Kryštof Preininger: „Ester? Tušil jsem, že dokáže potrápit ty nejlepší“

DOBRÉ – Od mala se věnoval závodnímu lyžování a dodnes je jeho největší zálibou. Stál na stupních vítězů se současnými reprezentanty. Sbíral poháry a medaile ve většině regionálních závodů. Naposledy vyhrál dva závody ze série Sudetského poháru.

Obří slalom v podání Kryštofa Preiningera v Říčkách    Foto - L.Kánský

Obří slalom v podání Kryštofa Preiningera v Říčkách Foto – L.Kánský

Zavzpomínejme si na závody s jedním z nejlepších lyžařů TJ SOKOL Deštné v O.h. Kryštofem PREININGEREM (24 let) z Dobrého, který v mládí patřil k nejlepším v Čechách.

Kdy jsi s lyžováním začal?
„Až kolem pátého roku života, kdy mě bratr s Dobrušskou lyžařskou školou bral na svah u Masarykovy chaty. Poté mě přihlásil do nedalekého závodního oddílu TJ Sokol Deštné v O.h., který mě provázel po celou dobu mé kariéry a ve kterém jsem stále členem.“

Máš raději sjezd, nebo slalom?
„Vždy jsem se rád rychle a svižně pohyboval, což šlo ruku v ruce právě se slalomem. Časté a rychlé změny směru, v kombinaci s atakováním branek bylo to pravé pro můj aktivní styl jízdy.“

Který úspěch ti utkvěl v paměti ze všech úplně nejvíce?
„Když jsem se poprvé umístil v předžákovské kategorii na stupních vítězů v celorepublikovém měření. Stál jsem tam vedle kamarádů, se kterými jsem se poté potkával na závodech a mohl se s nimi neustále měřit.“

Lyžování je o setinách sekundy, jak náročné je to na psychiku?
„Nejtěžší je uklidnit mysl a zároveň, jak se říká, zdravě se naštvat. Myšlenka, že musím předvést to nejlepší ve dvou krátkých časových úsecích, byla často doplněna strachem z chyb, které se neodpouští. Není zde bohužel možnost opravy, či pozdějšího zlepšení. Stačila jedna chyba a byl konec závodu.“

Setina sekundy

Jakou rychlostí jsi z kopců jezdil?
„V závislosti na disciplíně. Ve sjezdu a super obřím slalomu jsem se pohyboval rychlostí kolem 110 – 120 km/h.“

To je hrozné a co strach?
„Strach je všudypřítomný, ať už z rychlosti, z chyby při jízdě, či ze selhání materiálu. Důležité je ho proměnit v odhodlání a radost z toho, co děláme.“

Na který závod rád vzpomínáš?
„Byl jsem nominován do chorvatského Záhřebu. Bylo už jaro, nepracovaly vleky a zastupovala je různá menší nákladní vozidla. Vozili nás i v kufru aut a k tomu už vedle svahu rostly sněženky“ (směje se).

Stačila ti polička na poháry a medaile?
„Bude to asi neobvyklé, ale žádnou vlastní vitrínku jsem neměl. Medaile visely a visí různě po domě mých rodičů.“

Co by jsi jim vzkázal, odjezdili s tebou vždy celou zimu.
„Děkuji jim, že se mnou vytrvali. Stále mě vozili na každodenní tréninky. Byli ochotní se mnou vstávat o víkendech klidně ve čtyři hodiny ráno, abych byl připraven na závod, či trénink ve Špindlerově Mlýně. Věnovali mi spoustu času i prostředků. Jen díky nim mohu lyžování využít ve svém dalším životě a skloubit koníček s prací. Za to jim patří velké poděkování.“

Šlo udělat něco jinak, aby jsi též reprezentoval ČR?
„Velikou nevýhodou lyžování je množství stráveného času mimo naši republiku z důvodu cestování za sněhem. Jezdili jsme i v létě po Evropě do lyžařských hal. Jak šel čas, stala se prioritou škola. Po maturitě jsem nastoupil na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde jsem už neměl možnost pokračovat v tréninku. Díky škole jsem alespoň získal trenérskou třídu a uvažuji o druhém nejvyšším trenérském stupni.“

Koho dnes sleduješ z oddílu?
„Určitě Tomáše Klinského, který nás reprezentuje ve Světovém a Evropském poháru.“

Ester Ledecká

Co jsi říkal na olympijský závod Ester Ledecké?
„Byl jsem tehdy překvapen stejně jako ona po dojezdu, její výraz byl všeříkající. Jelikož si pamatuji, jak jsem ji ještě potkával na závodech před tím, než se začala aktivně věnovat pouze snowboardu, tušil jsem, že dokáže potrápit i ty největší hvězdy světového lyžování. Vyhrávala jak na lyžích, tak na snowboardu.“

Že je „obojživelník“ jsi tedy věděl už dřív?
„Ano, obdivoval jsem ji, když ještě k náročnému lyžařskému tréninku přidávala další hodiny na snowboardu.“

Potkal jsi na svahu další lyžařské hvězdy?
„Štěstí jsem měl. Na mnoha soustředěních byla možnost potkat špičky světového lyžování, jako Anja Pärson, Bode Miller, Dider Cuche, Aksel Lund Svindal, Ivica Kostelic, Šárka Strachová a Ondra Bank. Na MČR jsem startoval v jedné trati s českou elitou Filipem Trejbalem, Kryštofem Krýzlem nebo Martinem Vráblíkem.“

Jak jsi dopadl?
„O jedno místo jsem se nedostal do nejlepší třicítky. Ve druhém kole jsem startoval za Filipem Trejbalem, ale nemohl jsem se s ním v žádném případě měřit, dostal jsem, jak se říká, plný ranec buchet.“

Didier Cuche vlekařem

Viděl jsi olympijské šampiony, jak na tebe působili?
„Byli jsme na svazích, na kterých bylo obtížné se udržet ve stoje ! Všichni byli příjemní. Pamatuji si, když Didier Cuche na soustředění v Saas-Fee vystřídal na chvilku pana vlekaře a obsluhoval lyžařský vlek. Na jeden náš žákovský závod zavítal Ondra Bank se zlomenou nohou, povídal si skoro s každým, chudák měl spousty práce s berlemi na sněhu, natož s dětmi kolem sebe.“

Jaké jsou tvé další sny?
„Úspěšně dokončit magisterské studium, naučit se jazyky a zůstat aktivně činný v oblasti lyžování.“

PAVEL KUMPOŠT

Čtenářská diskuze
Tags: ,