Kolem pořádně vzrostlé lípy

Lípa, podle níž se stanoviště, jemuž jsou věnovány dnešní Toulky, jmenuje.

Lípa, podle níž se stanoviště, jemuž jsou věnovány dnešní Toulky, jmenuje.

K desítce na Choceňské naučné stezce

  Je to letos zima – nezima, co říkáte? Já vím, na horách je to jinak, tam nějaký ten sníh najdeme. Jenomže co je to platné mně, když neumím lyžovat a mé běžkařské pokusy (začal jsem to zkoušet, když mi táhlo na čtyřicítku) dopadly katastrofálně. Nebo spíš komicky. Brzdil jsem zásadně hýžděmi. Někdy vlastně kyčlemi, což bylo horší. Jednoduše jsem zaspal ten správný čas, kdy jsem se to ještě mohl bez větších problémů naučit.

Přiznávám, že jsem tyto zimní Toulky orientoval do níže položených oblastí víceméně záměrně. Chápete, přece nebudu šlapat běžkařům do stopy. To je z jejich pohledu něco jako zločin. A já fakt nechci být popraven někde na hřebenech Orlických hor běžkařskou holí.

Nicméně jsem si pořád říkal, že jen trochu slušná zima přece musí přidělit nějakou, byť skromnou, porci sněhu i třeba orlickým nivám. Minulou sobotu se už už zdálo, že to nastane, leč neděle mě vyvedla z omylu.

V onu sobotu jsem vyrazil, jak lze očekávat, ke stanovišti č. 10 Choceňské naučné stezky. Tato „desítka“ má název Pod lipou a pod pěkně vzrostlou lípou skutečně velkou naučnou tabuli najdete.

Výstavný statek najdete pár kroků od stanoviště č. 10.

Výstavný statek najdete pár kroků od stanoviště č. 10.

Auto jsem nechal u stanoviště č.9 (tj. minule navštíveného horeckého rybníka) a vyrazil po svých na jih. Ke stanovišti č. 10 je to pár kroků, snad půl kilometru nebo tak nějak. Cestou jsem u stavení č. 10 vyfotil hodně zajímavou roubenou sýpku a docela jsem se při tom radoval, že její střechu trocha sněhu přece jen zdobí, že tedy dnešní Toulky vyznějí jakž takž lednově.

Druhou fotku jsem pořídil o kousek dál, u krásně upraveného statku. Jestli jsem správně pochopil jednu z informací na tabuli u „desítky“, jedná se o statek rodiny Starých.

Na třetí fotce je ona lípa, pod kterou dnešní stanoviště najdeme. Pokud byste váhali, kde najít onen shora zmíněný statek, upřete své zraky východním směrem do mírného kopce a váhání vás opustí.

Typická roubená sýpka.

Typická roubená sýpka.

Z naučné tabule, věnované tentokrát lidové architektuře, jsem se dozvěděl, že původní venkovské stavby, které na naučné stezce můžeme vidět dodnes, bývaly ze dřeva, kamene a místy i z nepálených cihel, tzv. vepřovic. Pro zajímavost: v roce 1868 jste mohli koupit 1000 vepřovic za 97 korun. Kolik se za zmíněnou sumu tehdy dalo koupit třeba chleba, se z tabule nedozvíme.

„Do poloviny 19. století byla většina obytných částí domu stavěna roubením z trámů a hospodářské části z kamene. Střechy byly kryty dřevěnými šindeli (Rájec) či došky (Běstovice)a měly  pěkné prkenné štíty s výzdobou, podlomením a trámovou podstávkou stěn. Časté bylo také omítnutí roubených domů hliněnou omítkou. Tento původní typ tzv. východočeského roubeného domu se zachoval u několika stavení i zde v Kosteleckých Horkách (č.p. 1, 8 a 25, dále částečně u č.p. 10, 9, 11, 18 a 23). Od začátku 19. století se i na venkově, jako ochrana proti požáru, stavěly domy již z pálených cihel a tašek,“ čteme na tabuli.

Je toho na ní k přečtení víc a je také vyšperkována pěknými fotkami stavení, o nichž je řeč. To všechno si však jistě rádi dočtete a prohlédnete, až se k „desítce“ sami vydáte.

  S. Klecandr

 

Čtenářská diskuze
Tags: