Konec října 1918 v Rychnově nad Kněžnou: „Židé, opusťte naše řady!”

Ne všude stejně lidé slavili před 95 lety vznik Československa. V Rychnově nad Kněžnou měly oslavy trochu hořkou příchuť, byly protižidovsky zaměřené.

Obrázek3RYCHNOV N. K. – „Radostný ruch a šum, jenž se rozproudil v úterý dne 29. října ulicemi, které zářily červenobílými barvami praporů, vyvrcholil v ohromném průvodu dětí i dospělých, místních i sezvaných okolních obcí. Sladký nepokoj, jako ve chvílích první lásky, zmocnil se všech srdcí a za zpěvu, hudby a jásání vyšel průvod z Kolovratovy třídy. Průvod prošel Novým náměstím, Panskou ulicí, Starým náměstím, Palackého a Havlíčkovou třídou,” popisoval oslavy vzniku republiky v roce 1918 Posel z podhoří.

Účastníci průvodu prý cestou snímali z úřadů znaky starého rakouského mocnářství a snášeli je na připravenou hranici před hejtmanstvím.„Zde zahájil starosta města ohromný tábor lidu, když dozněla bouře potlesku, zahrála hudba Kde domov můj. Pak vzplanula hranice, ovinutá černožlutým praporem; na ní shořel i obraz císaře Františka Josefa. Hudba hrála k tomu smuteční doprovod,” pokračuje v líčení tehdejších událostí Posel z podhoří.

Popisuje je i dobová korespondence, například dopis zaslaný 29. října 1918 z Rychnova: „Běželi jsme na půdu, pověsili prapor a zpráva se šířila bleskurychle, lid se shromažďoval, zpíval, studenti se strženým rakouským orlem z gymnasia chodili městem, tančilo se, lidé se objímali, tiskli si ruce a plakáty na rozích zvaly k velkému rannímu shromáždění. V 10 hodin ráno sešli jsme se u gymnasia – v čele sokolové v krojích s praporem, sokolky opásané trikolorami (mezi nimi i já), studenti, děti s učiteli, Fendrštát s kapelou a tisícové davy se zpěvy a nadšením.”

Protižidovské nálady

Týž dopis však prozrazuje víc než dobové novinové články. Dřív, než se zástup lidí v průvodu hnul, vystoupil učitel Marek. „Žádal, aby všichni židé, děti i dospělí, opustili řady – odešli studenti, děti a mezi dospělými i tvůj tatínek se svěšenou hlavou – bylo mně ho líto. Židovské domy ověšené prapory musily je sundat, dav byl rozlícený, mužský dorost  byl by snad schopen i pogromů, tak byl rozlícený – trhaly se orlíky z úřadů za pohřební hudby a hodily se na konec na náměstí na hranici, kde se spálily. Pak se řečnilo, zpívalo, československý lev se věnčil a zástup se rozešel. Na mne to počínání protižidovské působilo tísnivě – k čemu vylučovat takhle děti, které nemohou za své otce – musilo to strašně působit na jejich dětský cit. A až Ty se mi vrátíš, bude první věcí, kterou uskutečníme, vystoupení z církve,” píše svému milému autorka dopisu, jakási Františka.

Nejen ji protižidovské nálady rozesmutnily. V dalším psaní z 30. října sděluje, že její bratr Karel šel do důvěrnického odboru ČSD, kde foru rychnovských antisemitů mluvil do duše. Vytýkal jim, že první den samostatnosti počíná v Rychnově pláčem dětí. „Přímo jmenoval Tvého otce, jenž si také jednání nezasloužil a tím ovšem rozjitřil zlou krev – že se ho zastává, protože Ty budeš jeho švagrem. R. prostě svým hrubým běsněním štval lidi už dlouho. R., rozhodnutý ještě před rokem, že dá svoji dceru židovi, řval včera: Ven se židy, co žid, to Němec, a umíš si představit jeho triumfy, když viděl vycházet členy Vaší rodiny. Večer bylo uspořádáno slavnostní shromáždění v Národním domě. Byla jsem s Mářou na galerii. Tam zase štval nějaký dělník, zástupce sociálních demokratů, proti nim jako vykořisťovatelům – volalo se jim hanba. Dnes už se mínění trochu různí, Karel nabývá přívrženců  a vytýká se ředitelům škol, že nezabránili odchodu dětí,” dodává pisatelka.

Figurínu Hilsnera pověsili na šibenici

Protižidovské projevy se pak objevily i v listopadu v regionálních novinách. Tisk však jimi nešetřil už mnohem dříve, zvlášť v době hilsneriády (označení pro procesy s židem Leopoldem Hilsnerem, který byl obviněn z vraždy Anežky Hrůzové na přelomu 19. a 20. století). Dokládá to i článek Posla z podhoří z roku 1900: „Minulou neděli z rána, když přicházeli lidé jdoucí do kostela od Solnice ku kopci na Spravedlnosti, spatřili tam šibenici, na níž houpalo se cosi jako lidské tělo. V nedlouhé době seskupilo se veliké množství zvědavců, mysliliť původně, že to nějaká mrtvola. Záhy se však přesvědčili, že to visí vycpaný hastroš, který měl na sobě cedulku s nápisem Hilsner, jehož tam nějaký ferina pověsil. Policie dala v krátkém Čase hastroše ze šibenice sundati a odnesla tohoto, jakož i šibenici k soudu, kamž značný zástup provázel nosiče za hlučného smíchu.”

List židovské obchodníky obviňoval, že ve svých podnicích dávali přednost němčině před češtinou: „Jak přesvědčiti se možno u jistého obchodníka na náměstí, kde stkví se velký nápis Feste Preise a pod tím teprve Pevné ceny. Zajisté pán by také raději nás viděl pod komandem Němců, ku kterým „naši“ židé tak velkou láskou lnou, neboť pak bez ostychu mohli by přiznati to, co opravdu cítí a myslí.”

Otec Karla Poláčka na pranýři

Tím židem na náměstí byl míněn Jindřich Poláček, otec budoucího spisovatele Karla Poláčka. Na mušku si ho bere i další článek Posla z podhoří: „Drzostí neb provokací musí se nazvati jednání zdejšího obchodníka pana Jindřicha Poláčka, který ač z českých peněz zbohatnul tak, že si na náměstí mohl velký dům zakoupiti, přece způsobem veřejným uráží českou národnost. Prodáváť ve svém obchodě sirky, na nichž ve zlatě stkví se nápis Bund der Deutschen in Böhmen. Myslí-li pan Poláček, že má již dost českých peněz, ať se tedy odstěhuje někam do Pruska a tam pomáhá rozsévati německou kulturu. Sirky ty prodávají se ovšem jen těm, o kterých se ví, že jsou věrnými syny svého národa. Stavíme jednání toto na pranýř a doufáme, že pokyn tento panu Poláčkovi snad dostačí; ne-li, posvítíme si na něho blíže.”

Letošní 95. výročí vzniku  Československa připomene v Rychnově nad Kněžnou v pátek 25. října akce u pomníku 1. světové války z roku 1930, nyní obětem válek, v sadech Legií naproti gymnáziu.

 

Čtenářská diskuze