L. Vízek: „Zjistíte, že ten fotbal nemá cenu sledovat do tý doby, co tam bude Berbr a ta jeho sebranka“

vízek ladislav (11)PRAHA – Když se řekne jméno Ladislav Vízek, tak ho fotbalovým fanouškům ani nemusíme blíže představovat a každý ví, že jde o bývalého hráče Dukly Praha a reprezentace Československa. Je členem Klubu ligových kanonýrů (hráči, kteří nastřílí v ligových soutěžích 100 a více gólů) a stále aktivním hráčem SK Dolní Chabry. Málokdo asi ví, že má vztah k našemu okresu, když se v mládí učil v dobrušském ADASTU. Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru, ale také jsme se vrátili k jeho kariéře doma i v zahraničí. Samozřejmě jsme nemohli vynechat téma korupce v našem fotbale.  

Ladislav Vízek (* 22. ledna 1955 v Chlumci nad Cidlinou) – bývalý reprezentant Československa v letech 1977 – 1986, za které odehrál 55 utkání, v nichž vstřelil 13 branek. Je držitelem zlaté olympijské medaile z roku 1980, bronzové medaile z ME 1980, účastníkem MS 1982 a členem Klubu ligových kanonýrů (115 branek). L. Vízek je odchovancem TJ Čechie Hlušice. Většinu své kariéry strávil v Dukle Praha v letech 1975 – 1985, kdy v jejím dresu odehrál 321 zápasů. V závěru profesionální kariéry hrál v zahraničí, a to ve francouzském klubu AC Le Havre v letech 1986 – 1988, v jehož dresu odehrál 61 střetnutí a vsítil 11 gólů.

Po ukončení vrcholové činnosti hraje stále aktivně I.A třídu za SK Dolní Chabry. Stal se známým jako fotbalový bavič a aktivní komentátor fotbalového dění. Manželem jeho dcery Pavlíny je bývalý fotbalista Slavie Praha, Racingu Lens, FC Liverpool (vítěz Ligy mistrů 2005) a Girondins Bordeaux Vladimír Šmicer, vicemistr Evropy z roku 1996 na EURO´96 v Anglii a současný manažer české fotbalové reprezentace. Jeho bratr Milan Vízek hrál v lize za Teplice.

 

Pane Vízku, k našemu kraji máte vztah, protože pocházíte z Hlušic a také k Rychnovsku, tedy přímo k Dobrušce, kde jste se učil v tehdejším ADASTU. Jak na tu dobu vzpomínáte?

To byly nádherný roky, byl jsem mladej a bezstarostnej. Bylo to opravdu fajn, akorát dojíždění do Dobrušky bylo pro mě složitější, ale užíval jsem si to tam. Měl jsem tam kupu kamarádů, třeba z Nového Města nad Metují. A hlavně jsem se tam vyučil, na což moje máma kladla důraz. Sice jsem se tam vyučil, ale nástrojařem, který mě ale vůbec nebavil. Mám pocit, že se mi tím máma pomstila, že mě dala na tohle řemeslo (smích). To opravdu pro mě vůbec nebylo. Jinak na ta léta vzpomínám rád, vím, že jsem jezdil vlakem přes Týniště. Dobruška byla hezký městečko, kolikrát jsem tam i přespával na internátě. Vím, že si mě tam vážili jako fotbalistu, protože jsme hráli s učňákem turnaje a já jim to všechno vyhrál a oni mě za to pak nechali asi odmaturovat (smích).

Byl jste od té doby někdy v Dobrušce?

O d této jsem tam nebyl a já bych to tam už ani nepoznal, to je takových let. Vím, že jsem ji měl rád, a když slyším jméno Dobruška, tak se jí zastávám, protože jsem se tam učil a nedám na ni dopustit. Vždy mě to u srdíčka zahřeje.

Ráno jste vyjel z Hlušic do školy do Dobrušky, odpoledne na trénink do Hradce a domů jste se vracel pozdě večer. Myslíte, že to byla větší řehole, než to mají dnešní kluci?

