další zápas.

barva

Co říkáte na dnešní dobu, kdy jsou všechny sportoviště a haly stále zavřené?
„Stále nevím, co si o tom všem myslet. Na téhle době je hloupé, že nikdo neví, co a jak bude. Mám štěstí, že jsem povahou optimista a věřím, že lidstvo brzy najde cestu ven z této složité situace a dostane možnost si o to víc běžného života vážit.“

HÁZENÁ v Dobrušce, to je pojem!

Věříte ještě v dohrání I. ligy?
„Byla jsem optimista. Je zvažováno několik variant, ale začíná to vypadat, že soutěže budou anulovány.“

Jaký máte tým v současné době?
„Samozřejmě ten nejlepší (směje se). Složení týmu se v posledním roce omladilo, jelikož čtyři hráčky ze základní sestavy otěhotněly a dvě ukončily kariéru. Tým teď stojí na zkušenostech 3 až 4 hráček, které skvěle doplňují hráčky, které dříve nedostávaly tolik prostoru a dále mladé naděje. Tým funguje velmi dobře, po podzimní části s přehledem vede skupinu C. Samozřejmě nesmím opomenout naše trenéry Jirku Sychrovského a moji mamku Boženu Laštovičkovou, kteří pro dobrušskou házenou mnoho udělali a stále dělají. Jen díky nim jsme tam, kde jsme. Mne tato dvojice trénuje celou házenkářskou kariéru.“

Mohl by zaútočit opět na titul?
„Ten, kdo chce ve sportu uspět si musí věřit a myslet vždy na ty nejvyšší cíle. Když se spokojí s málem, nikdy nejlepší nebude. Takže ano, i když je teď tým velmi mladý, může zaútočit na titul.“

Národní házená v Dobrušce to je pojem, v čem je její síla?
„V celkovém zázemí. Je zde snaha stále něco vylepšovat a zajišťovat pro své svěřence stále lepší podmínky. A není to jen o financích, ale i o tom, že přijdeme na hřiště a je posekaná tráva, natřené lavičky, nafouknuté míče, máme vyprané dresy a ve stánku s občerstvením na nás po zápase vždy někdo čeká a můžeme oslavit vítězství, nebo zapít žal. A pak samozřejmě také v tradici. V Dobrušce se vždy dařilo trenérům udržet týmy mládeže a obsazovat s nima přední místa na mistrovství. A v neposlední řadě je národní házená srdeční záležitost. Tento sport nehraje nikdo pro peníze, ale proto, že ho baví, že tam má přátele, mnohdy i rodinu a to se pak cítí na hřišti opravdu jako doma.“

Dvojnásobná MISTRYNĚ ČR

Historicky se stal váš oddíl už 4x mistrem ČR, vy 2x, je toto lákadlem pro děti, když si vybírají jaký sport zvolit?
„Určitě je pro děti lákadlem, když vidí, že se u nás dá dosáhnout nemalých úspěchů a hrát o medaile. V Dobrušce se snažíme každoročně pořádat také vrcholové akce mládeže jako Poháry a Mistrovství, kde mohou děti vidět své vrstevníky v bojích o medaile. Jelikož se tyto akce pořádají na konci školního roku, funguje dobře i spolupráce se školami, kdy třeba učitel přijde s celou třídou podpořit své spolužáky v bojích o medaile.“

Lákal vás v mládí jiný sport, nebo jste měla jasno hned?
„Já jsem na házené vyrůstala od miminka (směje se). Někteří říkají, že jsem se v balónem v ruce už narodila. Moje mamka aktivně hrála a můj táta v té době ženy v Dobrušce trénoval. Na dobrušském hřišti jsem vyrostla. Hrát házenou pro mě nebylo žádné rozhodnutí, přišlo mi zkrátka normální trávit až čtyři dny v týdnu na hřišti.“

Zavzpomínáte na dětská léta?
„Když jsem dorostla do věku, kdy bych mohla se svými vrstevníky začít trénovat a hrát, žádné družstvo mladších žákyň v Dobrušce nebylo. Tenkrát se moje mamka rozhodla trénovat a netrvalo dlouho, aby vzniklo družstvo. Bylo mi deset let.“

