Království divočiny

V minulém týdnu mne zaujaly dvě zprávy. Ta první sdělovala, že v okolí Sněžky na polské straně byla spatřena medvědice s dvěma mláďaty. V té souvislosti bylo vydáno varování, turisté ať chodí jen po vyznačených cestách. Z toho odvozuji, že medvědi po turistických chodnících nechodí. Zatím. A to ještě „medvědi nevědí, že turisti nemaj zbraně“, jak zpívá IvanMládek.
Ta druhá byla z CHKO Broumovsko. Podle sdělení ochránců přírody je téměř jisté, že tamní vlčí smečka se rozrostla o dvě vlčata. Za touto zprávou zněl dlouhý jásot všech, co jim život vlků dává opodstatnění k jejich aktivitám.
Pokud se o určitý počet vlčat rozroste skautský oddíl, je mi to také sympatické – u zmíněné zprávy už tak veselý nejsem.
Předně: větší počet vlčích jedinců potřebuje i větší příděl potravy. Vlci, jak známo, do samošky nechodí, své potravinové potřeby řeší např. ve stádech ovcí, pasoucích se v jejich teritoriu.
Chovatelé na Broumovsku by vám mohli vyprávět. Větší počet vlků znamená i rozšíření jich teritoria, když hledají nová loviště. Vzdálenost mezi Broumovskem a našimi Orlickými horami jsou schopni urazit za jednu noc. Sedmdesát kilometrů pro ně údajně není problém. A potom se těšte, chovatelé ovcí, až lesem zahučí to vlčí volání.
Doufám, že se tak nestane. Ale jak známo, příroda je mocná čarodějka. Jeden závěr z obou zpráv je pro mne pozitivní: že to s tou přírodou asi není až tak špatné, když se predátoři takhle nadějně množí. Ale, a to je závěr varující horší zpráva, příroda by tu měla být i pro lidi a také pro ovce, co se jak známo, neumějí bránit. Aby za chvíli okřídlené „Zabij bobra – zachráníš strom“ neplatilo i pro vlky a podobné tvory.
(joj)

Čtenářská diskuze