Já to neměl jednoduchý, já byl takovej „mamánek“. (smích) Já jsem se bál jezdit sám a ani jsem nebyl moc samostatnej. Ve vlaku jsem se bál přestupovat, abych nejel někam jinam a klepal jsem se, než jsem třeba do Dobrušky dojel. Jezdil jsem brzo ráno a bylo to strašný, já když si na to vzpomenu, tak se oklepu ještě dnes. Já jsem byl takovej popleta (smích).

vízek ladislav (1)Celou kariéru jste u nás strávil v Dukle Praha. Zúčastnil jste se olympiády v Moskvě (1980), kde jste získali zlatou medaili a ve stejném roce ME v Itálii, odkud máte bronz a MS ve Španělsku (1982). Co stavíte nejvýše?

Já si myslím, že největší svátek sportovců jsou olympijské hry, i když v Moskvě se ho nemohli zúčastnit profesionálové a ti nejlepší fotbalisté. Ale i tak, je to největší akce. Vím, že medaile z ME je velice kvalitní, je ceněná, ale olympijská zlatá medaile je zlato z olympiády a tomu se nic nevyrovná. Ta atmosféra, pobyt v olympijské vesnici, kdo to zažil, co se tam děje, tak ví, o čem mluvím. Proto já olympijské zlato stavím úplně nejvýše, protože zlatých olympijských vítězů u nás už moc nechodí.

Jak vzpomínáte na další velký svátek a účast na MS ve Španělsku v roce 1982, kde jste mohli postoupit ze skupiny, ale těsně před koncem posledního zápasu ve skupině s Francií vyhlavičkoval na brankové čáře Manuel Amoros jistý gól?

Na to vzpomínám s rozpaky, my jsme měli mužstvo takový rozbitý, jeli jsme o měsíc dříve a hráli přátelák s Itálií a také abychom tím vydělali nějaké peníze. Měli jsme se dát na soustředění dohromady, ale mužstvo bylo rozklížený, pár jich tam bylo zraněných. Pak ke všemu ještě ten náš fotbal vypadal špatně. My k tomu všemu, jak jsme blbě hráli, tak jsme nakonec mohli postoupit do další fáze, ale jak jste říkal, tak proti byl Amoros, který tutový gól vyhlavičkoval. Přidala se k tomu i smůla. V mužstvu to moc neladilo, trošku zlobili Slováci. Kozák s Masným byli zranění a chtěli hrát, ale nemohli. Já si pamatuju, že jsem měl výbornou formu a před zápasem s Anglií za mnou přišel Vengloš (tehdejší trenér reprezentace Československa – pozn, autora) a ptal se mě, s kým bych chtěl hrát. Já jsem byl neuvěřitelně překvapenej, že to přišel se mnou konzultovat na pokoj. Pak jsem se dozvěděl, že byl v koncích a chtěl mně vyhovět. Stejně to pak nějak nešlo. Pamatuju si, že jsme na MS dali dva góly po dvou penaltách na mě a já ještě ke všemu byl vyloučenej v zápase s Francií. Francouzi pořád simulovali a rozhodčí Cassarini z Itálie mě vyloučil, když jeden z Francouzů mně přepadl přes koleno a já ještě zvedal ruce a udělal jsem takový gesto, že to faul nebyl.

Jaký byl návrat ze Španělska?

Návrat byl divokej a snesla se na nás šílená kritika. I když jsem měl z mistrovství dobrej pocit fotbalovej, tak jsem se svezl s ostatníma v tý náladě, kdy nás veřejnost odsoudila. Schytal jsem to stejně jako ostatní, třeba mi utrhli u baráku poštovní kaslík, někomu poškrábali auto. Prostě to bylo strašný a já na to nerad vzpomínám. Vím, že mistrovství světa je obrovskej fotbalovej svátek a my ho pokazili.

Dotkli jsme se zápasu s Francií. Právě do Francie vás přivedlo vaše zahraniční angažmá, konkrétně do týmu AC Le Havre. Už jste někde říkal, že když jste tam dostal první výplatu, tak jste ji šel málem vrátit, protože jste si myslel, že se spletli. Jak to tehdy bylo?