V kolika letech jste se stala poprvé mistryní ČR? Jaký to byl pocit?
„Úplně poprvé mistrem republiky jsem se stala jako starší žačka na MČR ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Bylo to úžasné, měly jsme skvělý kolektiv a moc jsme si to užily. V mládežnických kategoriích jsme pak několik let válcovaly své vrstevnice a vyhrávaly jeden titul za druhým. Při přechodu do ženské kategorie jsme několik let sbíraly zkušenosti, až se nám nakonec povedlo získat mistrovský titul i v ženské lize. Byl to nezapomenutelný rok 2012. První příčka nám v předešlých letech vždy o fous unikla, takže oslavy byly mohutné a myslím, že se na ně bude v Dobrušce dlouho vzpomínat.“

OSLAVY titulů

Jaké byly oslavy, povídejte.
„Slavili jsme každé vítězství a každou medaili, ale určitě největší oslavy zažila Dobruška v roce 2012. Probíhaly dva dny v kuse. V sobotu jsme slavili v Tymákově, kde jsme dohráli poslední zápas a v neděli oslavy pokračovaly. Po návratu na dobrušské hřiště nás čekalo obrovské přivítání, živá hudba a dobrušští házenkáři nám do trávníku vyryli obří nápis mistři.“

Dobruška měla hvězdy, vždyť vy jste titul o dva roky později vyhráli znovu, že?
„Určitě ano. Vyhrát titul není jen tak. O tom by se dalo dlouze vyprávět. Takže, když se to po dlouhém čekání povedlo a hned po dvou letech zopakovalo, byl to obrovský úspěch.“

I když jde o týmový sport, někdo ho musí táhnout. Vy jste byla dlouholetou nejlepší střelkyní České republiky a byla jste i čtyřikrát oceněna nejlepší Házenkářkou roku.
„Vážím si toho a moc. Jde ale o kolektivní sport a pro mě bylo vždy důležité především vítězství týmu a ne, kolik jsem za zápas dala gólů. To vlastně ani nevím. Je to pro mě takový bonus, člověk se cítí dobře, když ví, že může velkou měrou přispět celému týmu k dobrým výsledkům.“

Váš tým aktuálně táhnou Andrea Henclová a Dagmar Drašnarová, co by jste o nich řekla?
„Jsou to nyní dvě nejzkušenější hráčky v týmu. Obě byly úspěšné už v mládežnických kategoriích, vyhrávaly individuální ocenění a brzy tak zapadly do základní sestavy ženského týmu. Nyní již mají zkušenosti a podávají stabilně kvalitní výkony. Svědčí o tom i umístění v první desítce nejlepších házenkářek roku a pravidelná reprezentacev zápasech Čechy – Morava.“

Byla jste absolutní hvězdou národní házené, nelákala vás dráha profesionálky a zkusit štěstí v cizině jako hvězda klasické házené Filip Jícha?
„Nelákala. Já nejsem moc ambiciózní typ. Jsem spokojená tam, kde jsem, kde jsem vyrostla a jsem ráda, že jsem měla okolo sebe vždy tým, který bojoval o přední příčky v nejvyšší soutěži u nás. To je pro mě top.“

HVĚZDA a LEGENDA

Velkou fanynkou národní házené byla Martina Navrátilová, Dana Zátopková, nebo Vlasta Burian. Navštívila vás někdy podobná hvězda?
„Ano, měla jsem možnost se osobně setkat s hokejistou panem Bubníkem, mistrem světa z roku 1949. O házenou se zajímal a pár utkání viděl.“

Zažila jste toho hodně, jaký je váš další sen?
„Zažila jsem asi opravdu vše, co si může jen házenkář přát. Byla jsem úspěšná v mládežnických kategoriích, vyhrála jsem se svým ligovým týmem titul mistra republiky a také druhou nejvyšší soutěž – pohár České republiky. Byla jsem několikrát oceněna nejlepší Házenkářkou roku, byl mi udělen titul mistr národní házené a také jsem pravidelně reprezentovala v mezizemských utkáních Čechy – Morava, kde se sejdou nejlepší hráči a hráčky, které náš sport má. To však neznamená, že bych ještě nechtěla s týmem bojovat o medaile, to vůbec ne. Doufám, že ještě nějaké úspěchy zažiji. Nyní ale již vidím svůj přínos hlavně v tom, že se pokusím předat to, co umím mladší generaci, aby v Dobrušce mohla házená co nejúspěšněji pokračovat.“

PAVEL KUMPOŠT

Čtenářská diskuze