Když dva dělají totéž

Snímek 223RYCHNOVSKO – Půda – pro mě jako zemědělce téměř posvátné slovo. Vždyť odnepaměti poskytovala člověku to základní, co k životu potřeboval, a to obživu. Půdu potřebují lidé i zvířata stále, bez ní se nikdy neobejdou. Proto bychom si jí měli vážit a všichni, kdo na ní hospodaří, by jí měli věnovat náležitou péči.

K zamyšlení o těchto věcech mě přivedla má nedělní projížďka na kole po malebném okolí Voděrad, kde se odjakživa říká na Vrchách. Jel jsem okolím Nové Vsi, kde jsem ještě nedávno pracoval. Bylo slunečné, téměř podzimní počasí, a tak jsem se těšil prohlížením naší krásné přírody. Zarazil mě však pohled na pole, kde se zpočátku ani nedalo určit, co tam pěstují. Teprve po bližším zkoumání jsem zjistil, že pole je oseté cukrovou řepou. Tu však nebylo vidět nejen proto, že byla tak drobná, ale zejména pro značné zaplevelení heřmánkem a hluchým  ovsem.

Mé srdce agronoma zaplakalo. Aby toho nebylo málo, na dohled byla veliká hromada zeminy, podle zbytku soudě snad vyvezená z cukrovaru, připomínající džungli. Výšku té kupy umocňovaly bující plevele, dosahující téměř dvou metrů. No, to až se vysemení, napadlo mě, mají dlouhé roky co dělat. A pak ještě, že tohle panorama je jiné, než jsem byl zvyklý v této oblasti vídat v minulosti, a to jak nedávné, tak i dávno minulé. Tady si vždycky hospodáři dávali záležet na tom, aby pohled na krajinu oku lahodil.

Má dušička si však přece jen přišla na své o pár kilometrů dál, u Ježkovic. Tam jsem viděl srovnatelné pole krmné řepy, ale výsledek snažení tohoto hospodáře byl úplně rozdílný. Řepa krásná, pole čisté, radost se podívat. A tak mě napadá při tomto srovnání otázka. Kdo řídí rostlinnou výrobu na farmě obhospodařující ony zanedbané pozemky, jaký je to odborník, má vůbec zemědělské vzdělání, ale hlavně, jaký je jeho přístup k hospodaření na půdě? Půda má přece hospodáře živit hlavně svým užitkem a výnosy a nejen dotacemi, jak je tomu dnes. A když jsem u dotací, kontroluje vůbec někdo plnění kritérií potřebných pro přiznávání dotací na každý hektar. Pokud ano, bylo by přece nespravedlivé oběma hospodařícím přiznat stejné peníze. Vždyť rozdíl je zřejmý i oku laika.

Závěrem se nabízí připomenout jedno staré přísloví: že když dva dělají totéž – nemusí to být vždy totéž.

Petr Junek, bývalý agronom

Čtenářská diskuze