„Já jsem kluk z vesnice, z Hlušic. I když jsem už byl deset let ve velkým fotbale a také v Dukle jsme měli slušný peníze jako vojáci, tak když jsem viděl, co mi napsali na první výplatní pásku ve Francii, tak jsme málem omdlel. Tam bylo o tři nuly víc a já měl pocit, že se opravdu spletli. Já tam měl asi 270 tisíc měsíčně, to byly peníze, kterým já prostě nerozuměl. Opravdu jsem si myslel, že se spletli. Ale pozor, já byl i tak nejhůře placeným hráčem v týmu a to i jako zahraniční hráč. Po roce, kdy jsem tam hrál výborně a prakticky je zachránil v lize, tak mi nějaký peníze přidali.  Dostal jsem také za podpis smlouvy milion! Ale stejně jsem byl pořád nejhůře placeným hráčem.“

vízek ladislav (10)Najednou jste měl peníze, které byste v tehdejším Československu nevydělal. Co jste s nimi udělal?

„Koupil jsem si barák, auto a pak hospodu a nějaký peníze se mi rozkutálely. Zjistil jsem, že korunky jsou opravdu kulatý. Člověk musí šetřit, protože i velký peníze se dají utratit. Francie mě nadchla po fotbalový, ale hlavně po životní stránce. Já jsem takový kamarádský, tak tam mám doteď kupu přátel a na Le Havre, i když to bylo slabý mužstvo, vzpomínám strašně rád. Le Havre mi pomohl k tomu, že do konce života budu spíš bohatej, než chudej. Samozřejmě proti tomu, co mají hráči teď v zahraničí, tak jsem měl pakatel. Vím, co si vydělal Šmíca (Vladimír Šmicer) a jen kroutím hlavou, protože si myslím, že takový peníze, to už je nesmysl.“

Já se ještě vrátím k zahraničnímu angažmá. Vy jste mohli odcházet až po slnění určité věkové hranice, myslím, že to bylo dvaatřicet let a odehrání určitého počtu zápasů v reprezentaci…

„To byla hrozná ostuda. Navíc my ještě odváděli patnáct procent z výplaty Pragosportu. (organizace, která povolovala sportovcům zahraniční angažmá) Proto říkám, že když jsme státu odvedli takový peníze, tak nám nikdo nemůže nadávat, že jsme byli lohkoživkové. Ti mladí dnes už odvádět nic nemusí. My jsme ale v tý komunistický době museli. Třeba Honza Fiala musel odvádět daleko větší peníze KSČ, protože byl jejím kandidátem. Takhle to v tý době bylo s penězma. Dnes ti kluci vydělávají ukrutný částky, třeba Čech a Rosický v Anglii. Nám muselo být dvaatřicet let, odehráno myslím 300 ligových zápasů, abychom mohli jít na zahraniční angažmá. To bylo strašný, neuvěřitelná doba. Ne, že bych toho litoval, já si něco vydělal, ale třeba takový Masopust, Viktor skoro nebyli nikde. Kdybychom mohli odejít v pětadvaceti, to by byl jiný frkot, to bych měl jinak nafouklý vkladní knížky, to vám musím říct. Prostě byla taková divná doba, ale zaplaťpanbůh, že jsem byl v tý Francii.“

Zmínil jste, že být mladší a mohl jste odejít, tak by zahraniční angažmá bylo taky o něčem jiném. Měl jste v té době konkrétní nabídku?

„My jsme jezdili s Duklou hodně do Německa a tehdy mě moc chtěl Eintracht Frankfurt nad Mohanem. Jednou přijeli k autobusu s bílým Mercedesem, říkali, že je můj a v něm měli také připravený kufr plný peněz. To bylo desetkrát víc, než jsem dostal pak ve Francii. Jenže to bych musel emigrovat a já kluk z vesnice si to neuměl představit. Bylo by to něco za něco. Já tady měl kamarády a já bych to nedokázal. Vím, že tam v tý době někdo z našeho týmu zůstal, myslím brankář Mačák tam utekl… Já jsem srdíčkem trošku někde jinde, tak jsem to odmítl. Ani si neumím představit, jak by to dnes bylo, kdybych tehdy utekl. Asi ta kariéra by byla úplně jiná. Já byl technický typ. Hráčů, co uměli kličku, moc nebylo a Němci si mě proto považovali. Asi by mě přeplatili, ale ten můj naturel je trošku jinej a já jsem prostě doma tady.“

vízek ladislav (13)Stále aktivně hrajete za Dolní Chabry, když se podíváme na soupisku, tak je to spíše výběr hvězd – Ladislav Vízek, Ivan Hašek, Patrik Berger, Jiří Rosický, Vladimír Šmicer…

