Knihovnice obědvala s prezidentem

MOKRÉ/ČERVENÝ KOSTELEC – Během své třídenní návštěvy Královéhradeckého kraje ve dnech 15. až 17. února 2017 navštívil prezident republiky Miloš Zeman další kout našeho kraje, zavítal postupně do Vrchlabí, Rudníku, Jaroměře, Červeného Kostelce a do Nové Paky. Na své cestě se setkal s občany i představiteli měst a navštívil významné regionální zaměstnavatele.

DSCF4057 ot

Dagmar Honsnejmanová.
Foto: Jarmila Karpašová

V plánu třídenní návštěvy byla také setkání s osobnostmi kraje, podnikateli i poslanci a senátory zvolenými za kraj. Jednou z osobností, která zastupovala Rychnovsko, byla knihovnice, kronikářka a Žena regionu Dagmar Honsnejmanová z malé obce Mokré.

Při jaké příležitosti jste se setkala s prezidentem republiky Milošem Zemanem?
„S panem prezidentem jsem měla možnost poobědvat. Pozvánku na zcela neformální oběd při jeho návštěvě v Červeném Kostelci jsem obdržela od hejtmana Královéhradeckého kraje Jiřího Štěpána. Oběd probíhal v malebném penzionu U Pešíků u Červeného Kostelce za přítomnosti zhruba 25 podnikatelů a osobností kraje. Popravdě, dokud jsem si s panem prezidentem nepodala ruku, stále jsem nevěřila, že je to skutečnost. Je to pro mne opravdu velká čest zastupovat tak malou obec, jako je Mokré, při takovéto významné události našeho kraje.“

Jak oběd probíhal?
„Jak jsem již řekla, bylo to velmi neformální setkání u výborného oběda klasické české kuchyně, během něhož jsme mohli pohovořit o práci, kterou vykonáváme. V podstatě hejtman Jiří Štěpán každého krátce představil a položil mu otázku. Určitě bylo hodně zajímavé vyslechnout jednotlivé medailonky úspěšných podnikatelů, ale hovořilo se i o záslužné práci ve sportu a kultuře, pedagogické činnosti, výtvarném umění, péči o naše seniory atd.“

O čem jste hovořila vy?
„Přiznám se, že jsem jen matně tušila, že asi nebudeme obědvat mlčky. Přesto jsem si nic nepřipravila a nechala vše na díle okamžiku. Hovořila jsem o Mokrém, o tom, jak se u nás věnujeme dětem a seniorům. O tom, že člověk k životu, aby byl spokojen, potřebuje i duševní potravu, ne jen materiální zázemí. Aby děti rády vzpomínaly na svoji rodnou obec, aby měly ty nekrásnější vzpomínky na dětství, ať již jsou kdekoliv ve světě, aby se rády vracely domů a byly pyšné na to, odkud jsou. A na druhé straně jsem zmínila i to, že se snažíme zpříjemnit život seniorům, aby se necítili úplně sami, ale byli stále součástí života v obci. Pořádáme pro ně mnoho akcí jako takové malé poděkování za jejich celoživotní práci. Ostatně péče o seniory bylo při obědě téma asi nejvíce skloňované.“

Čtenářská diskuze