„Je tam hodně bývalých fotbalistů, kamarádů a vždy si s chutí spolu zahrajeme. V těchto letech už mě všechno bolí, neměl bych se přepínat. Vím, že to není správný, ale fotbal mě pořád baví. Tenhle rok už to tělo moc nezvládá, v dřívějších letech to bylo lepší. Navíc mi teď něco křuplo a už to prostě nejde. Letos odehraju posledních šest zápasů a konec. Pak už bude jen Kozlovna, Amfora a exhibiční zápasy.“

V týmu Chaber hraje také I. Hašek, který byl dva roky předsedou ČMFS (dnes FAČR). Já se ještě vrátím k době před jeho předsedováním, kdy svazu „šéfoval“ Pavel Mokrý, ale faktickým vládcem byl Vlastimil Košťál. Vy jste upozorňoval na korupci a Košťál to nazval jako „hospodské řeči“ pana Vízka a ono se nakonec ukázalo v roce 2005, kdy se korupce ve fotbale provalila, že jste měl pravdu…

„Korupce je strašná. Já sám jsem měl kvůli tomu problémy, když jsem musel jít kvůli tomu k soudu. Pamatuju si, že to bylo jeden den, kdy se mě tam ptali, proč jsem to řekl. Já to samozřejmě věděl, jak to s korupcí ve fotbale je, ale důkazy nebyly. A druhý den se provalila korupce v novinách a paní soudkyně řekla, že po přečtení novin důkazy jsou a řízení zastavila. Bylo to pro mě opravdu hodně nepříjemný.“

Myslíte, že se dá korupce z fotbalu vymýtit?

„Vymýtit korupci? Podívejte se na politiky, vždyť už ani nevíme, kolik jich je zavřených a to mají jít příkladem. To se asi nezmění. Nejde přece, když někdo krade, tak se ten druhý bude chovat stejně a bude krást taky, to je pak hrozný. A víte, jaká je česká nátura. Je to něco, co by nemělo vůbec být. Ve sportu je to stejně prolezlý jako v politice. Nemám velký iluze, že se to změní. Je to o penězích a chamtivosti. Já bych s tím tak zatočil. Vždyť je to naše národní ostuda. Říkám si, že až ti mladí vyrostou, tak se to změní, ale pořád je to stejný. Vadí mi na tom to, že čím víc postavený, tím větší korupce. Fakt ostuda naší republiky.“

Podívejme se na fotbal. V čele asociace stojí Miroslav Pelta, který se proslavil hláškou o „cinklém jaru“. Obviněný nebyl, ale člověk, který uvažuje selským rozumem, tak ví, jak to asi bylo. Další aférou je „Křetínského kabela“ a opět se to zahrálo do autu, když ji má vyšetřit policie. Proč si myslíte, že to nejde stejně jako v Itálii, kde slavný Juventus Turín poslali do druhé ligy a odebrali mu dva tituly?

„Já vám něco řeknu, každý nadával na Ivana Haška, že to po dvou letech na svazu zabalil. Já jsem s ním mluvil a on mi říká: „Láďo, to prostě nejde, tam nemůže být čestnej člověk. Tam jsou lidi, kteří by mě zničili, já tam nic neprosadím.“ Já sám mám pocit, že tam jsou teď lidi, kde na sebe každej něco ví, tak se tam drží a vyhazujou ty poctivý, aby se něco neprofláklo na ty, co tam zůstanou. „Cinklejch“ je tam daleko víc. Pár čestných tam je, ale ty maj prostě smůlu.“

vízek ladislav (18)Tak Ivan Hašek skončil kvůli neprosazení svých vizí a ne proto, že dostal lukrativní angažmá?

„Ivan tohle prokoukl a řekl, že to nemá zapotřebí. Šel zpátky trénovat. Ono to vypadalo, že skončil jako předseda kvůli trénování. My jsme velký kamarádi a on prostě věděl, že proti Berbrovi a spol. nemá šanci něco změnit. To je strašný a smutný. Byla naděje, že to Ivan vyčistí, vyhází, ale on nemohl, protože krajští předsedové mají velký mandát a ty má podchycený Berbr. Ivan byl pak proti tomu malej pán, tak skončil.“

Blíží se volební valná hromada FAČR a asi už je předem jasné, že mandát obhájí Miroslav Pelta, který má v zádech právě Berbra, který za nitky v zákulisí tahá. Není to dáno tím, že ve vedení na krajských a okresních svazech sedí většinou bývalí rozhodčí?

„To je právě to špatný a já jsem proti tomu bojoval, ale už se na to asi vykašlu. Rozhodčí drží spolu, to my fotbalisti tolik ne. Oni si spolu volaj, obsazujou se. Fotbal u nás prostě vedou rozhodčí. Ten Berbr jen zvedne hlavu a zvedne se mu při volbě sedmdesát rukou, on to prostě ovládá. Já sám si pokládám otázku, jak je to možný? Mám telefony z jeho kraje: „pane Vízek, my ho musíme volit, jinak bychom spadli, on by to zařídil“. Berbr to má postavený na psychologii strachu, to je hrozný a já to nedokážu pochopit. Vím, že všechno ovládá Berbr, kterýho nikdo ani pořádně nezná. Nic neznamená, nic pořádně nepískal, prostě žádný velký jméno. Ale má tolik lidí, že to je takový „kardinál Richelieu“ u nás. To je další naše ostuda, ale nic s tím nenaděláte.“

Je tedy nějaká šance změnit to?

„Šance tam byla s Hášou (Ivan Hašek), teď je tam Šmíca (Vladimír Šmicer), to jsou všechno poctiví kluci. A je jich takových víc, ale nehrnou se do těch funkcí. To rozhodčí jsou v tomhle aktivní. Proto i na ten fotbal koukám trochu sklesle. Já přestávám mít i zájem o náš fotbal, protože jak to vypadá, tak to Pelta znovu vyhraje, když se spojí s Berbrem. Pelta musí ustoupit Křetínskýmu, protože má na něj důkazy v té jeho kabele. To je furt dokola. Na asociaci se musí vyměnit lidi, jinak se nic nezmění!“

Koho byste ve vedení fotbalu viděl nejraději?

„Vždyť máme kluky, kteří byli venku, Kuka, Bejbl, Šmicer, Poborský, a všechno opravdu poctiví kluci. Mají dost vyděláno, tak by to nedělali pro svůj zisk a fotbal by dělali úplně jinak. Bohužel přes tu kolonii rozhodčích se neprosadíte. Proto si články píšu, jak chci a nazývám to pravými jmény. Kvůli tomu jsem otrávený také z naší ligy.“

Šéfkou komise rozhodčích je D. Damková, která žije s Romanem Berbrem…

„Ona by svým způsobem nebyla špatná. Já ale od začátku říkám, že ženská rozhodčím nemůže vládnout. Žije s Berbrem, tak ten jí třeba při večeři řekne, ať na tenhle zápas dá tohohle, na jinej zase toho. To je na tom smutný. Chtěli ji tam a tak si ji tam prosadili. Tomu není obrany.“

Když se podíváme na výkony rozhodčích, tak Drábek po „zářezu“ Budějovic skončil. V minulém kole Paták za šest minut vykartoval Harbu a Hradec, který do té doby vedl, v deseti prohrál se Slováckem. Dalším počinem pak byla čtvrtá karta pro Baroše za něco, co nikdo neviděl a ten bude Ostravě chybět v Teplicích v důležitém záchranářském zápase. Myslíte si, že čtyři kola před koncem se hraje o záchranu i mimo hřiště, nebo je to jen běžná „chyba“ rozhodčích?

„Oni to udělají chytře, protože obyčejný lidi nevědí, že ta karta je podraz. Rozhodčí jsou chytří, protože vědí, že stačí jen vykartovat Baroše a jinýho hráče. Na hřišti by něco jiného bylo moc okatý, nějak to víc ovlivnit, tak ho prostě vykartujou. Další věcí je, když někomu dáte ve dvacáté vteřině červenou kartu za nic, tak si to sám jistě dáte dohromady. Prostě zjistíte, že ten fotbal nemá cenu sledovat do tý doby, co tam bude Berbr a ta jeho sebranka. Já sám o tom nemám ani zájem, náš fotbal sledovat. Přitom by lidi na fotbal chodili, jen kdyby to bylo jiný, ale bojím se, že pár sezon to ještě nepůjde.“

O titul se pere Plzeň se Spartou. Plzeň má náskok pěti bodů čtyři kola před koncem. Kdo se vám herně více líbí a kdo získá titul?

„Já jsem vždycky říkal, že se mi líbí Plzeň a titul získá. Vypadá to, že Spartu nemám rád, je to slavný klub, Křetínský do toho dává takovejch peněz, že se mu to nedaří zúročit postupem do Champions League, aby se mu to aspoň z části vrátilo. S příchodem Lavičky to vypadalo, že Sparta pookřeje, jeden čas tomu tak bylo a honila Plzeň na prvním místě. Sparťani jsou ale nepokorní, myslí si, že jsou nejlepší a každýho přejedou. Najednou pink s Jihlavou a pink prohra v Liberci. Zdá se, že by si to Plzeň už neměla nechat vzít, protože má nejfotbalovější mužstvo u nás. Já jí to přeju.“

Myslíte, že se Plzeň bude držet na špici dlouhodobě i v příštích sezonách?

„Uvidíme, jak to bude příští sezonu, skončí Horváth, někoho prodaj, třeba Darida půjde pryč. Pak by mohla naskočit Sparta, která po tom prahne už několik sezon. Letošní liga by měla být jasná, ale na druhou stranu říkám, že naše liga je Kocourkov a v ní se může stát všechno. Třeba na Plzeň chodí Berbr s Damkovou, oba se znají s Paclíkem, tak si nemyslím, že by jí někdo ublížil takovým stylem, aby přišla o titul. Jí stačí si ohlídat, aby rozhodčí pískali rovinu. Na hřišti jsou silný, mají zkušenosti z pohárů a letos ligu opanují.“

Já teď odbočím, jistě jste viděl v pohárovém zápase Sparty s Mladou Boleslaví zákrok Kweukeho na Dosoudila…

„Všechno pramení z toho, že mezi oběma týmy je nějaká nervozita a averze, která se táhne od zápasu Sparty v Boleslavi. Tam se stalo zranění Kadlecovi s tím čelem (Václav Kadlec utrpěl prasklinu čelní kosti) a od tý doby nějak po sobě jdou. Kweukeho zákrok byl opravdu ošklivý. Já jsem se ho vždycky zastával a nemyslel jsem si, že by byl zákeřnej fotbalista. Asi to byl nějaký blikanec, dostal za to přiměřenej trest (12 zápasů) a myslím, že tím v naší lize skončil. Já ho mám fotbalově rád a podle mě by měl kopat v základu. Sparta tím dělá chybu, že ho nestaví a možná tím i přijde o titul. Staví ho až v závěru zápasu spolu s Bednářem, tak sparťanská útočná vazba je pak jiná. Sparta se rozhodla pro běhavý fotbal, to je ale její věc.“

Reprezentaci čeká zápas s Itálií a v Maďarsku. Když se odprostíme od pohledu fanouška, který jí a sobě přeje postup na MS, tak si myslíte, že na to má a postoupí do Brazílie?

„Myslím, že asi má. Podívejme se na EURO v Polsku, taky se říkalo, že na to nemá a pak postoupila do čtvrtfinále. Ani tam ostudu neudělala, stačilo málo a šla i přes Portugalsko dál. To mužstvo není takový, jako bylo. Generace se vyměnila a musíme být pokorní a skromnější. Není to mužstvo, na jaký jsme byli zvyklí. Odešli Poborský, Nedvěd, Šmicer, Koller, to byla extratřída. Tihle současní kluci je nenahradí, ale zase bojujou. Mají trenéra Bílka, který je pořád pranýřovaný a to se mi taky nelíbí. Podělal si to u médií, ta ho roznesla a lidi ho nechtěj. Když mám být upřímný, tak nároďák tu kvalitu nemá, ale jsou tam přísliby jako Vydra, Kadlec..“

V červnu čeká reprezentaci zápas doma s Itálií…

„Ano, teď máme teď Italy a taky nás bude čekat těžký zápas v Bulharsku a tohle mužstvo to asi nezvládne. Mám pocit, že pak dojde ke změnám. Vyhodí Michala Bílka, což si všichni u nás přejí a jsem zvědavej, kam to s reprezentací půjde. Nevidím to úplně černě s nároďákem, ale nejsme tak silní, jako jsme byli. Jsme moc kritický, třeba i v hokeji. Já koukal na zápas s Dány a všichni říkají, jakou tam děláme ostudu, ale i Dánové už umí bruslit. Konkurence je daleko větší, než si myslíme. A fotbale pak vůbec. Bojujeme, vím, že to bude těžký, i se Šmícou jsme se bavili, sám říkal, že to nevzdaj, tak uvidíme.“

Naše reprezentace už dlouho takovou kvalitu nemá a do širší špičky určitě nepatří…

„Je to o stupeň níž, než jsme byli zvyklí. Já u zápasů jsem taky nervózní a říkám si, že musíme. Nemusíme nic, dnes je fotbal tak vyrovnanej, že všechny převyšují pouze Německo, Holandsko, Španělsko a Itálie. Nás čeká Itálie, a pokud prohrajeme, tak jiskřička na postup bude zase menší. Myslím, že do Brazílie se nepodíváme. A pak přijdou změny, ale zase k nároďáku se moc trenérů nepohrne, protože ten kádr zůstane stejný.“

vízek ladislav (9)Zmínil jste trenéra Bílka, ale teď se spekulovalo, že by jako manažer reprezentace měl skončit Vladimír Šmicer…

„Já to nechápu. A byl jsem za něj uraženej, že by měl skončit. On je čestnej, všechno tam změnil, předělal smlouvy, je tam teď všechno lacinější a neutrácej jako za Košťála. To byste koukal, jak zval různý lidi a utrácel peníze. Kluci Šmícu respektujou, já jsem čestnějšího kluka nezažil a neříkám to jen kvůli tomu, že je to můj zeťák. To právě souvisí s tím naším fotbalem. Takový lidi maj smůlu, kdyby to byl nějakej podvodník, dělal to chytře, tak by tam vydržel s Peltou a dalšíma podvodníkama. Kluci, kteří jdou svým směrem, dělají to tak, aby to bylo nejlepší, to se prostě u nás nenosí. To souvisí s tou korupcí, ale to bysme se dostali zase na začátek. To mě urazilo do morku kostí, když se pochybovalo o Šmícovi. Vždyť to vidím, pořád je pryč v terénu, na Strahově. Můžou se ukázat pak jiní, kteří tam třeba přijdou, ale já lepšího manažera neznám. Pro mě by byl ideální předseda svazu místo Pelty, protože vím, jaký je a jaký má charakter. Já bych ho na ten post prosazoval. On to ale chtít dělat nebude.“

Tady je ale problém, že při volbě má Berbr „zaháčkované“ delegáty valné hromady…

„Už jsme u toho zase. On to nevezme, protože tam je u toho Berbr. Furt Berbrova vláda. Že jsme tam prosadili Ivana Haška, to byl zázrak.“

V různých rozhovorech jste uváděl, že ve všech sportech Vladimíra Šmicera porážíte, teda kromě počítačových her. Platí to stále?

„To je pravda, když hrajeme míčové sporty, tak ho porážím, třeba v tenise, ping pongu, volejbal mi jde taky líp, ale na počítači je králem on. Tohle opravdu neumím. Já ani nemám e-mail, facebook, protože s tím opravdu neumím. Ani mě to neláká, pak si tam píšou lidi různý věci, nadávají si a to já nepotřebuju. Jediný sport, kde mě Vláďa dohnal a poráží je golf, což mě mrzí. Má lepší handicap než já a to těžko koušu. Jinak ve všech sportech jsem lepší já.“

vízek ladislav (15)Máte vnuka Jiřího, který je v přípravce Slavie. Tam se asi geny nezapřou…

„Je mu deset let, ale fotbalově vypadá dobře. Uvidíme, až bude větší. Teď má období, že to je takový „mamánek“, jako jsem byl v mládí já. My ho ale z toho s Vláďou dostaneme. Už máme naplánováno, samozřejmě v nadsázce, že v roce 2025 bude u nás Fotbalistou roku.“ (smích)

Takže můžeme počítat, že to bude také další člen Klubu ligových kanonýrů jako jeho děda?

„Tak to by byla paráda, ale uvidíme, jak to bude.“ (smích)

Děkuji za rozhovor.

Foto: Ondřej Hanuš (archiv L.Vízka)

 

 

 

 

 

 

 

Čtenářská diskuze